Praha-východ: Lysá nad Labem

 Evangelický areál
Pohled na kostel od jihovýchodu

Historie
Toleranční patent je dokument, který 13. října 1781 vydal rakouský panovník a římskoněmecký císař Josef II. a který vedle římskokatolického umožnil existenci dalších tří křesťanských vyznání. Příslušníci protestanských konfesí od toho dne mohli veřejně vyznávat svou víru, shromažďovat se a stavět kostely.
Kostely však musely stát mimo hlavní ulice, nesměly mít věže, zvony ani jiné zjevné prvky sakrální stavby. Stavby vzniklé tímto omezením označujeme pojmem toleranční modlitebna. Jednou z nich je evangelická modlitebna v Lysé nad Labem.
Patent byl předčítán na lyské radnici dne 1. února 1782 a již za týden přihlásilo se 45 osob obojího pohlaví k vyznání reformovanému a v krátkém pak čase vzrostl počet jejich na 162 osoby. Byli to většinou potomci Českých bratří.
Jejich prvním duchovním správcem byl Josef Szalay, který sem přišel z uherského Šarošského Patáku koncem května 1783. S pomocí českého vlastence Václava Matěje Krameria přeložil do češtiny druhou helvetskou konfesi. V roce 1784 však zemřel. Jeho nástupce Štěpán Římany staral se především o řádnou modlitebnu pro své souvěrce. Snažil se, aby evangelíci získali starý farní kostel na náměstí. Tehdejší majitel panství to rozhodně odepřel; rovněž s nepořízenou potkali se u samého císaře, když tu r, 1786 nějaký čas meškal.


Starý kostel (kaple sv. Barbory) na dnešním Hrozného náměstí, později zbouraný

Nezbylo než roku 1787 přistoupit k novostavbě. Do té doby se evangelické bohoslužby konaly ve stodole Jana Vodňanského. Téhož roku od něj sbor pozemek koupil a 28. června 1787 byl položen základní kámen kostela. Pomohla i obec, která poskytla zdarma kámen na stavbu. Za dvě léta (1789) měli lysští svůj vlastní toleranční kostel a 20. prosince 1789 se konaly v dosud neomítnutém chrámě první bohoslužby. Po dalších 2 letech zakoupili ještě za 120 zl. domek a upravili jej během 3 let na faru.
Dne 5.7.1837 postihl město obrovský požár, kterému podlehlo 52 stavení a ohni se nevyhnul ani toleranční kostel. Propadl se strop a zničil vnitřní zařízení. Ještě téhož roku však byl kostel včetně varhan díky finančním darům a obětavosti členů církve opraven.

Dnešní areál Evangelického sboru se skládá ze čtyř budov: kostela, fary, školy a hospodářského stavení. Rozkládá se na ploše téměř 40 arů, vedou do něj tři brány. Současné rozlohy areál nabyl roku 1865, kdy sbor zakoupil měšťanský dům na náměstí a obě nemovitosti propojil. V nově pořízené budově zřídil byt faráře a školu. Původní fara byla zbourána.
Roku 1907 za faráře Karla Hadače při celkové rekonstrukci byl kostel přestavěn do současného stavu. Při rekonstrukci byla přistavěna vstupní chodba a štíty a fasáda byla ozdobena klasicistními architektonickými prvky. Původní centrální dispozice kostela se stolem Páně a kazatelnou uprostřed široké (severní) stěny byla změněna na podélnou. Následovala výstavba schodiště a byla položena pískovcová dlažba. Projektovou dokumentaci připravil architekt E. Prückner z Nymburka, realizaci provedli členové sboru. Ze stejné doby pochází i budova nové konfesní školy.


Evangelický areál

Popis

Průčelí

Kostel je v půdorysu jednoduchá obdélníková stavba. Původně neměla štíty a byla kryta šindely. Z protipožárních důvodů byla později opatřena štíty k východu i západu. Jižní průčelí zdobí pilastry a profilovaná římsa. Tři páry obdélných oken jsou zdobeny páskovou šambránou. Protilehlá severní strana je tvořena pouze lizénovými rámy a okny bez šambrán. Východní průčelí, směřující k faře, je zakončeno štítem s volutovými křídly. Je členěno pilastry - ve štítu dvěma, na fasádě budovy třemi. Západní průčelí je též zakončeno štítem s volutovými křídly a se zvýrazněnou plastikou kalicha. Do západního průčelí je vestavěna předsíň. Je kryta rovnou stříškou. V předsíni je hlavní vchod, tvořený dvoukřídlými dveřmi s obloukovitým světlíkem. Po stranách vchodu, těsně před nárožím, jsou polopilíře s ústupkovitě se rozšiřující hlavicí.


