Severní Čechy: České Středohoří: Milešovka

Dokavad jsem bydlel u dědy, měl jsem zeměpisné opáčko každý den. Jak je vysoká Sněžka, jak je vysoký Říp a dokonce kolik měří Mont Blanc? A nezůstalo jen při horách. Které řeky a odkud se vlévají do Vltavy či Labe? Kdo to byl Jelačič a pod. Běda to nevědět. Samozřejmě, že mezi objekty dědova dotazování nesměla chybět ani Milešovka.
Vyzbrojen dědovými zevrubnými znalostmi o rozdílu mezi znělcem a čedičem jsem se odvážil vyvést na horu 42 lidí - od mladých až po pro důchod zralé seniory. Ovšem na rozdíl od dědy, který na Milešovce nikdy nebyl, už jsem měl jeden výstup na tenhle kopec za sebou, ale dědou odmemorované poznatky z Ottových Čech, ve kterých často listoval (a bylo to na nich znát), mi teprve dávaly jistotu, že tento nekonzistentní houf nějak zabavím. Povedlo se. Tak teď se pokusím zaujmout i vás. A dědovi zde věnuji tichou vzpomínku.  F.R.


Milešovka (837 m.n.m.)
   Královna Českého Středohoří od Velemína.

   Pohled na Milešovku z Hazmburku (v popředí Třebenice a za ní na kopci hrad Košťálov).

POLOHA MILEŠOVKY - GPS vrcholu 50° 33' 21.18" N, 13° 55' 55.32" E


(Změna mapy - kliknout na mapu)

ETYMOLOGIE

podle blízkého Milešova se hora nejdříve nazývala Milešovská hora, později Milešovka. Místní jméno Milešov je pak odvozeno přivlastňovací příponou - ov od osobního jména Mileš a znamenalo Milešův dvůr.
Německé pojmenování je dvojí: Milaschauerberg, odvozené z českého pojmenování. Druhé Donnerberg = "Hromová hora" poukazuje na četné bouřky, které hora přitahuje.
Němci k pojmenování Milaschauerbrg měli lidovou etymologii, totiž podle latinského mille=tisíc a německého schauen=dívat se, označili Milešovku jako horu tisíce pohledů.

GEOLOGIE


   Řez horou
Z geologického hlediska se jedná o znělcový lakolit ze sodalitickému trachytu, vypreparovaný z povrchových vulkanitů a se svým okolím tektonicky vyzdvižený. Stáří Milešovky se odhaduje na 30 milionů let, tj. z doby třetohor. K intenzivnímu odvětrávání pak došlo během čtvrtohor.
Zelenošedý znělec (fonolit) Milešovky se vyznačuje porfyrickou strukturou. Velké lišty vyrostlic odpovídají sodno-draselnému alkalickému živci (až 6 mm), menši vyrostlice (okolo 1 mm) tvoří sodalit, nefelin, analcim, pyroxen, amfibol, titanit, magnetit a apatit. Vyrostlice se vyskytují v jemnozrnné základní hmotě složené téměř výhradně ze světlých minerálů (živce, sodalit, analcim). K puklinovým minerálům fonolitu patří zejména zeolitnatrolit a kalcit. Nejbližší okolí Milešovky je tvořeno krystalickými břidlicemi, křídovými sedimenty, třetihorními vulkanity a čtvrtohorními uloženinami.
Na rozdíl od znělce je čedič na úpatí Milešovky tmavý a má homogenní strukturu bez vrostlic.


VÝSTUP NA MILEŠOVKU

Autobusem přijíždíme silnicí č. 55 do obce Bílka, která bude našim východištěm k cestě na vrchol Milešovky. Jsme v nadmořské výšce cca 500 m a půjdeme po červené značce přes Milešovku (vrchol má výšku 837 m) do Milešova, který má nadmořskou výšku cca 360 m. Cesta bude trvat cca 3 hodiny a autobus mezitím přejede do Milešova, kde na nás počká.

BÍLKA


Bílka je malá obec pod Milešovkou a v době naší návštěvy byla zajímavá jen tím, že zde byla dolní stanice nákladní lanovky k observatoři na Milešovce. První lanovka byla zbudována ještě ve 30-tých letech 20. století. Po válce byla používána především armádou.

