Průvodce Praha-sever

    Libiš (2069 obyv.)

      Kostel sv. Jakuba (19. 9. 2006)


    Základní informace



První písemná zpráva: 1285
Počet obyvatel: 2069 (1. 1. 2011)
Katastrální výměra 7,13 km2
Nadmořská výška: 165 m/n.m.
GPS:50° 16' 21” s. š., 14° 30' 17” v. d.
Adresa obecního úřadu: Mělnická 579, Libiš 277 11 Neratovice 1
Webovská stránka: http://www.libis.cz


    Poloha


    Mapa širších vztahů



    Plánek obce

    Legenda: 1-kostel sv. Jakuba 2-kostel svaté Trojice (evangelický) 3-základní škola 4-obecní úřad 5-kaplička sv. Václava

Obec Libiš leží přibližně 12 km severně od hlavního města Prahy a necelých 7 km od Mělníku. Je tvořena ze dvou částí, Staré a Nové Libiše. Bezprostřední souvislost a provázanost má Libiš se svým sousedním městem Neratovice, jehož byla od roku 1950 až do roku 1990 administrativní součástí. Od 24. listopadu 1990 je Libiš opět samostatnou obcí.

Historie
  Kostel sv. Jakuba v Libiši na rytině podle obrazu Antonína Lewého (1845 - 1897).

Původ názvu obce
Podle Profouse jde buď o odvozeninu od osobního jména Ľubich jako Ľubichův dvůr, nebo jde přímo o jméno hospodáře Ľubiše, pravděpodobně písařovou chybou změněné na Libiše.

Dějiny obce
Podle legendy na místě Libiše stávala tvrz, prý letní sídlo kněžny Libuše. Ta prý dala na místě dnešního kostela sv. Jakuba vystavět pohanský chrám. Předkřesťanské osídlení však dokládá celá řada archeologických nálezů a pravěkých mohyl. Jsou to nálezy už z mladší doby kamenné. Nejstarší je neolitický kopytový klín a kamenný sekeromlat. Kromě nástrojů se nalezly i kostrové hroby skrčenců.
První znímka o obci se v historických pramenech objevuje v roce 1323, kdy je zmíněn Protiva z Libiše (Protywa de Lubisse).
Obec sloužila jako zemědělské zázemí Prahy ve vlastnictví pražské nižší aristokracie, měšťanů, Břevnovského kláštera, pražské a posléze mělnické obce. Obyvatelé byli hlavně rolníky. V průběhu 14. století se ves rozdělila na více samostatných statků a vlastnické vztahy jsou značně komplikované a nepřehledné.
Důležité místo v dějinách obce má historický přívoz přes řeku Labe zvaný Štěpánův. Ležel na významné středověké dálkové obchodní cestě spojující Prahu s Mělníkem a pak se vzdálenějšími cíli, jakými byli například Žitava. Důležitost labského přívozu u Libiše potvrzuje existence tvrze v jeho těsné blízkosti.
Štěpánův přívoz fungoval po řadu století, až v roce 1912 jej nahradil most.
Po vydání tolerančního patentu v r. 1789 byl vystavěn nový evangelický farní kostel. Je to prostá nezdobná budova na rohu ulic Školní a Mělnické. O téměř sto let později byla vedle staré školy postavena nová konfesionální evangelická škola.
Libiš byla až do konce 1. světové války ryze zemědělskou obcí, která čítala okolo dvou set čísel popisných. Teprve v letech první Československé republiky, s rozvojem dvou továren v sousedních Neratovicích a růstem průmyslové oblasti na okraji Prahy dochází k rozvoji obce, výstavbě nové části a stoupajícímu počtu obyvatel.
V meziválečném období zaznamenala Libiš slušný hospodářský rozvoj, kdy v obci mimo řady řemeslníků a obchodníků prosperovala malá výrobna nábytku a stáčírna nápojů. Kulturní život pomáhala rozvíjet, jak bylo v té době obvyklé, sokolská jednota župy Barákovy, divadelní ochotnický spolek a sbor hasičů. Novodobé dějiny obce by nebyly úplné bez zmínky o osobnosti spisovatele a historika dr. V. V. Štecha, který v Libiši řadu let žil a své vzpomínky literárně zpracoval v knize "V zamlženém zrcadle".
Poslední týdny 2. světové války jsou poznamenány tragédií, kdy při náletu spojeneckých letadel, byla v důsledku chybné navigace část pum svržena do prostoru mezi Spolanou a dnešním libišským sídlištěm, kde byli nešťastnou shodou okolností ukryti obyvatelé obce. Přes 50 lidí tehdy v samotném závěru války zcela zbytečně zemřelo.
Libiš byla několikrát administrativně spojena (a opět oddělena) s Neratovicemi. Do r. 1990, kdy se Libiš osamostatnila, rozvoj obce stagnoval. Od prvních dnů samostatnosti byl ze strany občanů na vedení obce vyvíjen největší tlak na řešení ekologické problematiky. V r. 1995 byla dokončena plynofikace obce.

