Severní Čechy: Třebívlice

Třebívlice (857 obyv.)

Zámek a kaple sv. Jana Nepomuckého na třebívlickém náměstí J.A.Komenského.

Třebívlice (k 31.12.2013 857 obyv.) je obec v litoměřickém okrese. Leží v nadmořské výšce 275 m na jižním okraji Českého středohoří, 6 km západně od Třebenic, na potoce Granátka. Tradiční ovocnářství (známá jakostní odrůda jablek zv. Třebívlický granát). V minulosti se v okolí těžil český granát (pyrop).

Dějiny


Obec Třebívlice leží v nejzápadnější části Litoměřicka. O slovanském osídlení svědčí nálezy z 9. stol. První písemná zmínka pochází z roku 1318. Tehdy byly Třebívlice rozděleny mezi více majitelů, měly dva dvorce a dvě tvrze. Majitelé se rychle střídali. Horní třebívlická tvrz patřila rodu Kaplířů. V tomto rodě se tvrz udržela až do roku 1560, kdy ji koupil Vojtěch Udrčský, ale již v roce 1590 se opět navrátila Kaplířům. V roce 1470 se majetkové poměry Třebívlic zjednodušily a Třebívlice byly rozděleny na dvě části - Horní a Dolní. Dolní Třebívlice získal Evaň z Údrče a jeho rod, který koupil v roce 1560 Horní tvrz a Třebívlice byly sjednoceny. V roce 1586 došlo opět k rozdělení a Horní Třebívlice se vrátily Kaplířům.
Po bitvě na Bílé hoře jim byly Třebívlice zkonfiskovány, krátce patřily Albrechtu z Valdštejna. Byla prokázána nevina Kaplířova rodu a vlády se ujala jedna z potomkyň rodu Anna Alžběta provdaná za Odolena Věžníka z Věžníku. Ten prodal Třebívlice v roce 1654 držiteli sousedního panství Libčeves, Kryštofu Ferdinandu Popelu z Lobkovic. V tomto rodě zůstalo panství až do roku 1812. Horní tvrz zanikla a nelze zjistit kde stála. Dolní Třebívlice patřily rodu Údrčských. Za jejich vlády byla tvrz přestavěná na renesanční zámek. Poslední rodu Údrčských Jiří se aktivně účastnil českého stavovského povstání v letech 1618-1620, byl udán hejtmanem císařského vojska Janem Ritzem z Lichtenfeldu, panství mu bylo zkonfiskováno a získal ho právě Jan Ritz. Ten panství prodal císařskému poštmistru Ferdinandu Pruckherovi z Grunburga, který přišel do Čech po bitvě na Bílé hoře. Jeho dcera Anna Jakobína se provdala za Oldřicha z Klebelsberku, jehož rod pocházel z Tyrol. Oldřich zahájil tradici vysokých úředníků a jeho rod držel Třebívlice až do roku 1857. Ve vládě se vystřídalo mnoho členů rodu, kteří dodržovali tradici vysokých úředníků. Jeden z nich, Vojtěch Václav, se stal nejvyšším maršálkem českého království. Za jeho vlády 1787-1815 byl zámek přestavěn na barokní. Vojtěch Václav se 2x oženil, jeho druhá žena byla Antonie Krakovská z Kolovrat.
Panství Třebívlice zdědil jejich syn František Josef a vládl v letech 1815-1857. Za jeho vlády byl zámek roce 1837 zbořen a na jeho místě postavena klasicisní budova. Tehdy vznikla při zámku zahrada a park.
František Klebesberg se v roce 1843 oženil s vdovou po meklenburském maršálkovi, Amálií von Brosige-Lewetzow, která měla z prvního manželství tři dcery. Stal se tak i nevlastním otcem Ulriky von Levetzow.
Také on pokračoval v kariéře vládního úředníka a stal se ministrem financí rakouské monarchie. Byl spřízněn s řadou českých šlechtických rodů, věrný císaři a přesvědčený katolík. Podílel se i na založení Národního muzea v Praze, kterému odkázal i svou knihovnu asi 10 000 svazků. Podařilo se mu sjednotit Třebívlice, když v roce 1812 koupil Horní Třebívlice od Lobkowiczů (na které zůstala památka: erb na faře). Za jeho panování vznikla v Třebívlicích manufaktura-brusírna českých granátů. Když zemřel, zdědila panství i zámek jeho žena Amálie vod Brosige-Lewetzow. Po její smrti se majetku ujala nejstarší z dcer Ulrika, která panství dobře spravovala až do roku 1899, kdy zemřela. Panství po ní zdědil synovec Adalbert Rauch, který ho v roce 1901 prodal městu Most, které zde zřídilo dětskou ozdravovnu. V roce 1920 byla v zámku zřízena škola, která je zde doposud.