Kyvadlová nákladní lanovka slouží k dopravě materiálu k vojenskému objektu na vrcholu Milešovky (836 m.n.m.). Podpěry vychází z konstrukce podpěr nákladních lanovek od firmy Transporta Chrudim.

Parametry:
  • Vodorovná délka : 908 m
  • Dolní stanice : 560 m.n.m. Bílka
  • Horní stanice : 836 m.n.m. Milešovka
  • Převýšení : 276 m
  • Počet vozíků : 2
  • Počet podpěr : 6
  • Zařízení je v provozu od roku : 30. léta
  • Rekonstrukce byla v roce : 1962

       Terminál lanovky, zhruba ve stejném místě, odkud byli vypravováni soumaři s pasažéry na Milešovku

    Když jsme se "vylodili" v Bílce, ještě tu nestála kaplička. Tedy už nestála ta stará. Původní byla postavena v roce 1639 a připomínala násilnou smrt litoměřického hejtmana Jana Václava Kaplíře ze Sulevic.
    Dne 1. listopadu roku 1638 totiž pořádal Kryštof Jiří Chrt ze Rtína hon, na který pozval souseda Jana Václava Kaplíře ze Sulevic. Když štvaní divoké zvěře skončilo, nahrnuli se všichni do místního hostince v Bílce, kde se šlechtici pořádně opili. Následná hádka s rvačkou pak skončila smrtí jednoho z nich, litomeřického hejtmana Jana Václava Kaplíře ze Sulevic. Vrah Kryštof Jiří Chrt ze Rtína byl dopaden a uvězněn v Bílé věži na Pražském hradě, které se dnes říká Daliborka. O rok později pak byla na návsi postavena kaplička, která byla zasvěcena svatému Václavovi, patronovi probodnutého šlechtice. Bílkovští k tomu jistě měli dobrý důvod, neboť sedláci z Bílky rvačce jen nepřihlíželi.

    V 18. století natolik zchátrala, že v roce 1736 byla nahrazena novou kaplí s věžičkou.


    Ani druhá kaple však "nepřežila" do současnosti. Po únoru 1948 nebyla vůbec udržovaná, popraskala, až nakonec byla v 60-tých letech zbourána. Údajně proto, že kořeny sousední vzrostlé lípy narušovaly stěny kaple. Lidové milice si udělaly brigádu, trvalo jim ale tři dny, než ji zprovodily ze světa.
    V roce 2002 zde však byla postavena kaple nová. V Bílce se totiž rozhodla dvacítka občanů, že vrátí krajině a obci minulost a nasměrují ji do budoucna, ve kterém křivdy a nelidskost sice nebudou zapomenuty, ale nebudou ani motivem k odplatě. Pro myšlenku se jim podařilo získat významného českého sochaře a výtvarníka Jana Koblasu, žijícího nyní v Hamburku, a arch. Ivana Noska, který rovněž působí v Německu, obecní, okresní i krajské úřady, správu chráněné krajinné oblasti, Nadaci VIA, Česko-německý fond budoucnosti, mezinárodní i místní autodopravce, vedení kamenolomů v Anröchte, biskupství litoměřické, občany Bílky a mnoho dalších institucí a jednotlivců i tehdejšího presidenta Václava Havla, který převzal záštitu. Tomuto mnohočetnému občanskému hnutí se nejprve podařilo postavit na návsi v Bílce moderní kapli. Autorem je architekt Ivan Nosek. Vnitřní výzdoba je dílem Jana Koblasy a Sofie Jakuševy. Kaple začala sloužit v září 2000. Ze zbourané kaple má alespoň zachovaný zvon.

    Vlevo nová kaple, uprostřed její interiér a vpravo jedna ze soch na Cestě přátelství

    Za zmínku z akcí občanského hnutí stojí ještě tzv. "Cesta přátelství", což je 14 sochařských objektů - 14 zastavení umístěných v krajině, které vytvořili čeští a němečtí umělci. Projekt symbolizuje cestu přátelství, která má pomoci překonat historicky narušené česko - německé vztahy.

    A nyní se už vydáme na cestu. Větší část cesty půjdeme dubohabrovým lesem bez výhledů, abychom si to však nahradili rozhledem z vrcholu.