Památky a zajímavosti

Kostel sv. Jakuba
  Pohled na kostel 19. 9. 2006

Gotický kostel sv. Jakuba Většího v Libiši je malý jednolodní kostel s pětiboce ukončeným presbytářem s žebrovou klenbou a plochostropou lodí. První zmínka o něm je činěna v tzv. Libri confirmationum. Postaven pravděpodobně před rokem 1391 (připisován P. Lútkoví - 25. července roku 1391 byla totiž uzavřena smlouva s mistrem Petrem Lútkou na stavbu kostela v Medonosích, který měl být vystavěn podle vzoru Libišského kostela: in eadem forma prout ecclesia in Lybbysse). Věž byla přistavěna až v 1. polovině 16. století (podle nápisu v r. 1541 - záznam je datován k roku 1357). Původně gotický kostel byl ve 2. polovině 17. století zbarokizován, zdivo je však zřejmě z velké části gotické. Jednolodní, obdélný, s kaplí po severní straně a s pravoúhlým presybytářem, zaklenutým křížovou klenbou ze 14. století, ostění svatostánku a výklenku pro oleje pochází zřejmě až z 15 stol. Strop je plochý, malovaný, z druhé poloviny 17. století, stejně jako výzdoba kruchty. Předsíň, která v sobě skrývá gotický portál, a sakristie vznikly jako přístavby na přelomu 16. a 17. století. U vchodu je kamenná křtitelnice ze 16. století. Pozdně gotický křídlový oltář je ze 16. stol., z řadou přemaleb ze 17. stol.k němu přiléhá věž se sakristií v přízemí a oratoří v patře a obdélný přístavek schodiště. Západní průčelí členěno pilastry a ukončeno štítem. Roku 1790 vyhořela věž.

Kostel obklopuje malý hřbitov a opodál stojí cenná dřevěná zvonice.
V roce 2002, kdy ničivá povodeň zalila i libišský kostel, sahala voda až po spodní okraj maleb. Ačkoliv byl interiér kostela prakticky zničen, to nejcennější - fresky, voda nezalila.

  Freska Tří králů v libišském kostele.


Jižní stěna lodi je hladká, s třemi polokruhově ukončenými okny, presbytář má bosovaná nároží, v jižní stěně obdélné okno, ve východní stěně okno okrouhlé. Věž se sdruženými pilastry na nárožích a obdélnými, půlkruhově ukončenými okny. Severní kaple má zkosené rohy, vpadlá pole a obloukem vyklenutou římsu. Presbytář je sklenut plackou, s novodobou malbou sv. Vojtěcha na koutové konzoly. Oratoř je otevřená stlačeným obloukem, lemovaným penízkovým ornamentem, sklenuta valeně, s lunetami jako sakristie. V lodi strop s fabionem a zděná kruchta na dvou pilířích, podklenutá valené s lunetami. Kaple, otevřená do lodi obloukem, s koutovými, na koso postavenými pilastry, sklenuta plackou.