Kostel sv. Václava

Kostel sv. Václava.

O třebívlickém kostele je první zmínka roku 1384. Původně gotický kostel však byl za husitských válek zcela zničen. Po husitských válkách válce byl kostel znovu vystavěn. Barokní jednolodní kostel sv. Václava dostal svou nynější podobu na přelomu 15. a 16. století.
V roce 1661 zřídila Elisabetha Apollonie, rozená Tilly, vdova po majiteli Horních Třebívlic Kryštofu Ferdinandu z Lobkovic, libčevské beneficium a třebívlický kostel k němu přičlenila. Kostel spadal do farnosti Libčeves stejně jako Horní Třebívlice. Libčeveskému kaplanovi byly také v Třebívlicích přiděleny louky a pole pro výživu koně, na kterém sem kaplan jezdil konat nedělní bohoslužby.
V roce 1695 byla znovu postavena kostelní věž s cibulovou bání od stavitele P. Bianco. Kostel byl opraven r. 1720 a interiér částečně sklenut valenou klenbou s lunetami. Při této opravě byla v báni nalezena listina, kterou podepsal také třebívlický kantor Christop Melk (to naznačuje, že v době postavení věže už v Třebívlicích existovala škola).
Hlavní oltář je rokokový z poloviny 18. stol. (se sochami sv. Petra a Pavla), 2 boční oltáře, kazatelna a další sochy jsou barokní z l. čtvrti 18. století. Renesanční křtitelnice pochází z konce 16. stol.
Dnešní podoba klasicistní byla dokončena roku 1837. Špejchar vedle kostela je nejstarší dochovanou stavbou v Třebívlicích (dnes v majetku města Most).

Fara

Fara.

Barokní fara s Lobkowiczkým znakem pochází z roku 1787 (Lobkovicové byli patroni místního kostela).

Hřbitov

Třebívlický hřbitov s kostelem. V pozadí vpravo na obzoru hrad Hazmburk.

Hřbitov se nachází k kostela sv. Václava. V roce 2013 byla opravena zeď hřbitova, obě šlechtické hrobky, márnice a kostnice.


Škola

Škola, pohled od kostela.

Škola čp. 19 byla postavena v letech 1835 - 1837 nákladem obce a obcí přiškolených ( Třebívlice, Semeč, Šepetely, Staré, Dřemčice, Blešno ). Po roce 1869, po zavedení povinné školní docházky, navštěvovalo školu 200 žáků.
Škola byla původně farní. Zprvu se zde vyučovalo jen německy, a teprve od roku 1847 pak i česky. První český protokol o zasedání školní rady je z roku 1870. Počet žáků ve třídách byl vysoký, proto byla škola rozšířena na trojtřídní. Třetí třída ale byla umístěna ve statku č.p. 2.
Stoupající počet žáků si vynutil postavení nové školy s více třídami. Příprava se táhla několik let a končila rozhodnutím o přístavbě jednoho patra na stávající budově. Přestavba byla zahájena v březnu 1902 a 10. prosince 1902 bylo zahájeno vyučování v nově přestavěné budově. Během přestavby byly třídy provizorně umístěny v různých budovách v obci, jedna třída byla dokonce v pohostinství v Šepetelích. Přestavba školy stála tehdy 40 000 korun.
Po zřízení měšťanské školy byly pro vyučování v roce 1920 pronajaty i místnosti. V roce 1929 přešly obě budovy, škola i zámek, pod správu ministerstva školství a osvěty. Dnes vyšší stupeň zabírá celý zámek, zatímco nižší stupeň je v budově staré.
Mateřská škola byla a je umístěna v budově číslo popisné 90.

Kaple

Kaple sv. Jana Nepomuckého na náměstí

Barokní kaple z l. pol. 18. stol. se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 na náměstí v Třebívlicích.