    MILEŠOVKA

    Milešovka je znělcový kužel, vévodící horské t.zv. skupině Milešovky, kterou kromě ní tvoří znělcové hory Kletečná (705 m), Milešovský Kloc (Klotz = pařez) (664 m) a Pařez (732 m). Milešovka se zapsala do dějin naší meteorologie. První zprávu o počasí na Milešovce zaznamenal roku 1679 P.Bohuslav Balbín ve svých "Miscellaneích": "Viděl jsem jednou blízko Milešovku, zcela do mlhy zahalenou .... " a zpozoroval, že ačkoliv bylo jinak jasno, když se vrchol Milešovky zahalil do mlh, sedláci, pracující na poli houfně utíkali se schovat, neboť zakrátko se spustil déšť. Vesničané říkali: "Když si Milešovka nasadí klobouk, prší; když si jej sundá, bude pěkně". Majestátní královna Českého středohoří s nadmořskou výškou 837, relativní výškou 300 - 500 m se těšila již tehdy v přilehlém okolí posvátné úctě.
    Pro obyvatele širokého okolí platila Milešovka nejen za nejvyšší horu v této oblasti, ale dokonce celých Čech... Tyto mylné názory přejímali také někteří kartografové, např. Vogt v roce 1712.
    Až do dvacátých let minulého století nebylo na vrcholu Milešovky žádné přístřeší a na temeno hory nevedla ani žádná schůdná cesta. Teprve Antonín Weber, hostinský v Milešově a později ve Velemíně, kterému se na obou těchto místech špatně dařilo, přišel na myšlenku prodávat občerstvení cizincům na vrcholu Milešovky. Všiml si totiž, že na Milešovku se každoročně vypravuje stále větší počet lidí, ale na vrcholu nenaleznou žádné občerstvení a možnost odpočinku. Vyprosil si proto povolení u tehdejší vrchnosti - hraběte Hrzána, aby se mohl o návštěvníky hory postarat.
    Opatřen nástroji, odebral se na horu, aby si tam nejprve upravil sklípek. Mezi prací zaslechl lidské hlasy a když vylezl z houští, spatřil cizince, které pozdravil. Tito se ho sice zprvu ulekli, ale když se jim svěřil se svým úmyslem, pochválili jej, přijali kousek chleba, a trochu vody, které si Weber přinesl k vlastnímu občerstvení a obdarovali ho za to zlatníkem.
    Touto příhodou, velmi slibnou pro začátek, byl Weber povzbuzen tak, že vzal hned druhý den sebou na horu ženu a děti a dopravili tam chléb, máslo a několik lahví piva, které přes noc uschoval ve skalních rozsedlinách. Nečekal dlouho. Cizinci přicházeli, přáli si toho nebo onoho a Weber vyhověl jak mohl. Brzy si vystavěl chatu z větví a roští, skupiny stěn ucpal mechem a uvnitř zřídil mechová lůžka pro hosty. Vedle postavil druhou boudu ze slámy.
    První cizinci přenocovali pod tímto primitivním přístřeším v noci ze 14. na 15. června v roce 1825. Když počet návštěvníků na Milešovce neustále vzrůstal, J. Weber vystavěl několik chatrčí z kamene a mechu, které byly pohodlnější a krátce na to chatu kamennou - hostinec. Přitom dbal o zlepšení dostupnosti vrcholu a vybudoval obě hlavní přístupové cesty od Bílky a od Velemína.
    Za svůj úspěch pak mohl děkovat především návštěvám pruského krále Bedřicha Viléma III., který od roku 1819 do 1839 každoročně vystupoval na Milešovku se svým početným dvořanstvem. Mezi královými průvodci byl i slavný přírodopisec Alexander von Humboldt, jemuž Milešovka nemalým dílem vděčí za svou světovou pověst a zájem přírodovědců.

       Humboldtem nejvíce oceňovaný pohled z Milešovky - vlevo hrad Košťálov, vpravo Hazmburk (klikni pro zvětšení).

    Humboldt totiž o rozhledu z Milešovky tvrdil, že patří mezi pět nejkrásnějších na světe. V polovině 19. století se bohatší návštěvníci hory, zejména lázeňští hosté z Teplic, nechali vynášet na. stoličkách nesených nosiči na zádech na vrchol kopce za 3 krejcary. V Řivnáčově průvodci po Čechách, který vyšel před 100 lety se uvádí, že vedle nosítek (nahoru a zpět za 4 zlaté) obstarávali dopravu na vrchol také oslové (aa 2 zl 50 krejcarů). V roce 1882 zde byla Greinerova restaurace s noclehem pro 63 osob.