Zařízení: hlavní oltář z r. 1671, raně barokní, portálový, sloupový, s boltcovým ornamentem, obraz sv. Havla od K. Javůrka z r. 1881, v nástavci, vyvrcholeném soškami, obraz P. Marie Pomocné; v lodi nové oltáře Božského Srdce Páně a P. Marie lurdské. Barokní kazatelna s figururální výzdobou. Cínová rokoková křtitelnice z 2. poloviny 18. stol., v presbytáři obraz Veraikonu od J. Götzia z r. 1875, podle originálu Maxova, v lodi obraz Madony z doby kol r. 1800.
V kapli: na oblouku socha sv. Jana Nepomuckého z 19. stol., v nárožních nikách kaple jsou sochy sv. Josefa, Ondřeje, sv. Anny s P. Marií a světice bez atributu ze 2. čtvrti 18. stol. Oltář s postranními polosloupy a obrazem sv. Barbory od J. Götzla z r. 1876 (kopie obrazu J. Palmy sv. Vecchio), oltář se skupinou Kalvárie na tabernáklu - pololidová práce z 2. pol. 18. stol.
Na predelle dva andělé drží veraikon s podobou Krista, ve středové části vidíme jeho postavu, opět mezi anděly. Na středovém štítě, mezi fialami zdobenými kraby, sedí sv. Jakub a klasickými atributy (poutnický oděv s holí), po stranách nahoře ho doprovázejí polopostavy proroka Izaiáš a Jeremiáše. V dolní části křídel je pašijový cyklus (Kristus v Getsemanske zahradě, Zatčeni Krista, Bičování a posmívání, Nesení kříže a nakonec Ukřižování). Z vnější strany křídel vidíme polopostavy proroka Joela a Abakuka, pod nimi sv. Václav v plátové zbroji, na druhé straně sv. Ludmila.



Interiér obnoven roku 1900 a 1934. Další obnova kostel proběhla roku 1934 a v 90. letech 20. století. Kolem zrušeného hřbitova obíhá zeď s náhrobky a barokními brankami na západní a severní straně. V západní části zdi je vsazeno několik architektonických článků z 13. - 14. století.



   Interiér sv. Jakuba z kruchty


Fresky
Kostel je cenný především svojí freskovou výzdobou. Fresková výzdoba pokrývá většinu stěn presbytáře i lodi kostela.
Fresky byly po dlouhou dobu (zřejmě od husitských válek) omítnuty a prakticky se na ně zapomnělo. Byly objeveny náhodně při nové výmalbě kostela v roce 1942. První známou restauraci libišských fresek provedl akademický malíř Číla v r. 1942-43. Další restaurace proběhly v šedesátých letech 20. století, po r. 1995 a poslední po povodních v roce 2003.
Proti vchodu do kostela je vyobrazen sv. Kryštof, vlevo Zmrtvýchvstání Krista a dále klečící manželský pár (pravděpodobně donátoři kostela) před P.Marii. V pravé části navazuje cyklus výjevů ze života Ježíše Krista (Zvěstování, Setkání s Alžbětou, Narození, Obřezání, 12-letý Ježíš v chrámě, Křest v Jordáně, Pokušení). Horní část fresky je překryta stropem, lze usuzovat, že původně byl nad lodí otevřený krov.
Na jižní stěně lodi je výjev mučednické smrti sv. Vavřince, poslední soud s postavou Archanděla Michaela a další drobné výjevy.
Nad vítězným obloukem vidíme ženské postavy (pravděpodobné prozíravé a pošetilé panny). V presbytáři jsou na severní stěně výjevy Klanění králů, Posmívání Kristu a v dolním pásu 6 apoštolů. Na jižní stěně Assumpta (P. Maria oslavená) s postavou císaře Augusta a Sibyly, v dolním pásu opět 6 apoštolů. Celá gotická fresková výzdoba je unikátní nejen svých rozsahem, ale i vynikajícím stavem.