Pohled ke kazatelně

Varhany

Interiér kostela je prostý bez ozdob. Na východní stěně je zavěšena dřevěná kazatelna, kterou kostelu věnoval v roce 1801 Václav Tržický z Litole. Pod kazatelnou je umístěna dřevěná sarkofágová menza zdobená drobnou ornamentikou. Dvanáct kostelních lavic věnoval kostelu v roce 1803 hrabě Filip Sweerts-Sporck. Do toho roku se totiž v kostele pouze stálo.
Veškerý mobiliář kostela je klasicistní a má vysokou umělecko-řemeslnou hodnotu. Enangelický kostel je velmi dobře udržovaný a patří mezi nejstarší památky tohoto typu v Čechách.
Drobné opravy kostela proběhly i ve dvacátém století, a to v roce 1931. V následujícím roce i vnitřní úprava fary. V současném století proběhly opravy v roce 2001 a v roce 2005 se uskutečnilo malování kostela. Strop byl při tom doplněn o biblické motivy od brandýské malířky Nikoly Strašilové. Nacházejí se v devíti stropních lunetách a zobrazují klíčové starozákonní a novozákonní symboly. Při malování kostela byly také objeveny a obnoveny secesní nápisy z roku 1907 po stranách kazatelny.
Navíc byly na delších stranách objeveny tři renesančním švabachem psané biblické verše a jedno jeho torzo z roku 1789. Všechny nálezy byly zaregistrovány Památkovým ústavem Středních Čech a restaurovány.
Areál sboru se stal k 1. 9. 2003 výnosem Ministerstva kultury z 26.10.2005 součástí městské památkové zóny a k 26. 10. 2005 byl vyhlášen kulturní památkou (rejstříkové číslo 101 639).

Škola

Evangelická škola

Škola byla postavena roku 1907, nejspíše také podle Prücknerova projektu.

V kronice sboru čteme:
1906
Nic nepomohlo, že jsme ve staré třídě opatřili nová ventilační okna, ani nezjednalo odpomoc, že jsme dítky starší odkazovali na školy obecné a měšťanské, takže počet veškerého žactva býval okolo 45. Sami jsme nakonec nahlédli, že se nová učebna co nejdříve musí postaviti a takové jednomyslné snešení stalo se nejprve ve schůzi s presbyterstvem dne 11. listopadu 1906 a tento návrch byl také i ve schůzi širšího zastupitelstva dne 25. listopadu 1906 přijat s velikým nadšením. Součastně bylo rozhodnuto, že se má na dvoře sbořiti stará stodola se dřevníkem a na tom právě místě ke straně severní má se s pomocí Boží vybudovati nová pěkná učebna s kabinetem.
V téže schůzi stalo se neméně důležité snesení, aby chatrný, studený, tmavý a nevzhledný toleranční kostel účelně byl renovován. Oba podniky byli svěřeny péči pana architekta Prucknera z Nymburka, tak sice, že vyhotoví potřebné plány a povede další stavby pouze dohlížeje. Obé za 600 Korun, ostatní vyřídí si církev sama k tomu zřízenou stavební komissí, do které byli jmenováni bratří Jan Herman, Krejčí a Jan Brynych, košíkář z Lysé, z Litole pak rolníci Jozef Němeček a Jozef Procházka.


Fara

Evangelická fara

Nejstarší budovou areálu je fara. (Původní fara byla součástí stržené stodoly.) Sbor ji zakoupil záhy po vydání protestantského patentu, který pro to poskytl právní základ. Vedle bytu faráře zde byla zřízena evangelická škola a byt učitele. První písemná zmínka o tomto měšťanském domě, stojícím na západní straně dnešního náměstí Bedřicha Hrozného, činí "kniha gruntovní" v roce 1553. Nejstaršími architektonickými prvky fary je klenutý kamenný sklep, přízemní místnost s křížovou klenbou a pískovcový barokní portál.
Sbor zakoupil dům v roce 1864 a v něm zřídil novou faru a založil konfesní školu. Tímto způsobem se fara dostala z periferie do centra města.
Na této faře se 6. 5.1879 narodil faráři Václavu Hroznému nejvýznamnější lyský rodák, orientalista a rektor Karlovy univerzity, Bedřich Hrozný. Tomu v květnu 1948 byla nad vstupem do fary zasazena pamětní deska.
Kovaná brána, která přiléhá k faře a otevírá hlavní přístupovou cestu ke kostelu. Fara sama nyní tvoří pohledové zakončení Hrozného náměstí na západní straně.


