Praha-východ: Uhlířské Janovice

  Uhlířské Janovice
   Motiv z Uhlířských Janovic.

Základní informace

Katastrální výměra 25.43 km2
Nadmořská výška 423 m
Počet obyvatel 3076 (2006)
Adresa Městského úřadu: Václavské nám. 6., 285 04 Uhlířské Janovice
web: www.uhlirskejanovice.cz

Městský znak Původní znak z roku 1540 byl vlastně erb Šternberků: osmipaprsková hvězda na modrém štítě. Po vzbouření nekatolíků na šternberském panství r. 1627 měly Janovice vrchností zakázáno tento znak používat. Teprve po roce 1739 smělo město tento znak opět užívat. Později majitelé Šternberka hraběnka Marie Barbora z Götzů a její manžel hrabě František Antonín Roggendorf městu určili (spíš vnutili) znak nový, který je dosud užíván. Písmena „G“ a „R“ jsou tedy iniciálami těchto majitelů. Popis znaku: Na spodku modrého štítu jsou tři zelené pahorky (milíře) a nad nimi stojí stříbrná městská hradba z kvádrů se třemi stínkami cimbuří; uprostřed hradby je zlaté písmeno R (hrabě Roggendorf) a nad hradbou se vznáší zlatá osmipaprsková šternberská hvězda v modrém poli, která nese malý modrý štítek se zlatou korunkou a zlatým písmenem G (hraběnka z Götzů).




 Plánek Uhlířských Janovic.

Trochu historie

Ještě před založením zdejší osady na soutoku potoků byla v 11. století postavena uprostřed slovanského hradiště prostá románská kaplička, která sloužila k bohoslužbě a také k úkrytu lidí před nepohodou a dravou zvěří. Ve 12. století byl ke kapličce přistavěn románsko-gotický kostelík (sv. Jiljí), který v průběhu věků několikrát vyhořel nebo zpustl, ale znovu byl obnoven.
Zdejší krajinu drželi asi od roku 1167 páni z Divišova (později ze Šternberka), kteří založili roku 1242 svůj hrad nad řekou Sázavou Český Šternberk. Zakladatelem Uhlířských Janovic byl Jan ze Šternberka (podle něho tedy název Janovice). Možno pouze usuzovat, že k založení došlo v roce 1250, neboť první písemná zmínka o našem městě je až z roku 1352. Město patřilo Šternberkům až do roku 1750, kdy bylo připojeno k panství Rataje nad Sázavou. Přívlastek ve svém názvu Uhlířské (někdy také Uhelné) je znám již někdy ve 14. století a připomíná místní uhlíře. První písemná zmínka o městě je až z roku 1352.
Jan Lucemburský r. 1337 schválil privilegia pro uhlíře proto, aby nepodléhali robotám. V husitských válkách roku 1420 padl pán Uhlířských Janovic Petr Konopišťský ze Šternberku u Pankráce, když pomáhal Zikmundovi proti Žižkovi. Vdova po Petru Konopišťském, paní na Českém Šternberku a Uhlířských Janovicích, přistoupila k husitům - Pražanům. Tak byla v Uhlířských Janovicích r. 1421 zavedena víra podobojí. Dne 30. května 1434 v bitvě u Lipan (mezi Kolínem a Českým brodem) bojovali Uhlířskojanovičtí pod vedením purkrabího Jakoubka ze Šternberka na straně Pražanů. Obec Uhlířské Janovice koupila před rokem 1514 od Petra Holického ze Šternberka v Kochánově 2 dvory s příslušenstvím, tj. s dědinami, lukami, lesy, potoky a rybníky. Před rokem 1500 vystavěla si obec též pivovar.
První městský znak udělil Uhlířským Janovicím roku 1540 Jan Holický ze Šternberka. Po bitvě na Bílé hoře ještě roku 1662 ležely Uhlířské Janovice téměř v sutinách a městečko bylo označováno jako "spálené" Janovice.
V časech nesnesitelného útlaku povstal zdejší lid několikrát proti svým pánům (např. roku 1626,1627,1680). Bachovská reakce v padesátých letech 18. stol. zabrzdila další rozvoj samosprávy. Od r. 1855 byly Uhlřské Janovice okresem, spadajícím do obvodu krajského úřadu v Čáslavi. Samostatný okres Uhlířské Janovice byl zrušen 1. 9. 1928 a stal se součástí okresu Kutná Hora.
Své neblahé stopy ve městě i v okolí zanechaly obě světové války. V první světové válce padlo 72 mužů, ve druhé byl počet obětí 71 lidí. Naše město bylo centrem ilegálního protifašistického odboje celého širokého okolí. V jeho čele stál řídící učitel Josef Balvín, který byl za svou činnost popraven. V květnovém povstání 1945 v bojích položili za svobodu své životy dva místní občané Jaroslav Košvanec (u Jindic) a Vladimír Ptáček (u Sázavy).
V poválečných letech nastal ve městě - tak jako jinde - rozvoj mírového života. Vznikaly nové závody, obchody, služby, kulturní a sportovní zařízení. V polistopadovém období začal zdárně bohatý rozvoj soukromého podnikání.

