Václav Štech (1859-1947)

Václav Štech, se narodil 29. 4. 1859 v Kladně a zemřel 25. 2. 1947 v Praze. Český dramatik, prozaik, kulturní publicista, organizátor div. a kult. života; otec Václava Viléma Štecha. Povoláním učitel. 1879-94 působil na obecných školách v různých místech šíř. Čech, 1894-1900 učitel, 1900-05 řídící učitel dívčí obecné školy na Žižkově (Praha). 1907-14 ředitel Městského divadla na Král. Vinohradech, 1919-25 ředitel Nár. divadla v Brně. Ve své dram. tvorbě se zaměřil přede- vším na spol. hry a komedie ze soudobého č. maloměstského prostředí (Žena, 1888; Zlaty déšť, 1890; Ohnivá země, 1898; Třetí zvoně- ní, 1900; Hahada a Jordán, 1911; David a Go- liáš, 1915); z maloměstského, ale i pražského předměstského prostředí čerpal i náměty svých humoresek a mírně satirických próz (Štěstí zlatého hroznu, 1904; Hřích paní Hy- rové, 1907; Předměstské humoresky, 1908). Z důvěrně známého div. zákulisí vytěžil auto- biografický román Vinohradský případ (1925); život č. Prahy před l. svět. válkou se pokusil kronikářsky zachytit v románech Les krásných žen (1925), Řetěz (1925), Pražsky chorál (1927), Sladké vody (1955). Své div. a lit. zkušenosti vypsal v několika knihách vzpomínkových črt (Pražské klevety, 1919; Divadelní mžitky, 1955; Džungle literární a divadelní, 1957).