       Tvář vrcholu před koncem 19. století

    Postupem času pro zvyšující se návštěvnost Weber chajdu rozšířil, přistavěl další ubytovací prostory a kapličku. Postavil také kamennou rozhlednu s výškou kolem 4 m. V roce 1905 došlo k požáru části objektů, ale restaurace byla opět obnovena.



    METEOROLOGICKÁ OBSERVATOŘ



       Observatoř krátce po kolaudaci


       prof. Rudolf Spitaler (1859-1946)


       prof. Leo Wenzel Pollak (1888-1964)


    Meteorologické zvláštnosti přivedly teplické vzdělance k myšlence zřídit na Milešovce meteorologickou stanici. Byli to císařský královský rada Reginald Czermack-Warteck a ředitel vídeňské observatoře profesor Rudolf Spitaler.
    Milešovka byla v té době majetkem tzv. Horského spolku v Teplicích a první jednání tedy začala právě s ním. Naštěstí zasloužilým členem předsednictva Horského spolku byl i komerční rada Reginald Czermack-Warteck a ten se přičinil, že Horský spolek byl nakonec ochoten horu prodat. Tak mohl Czermack začít s přípravnými pracemi k zamýšlenému dílu. Na konci roku 1900 byly všechny formality vyřízeny a mohlo se přistoupit ke stavbě.
    Projekt vyhrál se svým návrhem objektu s vyhlídkovou věží ing. arch. Edmund Hok. Stavbu provedli firmy Knobloch z Kostomlat a Richard Pech z Radovesic.
    , na jednání předsednictva dne 16. ledna 1900. Protože Milešovka byla v té době právě majetkem tzv. Horského spolku v Teplicích, začala první jednání právě s ním. Horský spolek byl nakonec ochoten horu prodat a tak mohl Czermack začít s přípravnými pracemi k zamýšlenému dílu. Na konci roku 1900 byly všechny formality vyřízeny a mohlo se přistoupit ke stavbě.

    Projekt ing. arch. E. Hoka byl vybrán 25. února 1903 a k výstavbě byli zvoleni stavitelé Knobloch a Pech z Radovestic a Kostomlat. Dne 4. března 1903 byla svolána ústřední stavební komise, začátkem května se začalo s hloubením základů a v polovině května se stavebními pracemi. Přes nepříznivé počasí postupovala stavba zdárně kupředu, takže podle úmluvy byla koncem června 1904 dokončena a začátkem července byla po prohlídce vědeckou komisí kolaudována. V říjnu 1904 pak byla předána svému účelu. Náklady na stavbu činily 45 075 K 98 h tehdejší měny. Na vrcholu Milešovky tak vznikla stavba ve stylu romantických historizujících slohů konce 19. století.

    Základním materiálem pro stavbu byl znělec vytěžený na vrcholu hory. Observatoř tvořila čtyřúhelníková pravoúhlá budova, orientovaná podle světových stran, v jejímž severovýchodním rohu stojí 18 m vysoká věž s vyhlídkovým ochozem ve výšce 10 m, který byl za poplatek přístupný veřejnosti až do druhé světové války.

    Ředitelem observatoře se stal prof. dr. Rudolf Spitaler (1859-1946), vedoucí katedry pro kosmickou fyziku a geodynamiku na pražské Německé univerzitě. Prvním pozorovatelem, který nastoupil službu v polovině července 1904, byl Franz Löppen. Na observatoři trvale bydlel a do pozorování byl zaškolen osobně prof. R. Spitalerem. V případě nutnosti mu pomáhala dokonce i jeho žena. Základní měření a pozorování se provádělo v klimatických termínech 7:00,14:00 a 21:00 hodin místního středního slunečního času.

    Základní přístroje pro pozorování dodal Ústřední ústav pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni. Soupravu tvořil staniční teploměr, vlasový vlhkoměr, srážkoměr a přístroje na zaznamenávání průběhu meteorologických veličin: barograf (průběh tlaku), termograf (průběh teploty), hygrograf (průběh vlhkosti vzduchu), anemograf (průběh rychlosti a směru větru) a Campbellův-Stokesův heliograf (průběh slunečního svitu). Navíc 30. dubna 1906 byly na observatoři umístěny ještě další přístroje, a to Assmanův aspirační psychrometr (měření vlhkosti vzduchu), aktinometr (přímé sluneční záření), maximální a minimální teploměr, přízemní minimální teploměr a oblačné zrcátko.