.


Památky



Románsko-gotický kostel sv. Jiljí

se vzácnými freskami a s přilehlou barokní márnicí

je vzácná stavební památka románsko-gotického stylu. Na bývalém pohanském obětišti byl postaven v 11. století románský kostelík (nynější sakristie). Ve 13.-14. století zbudován a opatřen freskami vlastní gotický kostel. Oltáře a přilehlá márnice pocházejí z údobí baroka. Roku 1904 kostel z části vyhořel; gotický presbytář a fresky byly však zachráněny. Kostel byl obnoven v původním slohu podle návrhu stavitele L. Lablera r. 1908-1909. Fresky byly objeveny roku 1895 a obnoveny roku 1953 akademickým malířem Teršem. Původně pozdně románská loď z konce 13. století, gotický presbytář ze 14. století; původní zápsdní věž byla snesena v roce 1795.
Kostel dočasně zprofanován (na 60 let), opraven v l. 1869-71; vyhořel r. 1904 a poté obnoven puristicky (portály, okna, zdivo, plochý strop) L. Láblerem v 1908—09.
Postaven z lomového kamene s detaily z červeného pískovce. Jednolodní, obdélný, s obdélným, polygonálně uzavřeným presbytářem s opěráky a se sakristií. Na západním průčelí zazděný vchod na emporu, na severní straně románské okno, ostatní okna hrotitá s pseudogotickými kružbami.
Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou a kápěmi závěru na jehlancových konzolách. Dvoudílné obloukové sedile.
Na stěnách a klenbě gotické nástěnné malby z 2. poloviny 14. stol. (objeveny roku 1895): stěny rozděleny ve třech vodorovných pruzích v obdélná pole, na severní straně presbytáře odshora: Večeře Páně, Zajetí, Bičování a Korunování Krista trním, Ukládání do hrobu, Vstup do Předpeklí, Zmrtvýchvstání. Vrchol neroznatelný, pod ním Kristus nese kříž. Nanebevstoupení Páně, Seslání sv. Ducha. Na východní stěně závěru král David; v jihových. poli podoba krále (?), neroznatelná; na již. straně presbytáře: postavy sv. Petra a Pavla, pod okny zbytky drapérie. Na klenbě šternberský znak a nebeská tělesa.
Zařízení:
Hlavní oltář rokokový, rámový, kazatelna klasicistní, dva obrazy sv. Jana Nepomuckého a Smrti sv. Josefa z 1. pol. 19. stol.

Dřevěná zvonička u kostelíka sv. Jiljí

(kolem roku 1800)

