Třebívlice - osobnosti


František Josef, hrabě z Klebelsbergu (1774-1857)



František z Klebelsbergu

Hrabě František z Klebesbergu se narodil 24. července 1774 v Třebenicích a tamtéž zemřel 28. prosince 1857 a v Třebenicích je také pochován.
Byl to český šlechtic, císařský úředník, guvernér Dolního Rakouska a předseda dvorské komory. Narodil se do rodiny Vojtěcha Václava hraběte z Klebelsbergu (zemř. 1812) a Antonie Kolowrat-Krakovské (1737-1799). Otec prošel velkou kariérou (1762 se stal apelačním radou, 1767 soudcem zemským, 1769 hejtmanem Nového Města Pražského, 1791 nejvyšším komořím Čech, 1803 nejvyšším maršálkem Čech.
Vzděláním a diplomatickými schopnostmi dosáhl postavení tajného císařského komorníka, sloužil postupně třem císařům (Leopoldu II., Františkovi I. a Ferdinandu V.). Dále působil ve Vídni jako rakouský ministr financí.
Vlastnil zámek Třebívlice na Litoměřicku a pražský palác na nároží ulic Voršilské a Ostrovní (koncem 19.století byl zbořen před stavbou univerzitní koleje Arnošta z Pardubic).

František - jeho syn - pokračoval v jeho šlépějích. Tajný rada a prezident rakouské dvorské komory (ministr financí) a majitel panství v Třebívlicích. Po dlouholetém vztahu se oženil s Amálií von Bröesigke, ovdovělou paní von Lewetzow, (sňatku dlouho bránila odlišná konfese, Klebelsberg byl katolík, Amálie protestantka).
Dne 25.dubna 1843 si vzal Amálii von Levetzow (to už mu bylo 69 let). Přesto manželství trvalo 14 let. Hrabě Klebelsberg totiž zemřel v Třebívlicích až v 83 letech, ale potomků. Celé panství Třebívlice potom zdědila jeho manželka Amálie Klebelsbergová-Levetzowová, která po jeho smrti zajišťovala poslední vůli. Po její smrti (zemřela roku 1868) se stala dědičkou Třebívlic Ulrika von Levetzow, Klebelsbergova nevlastní dcera.Jejich manželství bylo bezdětné. Amálie si však ze dvou předchozích manželství přivedla tři dcery, z nichž nejstarší Ulrika von Levetzow (1803–1899) po její smrti Třebívlice zdědila.


František Klebesberg byl jeden ze zakladatelů Vlasteneckého muzea v Čechách, předchůdce Národního muzea. Spolu s Františkem Antonínem Kolowratem, nejvyšším purkrabím Čech, a hrabětem Kašparem Šternberkem založili Vlastenecké muzeum, dnešní Národní muzeum v Praze. Hrabě Klebelsberg vypracoval návrh stanov muzea a 15.dubna 1818 vydali "Provolání k vlasteneckým přátelům věd", aby z darů peněžních i sbírek všeho druhu mohlo vznikat české muzeum.

Charakteristika knižní sbírky: Hrabě Klebelsberg odkázal muzeu celou knihovnu s 10.000 svazky a a pořídil vlastnoručně katalog této knihovny. Klebelsbergova knihovna ukrývala vzácné poklady jako např. památník syna učence Tycho de Brahe sepsaný na popud císaře Rudolfa II. Celá knihovna i s velikou sbírkou rytin přešla po smrti rodičů péčí Ulriky do Národního muzea v Praze. K předání pozůstalosti Klebelsbergova muzeu došlo v roce 1868, s čímž souvisí i to, že Ulrika byla jmenována za členku muzea. Ulrika pak přidala k pozůstalosti vlastní dary: přes 4000 knih, rytiny, dřevořezby, 3 000 obtisků drahokamů. Knihy byly rpztýleny podle tematiky do generálního fondu Knihovny NM (sign. 95 velké, 96).
Část jeho knihovny byla také zakoupena v 19. století do Pražské lobkowiczké knihovny (Augustin Longin z Lobkowicz) - ca 4 000 knih. -- Sbírka rukopisů knihovny NM: 12 rkp, z nichž sign. VI F 44 je památník syna Tychona de Brahe (viz digitální kopie v Manuscriptoriu). -- Rukopisný katalog rodové knihovny Klebelsbergů (Knihovna NM sign. VIII A 3) je datovaný r. 1786 (zhotoven za Vojtěcha Václava z Klebelsbergu?).

[Na začátek stránky]