Hřbitov
Původní evangelický hřbitov

Katolíci si nepřáli být pochováváni spolu s protestanty a tak si evangelíci museli v roce 1783 zřídit vlastní hřbitov. Pozemek (parcelní číslo 348) v prostoru severně od dnešní Komenského školy mezi ulicemi Komenského, Škrétova a Třešňová byl evangelíkům pro tento účel úředně přidělen. Prvním zde pochovaným byl právě Josef Szalay. Už když do Lysé přišel byl nemocen a zemřel dne 12. května 1784. Pochován byl uprostřed nového hřbitova.
V roce 1977 MěNV rozhodl zrušit tento evangelický hřbitov a změnit jej v městský park. Sbor odtud přenesl několik náhrobních kamenů významných osob do svého areálu a umístil je poblíž kostela. Nalezneme zde mimo jiné náhrobek superintendenta Františka Filipiho (1792-1861), pukmistra Antonína Bergera (1792-1859), majitele lyského panství George Andrewse (1826-1886) či náhrobek nejslavnějšího lyského rodáka, orientalisty Bedřicha Hrozného (1879-1952) a členů jeho rodiny.
Existenci hřbitova v původním místě připomíná žulová deska.

Náhrobky, přenesené ze zrušeného hřbitova

Halelujah
Část hlavice z brány litolského cukrovaru

Do zdi před hlavním vchodem do kostela je vsazen tesaný pískovcový kámen se symboly kalicha, vinného keře a hroznu, s nápisy Halelujah - Amen. Kámen býval součástí hlavice brány litolského cukrovaru, který vlastnil mecenáš sboru Michael Benies. Zeď, do které je nyní vsazen, je zbytkem někdejší stodoly, ve které se konaly bohoslužby před postavením kostela. Druhý kámen s letopočty 1782 a 1789 připomíná tu dobu, kdy se bohoslužby konaly právě ve Vodňaského stodole.

Nahovětvec dvojdomý Gymnocladus dioicus (L.) K. Koch1)
Nahovětvec v evangelickém areálu. V popředí studna

Opadavý, vysoký a rozložitý dvoudomý strom s poměrně řídkou, nepravidelnou korunou, tlustými větvemi a dobrým tvrdým dřevem. Pochází ze Severní Ameriky, kde roste v údolích podél potoků. Je to později rašící strom vysoký 20-30 m. Hlavní kořen je silný, rozvětvený, vedlejší kořeny jsou pevné, často se na nich tvoří adventivní pupeny a odnože. Kmen je přímý, kůra šedá, brzy rozpukaná v tmavou borku, která se odlupuje v podélných šupinách. Větve jsou volné, křivolaké, s nápadnými jizvami po opadaných listech. Letorosty má hrubé, světle šedé, později šedohnědé, s výraznými lenticelami.
Listy dvojitě lichozpeřené, 15-35 cm dlouhé, složené ze 3-7 párů zpeřených listů, z nichž nejspodnější jsou obyčejně redukovány v jednoduché listy, hořejší složené ze 6-14 vejčitých nebo eliptických, 5-8 cm dlouhých, přišpičatělých, na basi zaoblených nebo klínovitých, v mládí vespod pýřitých, krátce stopkatých lístků. Řapík 4-6 cm dlouhý.


Květy nahovětvece

Květy v koncových latách, dvoudomé nebo mnohomanželné. Samičí květenství až 25 cm dlouhé, samčí mnohem menší a hustší. Květy 12 mm dlouhé, dlouze stopkaté, zelenavě bílé, pýřité. Kvete v červnu, .kalich 5laločný, korunní lístky podlouhlé, po (4-)5, samčí květy mají 10 tyčinek, samičí se zakrnělými prašníky a krátkou čnělkou.
Lusky podlouhlé, 15-25 cm dlouhé a 6 cm široké, fialově hnědé, se semeny 2-2,5 cm dlouhými, okrouhlými. Semena lesklá a plochá. Dozrávají v listopadu, opadávají až na jaře. Semena leží často 2-3 roky, než vyklíčí.
Daří se mu ve slunečných a teplejších polohách. Vyžaduje půdy hlubší, lehčí, mírně vlhké, s dostatkem živin. Na mokrých stanovištích namrzá, ale jinak je proti mrazům poměrně odolný.

List a plod nahovětvece

Strom v lyském evangelickém areálu je samčí a má:
obvod kmene 285 cm, výšku 16 m a stáří cca 120 let. Je ve velmi dobrém zdravotním stavu.


------------------------------------------

1) Etymologie: γυμνος = nahý, κλαδος = větev, protože po spadnutí listí vypadá strom jakoby bez větévek a nejsou znát ani pupeny.