Praha-sever: Panenské Břežany

Karl Hermann Frank [1898-1946]


Karl Hermann Frank

Frank s Heydrichem

Konec zločince 22.5.1946

Karl Hermann Frank se narodil 24. ledna 1898 v Karlových Varech a byl popraven 22. května 1946 v Praze (tělo spáleno a popel uložen anonymně na Ďáblickém hřbitově).
Sudetský Němec, od dětství činný ve skautské organizaci Sudetendeutsche Wandervogel a v turnerském hnutí. V roce 1917 maturoval na německém gymnasiu v Karlových Varech a v letech 1917-18 absolvoval jednoroční abiturientský kurs na německé obchodní akademii v Praze. V roce 1918 se zapsal na právnickou fakultu pražské německé university, kde ale absolvoval pouze 4 semestry.
Pře své školy se nikdy se nenaučil česky a mluvil jen německy. V deseti letech se během dětské hry vážně zranil o kámen, který mu poranil oko. Na to během let oslepl a v roce 1918 vyňato a dostal skleněné oko.
Roku 1919 vstoupil do Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá národně-socialistická dělnická strana).
V letech 1918-21 byl úředníkem ve Vítkovických železárnách a 1921-25 u Duchcovsko-podmokelské dráhy v Karlových Varech.
V letech 1925-24 se vyučil knihkupcem v saském Hartensteinu a 1924-26 byl společníkem zdejšího knihkupce. Potom se osamostatnil a v letech 1926-31 byl knihkupcem v Lokti a posléze 1931-34 v Karlových Varech.

Poprvé se oženil 21. ledna 1925 s Annou Müllerovou (*5.1.1899 v Karlových Varech), se kterou měl dva syny (Haralda, *20. 1.1926 a Gerharda, *22. 4. 1931). Od roku 1933 však s rodinou nežil a 17.2.1940 se s Annou rozvedl. S druhou ženou, Karolou Blaschekovou se oženil 14. dubna 1940 v Praze.

V roce 1935 knihkupectví pověsil na hřebík a věnoval se politice. Je členem a pracovníkem aparátu Sudetoněmecké vlastenecké fronty, 1934-35 vedoucí jejího propagačního oddělení; 1935 šéf volební kampaně, 1935-38 vůdčí činitel Sudetoněm. strany, nejbližší spolupracovník a od 1937 zástupce K. Henleina; 1935-38 poslanec NS. Aktivně se podílel na protičeskoslovenské politice Sudetoněmecké strany, směřující k rozbití ČSR; v září 1938 řídil henleinovské povstání v českém pohraničí, po jeho potlačení uprchl do Německa, kde organizoval ozbrojené oddíly sudetoněmeckého Freikorpsu.
Od října 1938 do března 1939 zástupce říšského komisaře pro sudetoněmecká území (K. Henleina). Frank si svým radikalismem získal přízeň Heinricha Himmlera, který ho v ještě listopadu téhož roku povýšil na SS-Brigadeführera.
Roku 1939 je Frank povýšen na SS-Gruppenführera a zároveň je jmenován šéfem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Jako státní sekretář a šéf policie začal tlačit na zadržení ministerského předsedy Aloise Eliáše a tajně pracoval na zdiskreditování von Neuratha ve snaze získat funkci říšského protektora. Doufal v podporu Heinricha Himmlera, ale když byl von Neurath v září roku 1941 de facto odvolán z pozice říšského protektora, Frank jmenován nebyl. Místo něho byl zastupujícím říšským protektorem jmenován SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich.
Když byl na Heydricha v červnu roku 1942 spáchán atentát, byl Frank v povýšení opět přeskočen. Novým zastupujícím říšským protektorem se stal Kurt Daluege. Daluege s Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili dvě české vesnice, Lidice a Ležáky. Během Daluegeho vlády si Frank upevňoval svoje postavení tak, že když byl Wilhelm Frick jmenován regulérním říšským protektorem, byl Frank nejmocnějším úředníkem v Protektorátu.
Časně ráno 9. května 1945 společně se svou rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech však byl zatčen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu, kde se podrobil výslechu. Poté byl předán československé justici. V březnu 1946 postaven před pražský lidový soud; v květnu 1946 odsouzen k trestu smrti a veřejně popraven.


V Čechách bydlel na tzv. "Horním zámku" v Panenských Břežanech

[Na začátek stránky]