Muzeum

Muzeum Ulriky von Levetzow v areálu zámku

Stálá expozice J. W. Goetha a Ulriky von Levetzow je instalována v přilehlé budově třebívlického zámku u příležitosti 250. let narození Goetha a 100. výročí úmrtí Ulriky.
Uvidíte zde mj. posmrtnou masku Goetha, osobní věci Ulriky a především její proslulou kolekci sedmi empírových šperků z českých granátů, zhotovenou roku 1820 pro Amálii von Levetzow. Tyto šperky z největších a nejkrásnějších broušených českých granátů zasazených do zlata zdědila právě Ulrika. Otvírací doba: So + Ne 9 - 11 hod., 14 - 16 hod. Po - Pá jen na objednávku.

Synagoga a židovský hřbitov

Bývalá synagoga

Novorománská synagoga z roku 1860 byla v Třebívlicích postavena na místě starší dřevěné synagogy z 18. století. Je postavená v novorománském slohu. V západní části synagogy se nacházela ženská patrová galerie, pod níž byla v malé místnosti rituální lázeň mikve. Ke svému původnímu účelu sloužila až do roku 1924. Od roku 1927 náležela sboru Církve československé husitské. Od 90. let je opuštěná.


Židovský hřbitov

Židovský hřbitov z roku 1867 se nachází asi kilometr severovýchodně od třebívlického náměstí. Je to ostrůvek vyšší zeleně uprostřed vinic soukromé společnosti, obehnaný zdí. Založen byl asi v roce 1867 a na celkové ploše 665 m2 se nachází kolem stovky povětšinou poničených náhrobních kamenů. Pohřbívalo se zde do 30. let 20. století. Nejvíce byl hřbitov poničen za druhé světové války, ale také za minulého režimu. Ke hřbitovu je přístup možný pouze po dohodě s firmou, jež vinice vlastní.
Poslední obřad zde proběhl roku 1941, přestože místní židovská obec, jež byla založena v roce 1857, se z důvodu úbytku členů rozpustila už v roce 1924. Po devastaci z dob nacistické okupace, období zanedbání během socialismu i prvních patnácti let po jeho pádu začaly první opravy a údržba areálu až v roce 2004.

Sochy
Socha sv. Aloise od B. Edera z r. 1769; pomník J. A. Komenského z roku 1837 od bří Ducháčků. Údajně je první Komenského sochou, postavenou v Čechách.

Park

Tisy v parku

Při třebívlickém zámku vznikl park, jehož součástí byla tzv. "Růžová zahrada". Vedle ní byl i ovocný sad ve kterém vyrostlo jablko, tzv. "Třebívlický granát", vypěstoval jej zahradník Matěj Fiala. Zvláště ceněná byla i zdejší míšenská jablíčka vyvážená za hranice. O "růžovou zahradu" se starala sama Ulrika. Ze zajímavých rostlin v parku můžeme jmenovat keře zelené růže, liliovník tulipánovitý, tisy, jedle stejnobarvá. Najdeme tu pyramidální dub (Quercus robur 'Fastigiata'), převislý jasan (Fraxinus excelsior 'Pendula'), kultivar jilmu lysého (Ulmus glabra 'Exoniensis') a další zajímavé stromy. Mnohé ze stromů Ulrika sama sázela a pokud některé z nich padly, nesměly se vykopat, nýbrž se nechávaly zetlít. Dnes je zahrada neudržovaná.
Součástí parku je zámecký rybník, na kterém Ulrika krmila labutě.


Dva pohledy na zámecký rybník



Jeden z prvních tuzemských psích hřbitovů vznikl přibližně v druhé polovině 19. století v bažantnici třebívlického zámku. Zřídila si ho tam pro své psy Ulrika von Levetzow. Každý tu měl vlastní náhrobek se jménem: Merkas, Hirschl, Lowly, Feldmann, Sylva, Dina, Trouvette, Liebchen, Kimpl a její oblíbený pinč Trimmel. Torzo jejího hřbitova se dochovalo až do konce třicátých let 20. století. Jeden z těchto psích náhrobních kamenů uchovávají v místním muzeu.

České granáty
Za vlády Rudolfa II. na přelomu 15. a 16. stol. a za vlády Lobkowiczů kolem roku 1648 došlo k největší těžbě českých granátů na našem území. V roce 1789 byl vydán dekret, že všechny nalezené granáty patří vrchnosti.
Největší granát velikosti holubího vejce byl nalezen na poli u Šepetel a je uložen v klenotnici saských kurfiřtů v Drážďanech. V současnosti se granáty těží v prostoru Panských jam u Podsederdic. Po vytěžení jsou granáty převáženy ke zpracovní do DUV - Granát Turnov.