Václav Vilém Štech (1859-1947)

Štech Václav Vilém, 31. 5. 1885 Slaný (okr. Kladno) - 24. 6. 1974 Praha, č. historik umě- ní; syn Václava Štecha. 1904-10 studoval ději- ny umění a estetiku na filos. fakultě č. uni- versity v Praze (žák B. Matějky a O. Hostin- ského); 1912 studoval na Sorbonně v Paříži. 1910-18 pracovník Um.prům. muzea v Praze, 1918-24 úředník ministerstva školství a nár. osvěty. Od 1924 profesor UPS a od 1950 AVU v Praze. Od 1904 člen Klubu Za starou Pra- hu. 1959-42 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po válce pedag. působil též na ČVUT v Praze. Autor teor. studii o pravěkém umění, hist. prací ze všech období č. výtv. umění, zvi. o baroku (Malířství a sochařství nové doby v Čechách a na Moravě, 1959) a o malířství a sochařství 19. a 20. st. (práce o M. Alšovi, A. Slavíčkovi, J. V. Mysibekovi, J. Štursovi), i o svět. umění (Míchelangelo, 1955; Italská renesanční plastika, 1960; Rembrandt, 1967). Zvi. pozornost věnoval minulosti Prahy (publikace Krás)r plná Pra- ho, 1948; spoluautor I. dílu Zmizelé Prahy, 1942) i otázkám z teorie umění (O projevu vyhwnou formou, 1915; Pod povrchem tva- rů, 1941; Dohady a jistoty, 1967). V umělec- kohist. bádání zdůrazňoval úlohu intuice. Své vzpomínky vypsal v knihách V zamlže- ném zrcadle (1967) a Za plotem domova (1970).