    Prof. R. Spitaler byl ředitelem observatoře až do února 1929, kdy odešel do výslužby. Jeho péčí byly publikovány roční přehledy pozorování a údaje o chodu některých meteorologických prvků v rozmezí let 1905-1924. Naměřené a pozorované údaje za léta 1925-1929 byly publikovány v samostatných ročenkách. Za jeho vedení přečkala observatoř bez velkých škod první světovou válku, neboť pozorovatel byl zproštěn vojenské služby. Pouze v období od 29. prosince 1916 do 31. ledna 1917 bylo pozorování přerušeno, protože se nepodařilo dopravit na Milešovku uhlí potřebné k vytápění budovy. Dále chybí dva pozorovací termíny ve dnech 12. února 1929 ve 21 hodin a 13. února 1929 v 7 hodin pro onemocnění pozorovatele za tehdejší extrémní zimy. Všechny životní potřeby včetně uhlí se tehdy musely na observatoř vynášet. To se změnilo teprve ve třicátých letech, kdy byla zřízena nákladní lanovka.

    Po prof. R. Spitalerovi se stal ředitelem observatoře prof. dr. Leo Wenzel Pollak (1888-1964), přednosta Geofyzikálního ústavu pražské Německé univerzity. Ten měl velké zásluhy o další rozvoj observatoře.

    Až do začátku 2. sv. války byl nižší ochoz ve výšce 10 m přístupný turistické veřejnosti. Za první republiky se také ještě rozšířila restaurace na hotel a vrchol upraven na způsob parku. Za války observatoř připadla německé armádě a pro turisty byla věž uzavřena. Tento stav zůstal i po II. světové válce a pomalu upadala i restaurace, kterou v roce 1969 převzala armáda. Ostatní objekty původní restaurace se proměnily v ruiny. Objekt observatoře nadále sloužil svým účelům ČSAV, ovšem bez zpřístupnění věže. To se však změnilo v roce 1998 díky iniciativě obecně prospěšné společnosti Milešovka, která ve spolupráci s Ústavem fyziky atmosféry AV ČR a Společností přátel Českého středohoří zajistila opětovného otevření prvního ochozu pro turisty. Zároveň byl opět zveleben vrchol Milešovky úpravou cest (i přístupových) a vykácením náletových dřevin pro umožnění přirozených výhledů. Na vrcholu byl také zřízen bufet.


    ROZHLEDNA



    Rozhledna stojí na nejvyšším vrcholu Českého středohoří Milešovce asi 10 km SZ od Lovosic. Objekt je umístěn ve výšce 837 m n.m.
    Díky převýšení Milešovky asi 400 m nad okolní krajinou patří výhled z vrcholu snad k nejúchvatnějšímu v celých Čechách. Vidět jsou okolní vrcholy Českého středohoří (Lovoš, Kletečná), Děčínský Sněžník, Krušné hory s Klínovcem, Lužické hory, Ještědský hřbet, Jizerské hory a Krkonoše. Lze vidět i Šumavu, Český les a Novohradské hory a výjimečně za extra dobré viditelnosti i cca. 350 km vzdálené Alpy.
    Otevřeno: březen - říjen denně 10.30-17.00, listopad - únor denně 11.30-17.00

    Panorama-východ
    Panorama-jih
    Panorama-jihozápad
    Panorama-severozápad, sever


    NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE



    Národní přírodní rezervace vyhlášena r.1951
    Výměra 51,28 ha, nadmořská výška 555 – 837 m.

    Důvodem ochrany jsou lesní ekosystémy na svazích dominantního trachytového kuželu, společenstva skal a sutí a další hodnoty a jevy vyplývající z výjimečného postavení Milešovky mezi ostatními kopci Českého středohoří (nejvyšší hora, značné převýšení proti okolí, zvláštnosti místního klimatu).
    Území NPR zaujímá téměř celý jižní svah kuželu, na severní straně vystupuje hranice CHÚ až k vrstevnici 740 m.n.m.
    V r.1976 se stala NPR Milešovka součástí vyhlášené Chráněné krajinné oblasti České středohoří (19.3.1976)

    Pokud se týká fauny, nesmíme zapomenout na vrcholovou populaci domácích koček, které žebrají u turistů:

    KOČKA ŽEBRAVÁ var. MILEŠOVKIENSIS