Kostel sv. Aloise Gonzagy

Kostel sv. Aloise z jihu

Rostoucímu městečku starý gotický kostel sv. Jiljí nedostačoval a tak byl roku 1767 položen základní kámen k novému chrámu na náměstí patronkou kostela Marií Terezií, vévodkyní Savojskou, rozenou z Liechtensteina. Stavba však byla z neznámých příčin odložena a kostel byl dostavěn až roku 1795 za faráře Josefa Křepelky knížetem Aloisem z Liechtensteina. Kostel i oltáře jsou ve slohu barokním. Fresky barokních oltářů malovali Václav a František Kramolínové. Václav maloval též obraz sv. Aloise nad oltářem, František čtyři evangelisty.
Kostel je neorientovaný (tj. nemá hlavní oltář na východní straně - osa je ve směru severozápad-jihovýchod). Kostel je pozdně barokní, obdélný, s pravoúhlým presbytářem se sakristií po severní straně, s bočními rizality a hranolovitou věží. Věž je jednopatrová, s hlavním portálem datovaným k r. 1794, a s cibulovou střechou. Stěny členěny nakupenými pilastry, okna obdél zákoně, odsazeným polokruhem.
Vnitřek sklenut plackami na nakupených pilastrech, střed lodi širší o boční rizality; zděná kruchta na třech arkádách.
Zařízení: hlavní a dva boční oltáře v lodi jako iluzivní malby architektury s plastikou ve stylu J. Kramolína, s původními obrazy sv. Aloise, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa na plátně (?) v rokokových rámech (obrazy přemalovány r. 1858), v presbytáři boční oltářík sv. Františka Serafinského, rámový, rokokový. Kazatelna klasicistní čtyři obrazy z legendy o P. Marii, barokní, ze 17. stol. (přemal. r. 1858); varhany rokokové. Cínová křtitelnice je renezanční, zvonovitá, s nápisem z r. 1618.

Kostel sv. Aloise na Václavském náměstí v Uhlířských Janovicích


Fara

Stará fara nese vročení 1763.

Nová fara - komunitní centrum

Komunitní centrum - interiér

Komunitní centrum projektoval ing. arch. Luděk Burda z AMA (architektonicko-stavební ateliér Praha)

Radnice

 Stará uhlířskojanovická radnice.

Empírová radnice č.p. 168 z let 1838 – 1846 na severní straně Václavského náměstí, dnes je zde mimo jiné informační středisko


Židovská synagoga

 Uhlířskojanovická synagoga.

 Jiný pohled na synagogu.

Židovská synagoga byla postavena roku 1798 v barokním slohu. Vyhořela ve své historii dvakrát, a to roku 1806 a 1913. Postavením synagogy byla zřízena ve městě náboženská obec židovská. Zásluhu o to měl koželuh Jakub Guth (1752-1810). Při synagoze byla založena Německá škola, neboť podle § 472 z roku 1805 nemohl být žid oddán, nepředložil-li vysvědčení, že se učil řeči německé. Roku 1876 bylo na této škole zapsáno 74 žáků. Po dobu služby židovské obci byla několikrát přestavěna v důsledku požáru. Naposledy to bylo v roce 1913 kdy byla totálně přestavěna v secesně-byzantském slohu.
Synagoga byla používána do roku 1942, do odsunu židů do koncentračních táborů.
Po válce pak ji začala užívat Církev československo husitská a ta ji používá až do dnešní doby (s církví českobratrskou). Do dnešní doby se dochovala původní dlažba modlitebního sálu, bývalé lavice, klenba sálu, vitráže oken ad. Na portálu vchodu a zakončení oken je použit islámský oblouk, ve štítu se nachází vsazené desky desatera a na střeše vížka s cibulovitou bání.

Hřbitov
Do roku 1834 byli židé uhlířskojanovičtí pohřbíváni do Zbraslavic, Malešova a Kolína. R. 1829 bylo založeno pohřební bratrstvo za účelem zřízení vlastního hřbitova. Hřbitov byl schválen guberniálním povolením r. 1833. Jako první byl pohřben 10. 2. 1834 Michal Weiss. Na hřbitov se pohřbívalo do roku 1942. Při rozšiřování cesty na koupaliště r. 1966 byl zbourán přilehlý domek pro hrobníka i márnice. Opuková deska s Hebrejským nápisem připevněná na domku byla uložena v městském muzeu. Definitivně byl hřbitov zlikvidován v roce 1985 a připomíná ho jen pamětní pomníček.


sv. Jana Nepomuckého

 Sv. Jan Nepomucký u kostela sv. Jiljí.

Socha z roku 1913


[Na začátek stránky]