  Gotická loď kostela


Zvonice
  Zvonice 19. 9. 2006

  Zvonice - vstupní strana

Dřevěná zvonice ze 16. století, stojí opodál kostelíka. Libišská zvonice je ve hmotě obdélná, stupňovitá, konstrukce vzpěradlová. Zvoní se z dřevěné plošiny nevysoko nad zemí.
Zvonice nese dva starobylé a vzácné zvony. Větší zvon má průměr 0,95 m a výšku 0,74 m. Kolem hořejšího okraje je dvouřádkový latinský nápis: "Léta Páně 1549 tento zvon byl slít ke chvále všemohoucího Boha a blahoslavené Panny Marie a všech svatých a svatého Jana Křtitele." Na plášti zvonu lze spatřit reliéf světce a Kristovu tvář. Menší zvon s pletencovými uchy má průměr 0,76 m a výšku 0,63 m. Při hořejším okraji je pás nečitelných písmen v gotické minuskule - fraktuře. Na plášti zvonu 0,13 m vysoká Panna Maria s Ježíškem a na druhé straně pláště krucifix. Zvon pochází ze druhé poloviny 15. století.
V době národního obrození se nápis pokusil přečíst ředitel vídeňských památek voň Steinbuchel, který považoval písmena za samé zkratky a vybájil si dlouhý nesmyslný latinský nápis. Odhadl, že zvon pochází již z devátého století našeho letopočtu. Proto do Libiše přijel slavný buditel Josef Dobrovský (1753 - 1829), význačný český učenec, jazykozpytec a historik. Do Libiše přijel společně s Václavem Hankou, aby si zvon prohlédli. Oba pak jednoznačně všechny závěry ředitele Steinbiicheia odmítli.

Kostel svaté Trojice (evangelické církve)






Kostel byl vystavěn r. 1739. Je to prostá obdélníková budova, 15 m dlouhá, 7,5 m široká. Je osvětlená obyčejnými obdélníkovými okny. Zevnějšek je neozdobný, pouze lisenarni rozčleněný. V čele zprohybaný zděný štít, ukončený velikou kamennou šiškou.
Jeden z prvních tolerančních polabských sborů, sbor Véghův, žije i v posledních desetiletích osobitým životem. Po působení faráře Josefa Fleischera (1904-1924) pracoval ve sboru přes 40 let farář Břetislav Hladký (od 1. 4. 1926 do 31. 11. 1966). Patřil mezi ty bohoslovce, kteří formulovali teologicky své posluchače a stopa jeho tvůrčí přítomností na kazatelně a v práci mezi mládeží je nesmazatelná. Za první války a po ní, zažila Libíš hlubokou krizi. V přestupovém hnutí bylo sice přijato přes 1000 nových členů, ale zvláštní vliv na zvýšení upadající návštěvy bohoslužeb to nemělo.
Aby vyhověl podmínce, která mu byla při volbě staršovstvem uložena, ustavil r. 1904 farář Fleischer kazatelskou stanici v Kostelci n. Labem, přeměněnou později v r. 1927 na filiální sbor. Zorganizoval v r. 1922 také kazatelskou stanici ve Všetatech. Za jeho působení zanikla církevní škola, o jejíž rozkvět se velice zasloužil farářův otec Antonín Fleischer. R. 1926 byla vytvořena stanice v Čakovicích, r. 1950 pak i ve Veltrusích, dočasně převzatých od sboru v Ledčicích. Nový ruch ve sboru začal r. 1928 hnutím mládeže, které trvalo nepřetržitě do konce padesátých let a v několika mocných vlnách přispělo k novému naplnění kostela až do vrcholných let v době válečné a bezprostředně po ní. Mládež si upravila již zchátralou školu, zřídila velké loutkové divadlo, opatřila novou podlahu, spojila obě místnosti a vyrobila či koupila nábytek - vše skoro z vlastních prostředků. Jednu dobu vedla sbor vůbec jenom mládež, teprve později nastoupilo do popředí zase staršovstvo, jež dosáhlo takové úrovně, že bývalo prohlašováno za školu pro starší. Často sem přicházeli cizinci, aby spatřili sbor nedávno skomírající, nyní živý, s kostelem téměř pravidelně naplněným. Výrazem a pamatkou tohoto vzmachu měly se stát roku 1958 postavené nové varhany. V době válečné zřídil sbor pro potřebné lidi bez rozdílu vyznání poradnu pro matky a kojence za vedení br. dr. Dyrhona a sestry farářové Hladké. Účinná byla tehdy i tajná pomoc rodinám persekvovaným.
V 50. letech byla přestavěna asi za 250.000,- Kčs fara. Kazatelská stanice v Čakovicích byla přifařena ke Kostelci, aby se Kostelec mohl osamostatnit. Stanice ve Veltrusích vrácena sboru v Ledčicích.
Od 1. 12. 1966 je farářem sboru Jakuba S. Trojan. Sbor prodělal v posledních dvou desetiletích proměnu od sboru venkovského a zemědělského k poloměstskému a továrně dělnickému, stal se periferií Prahy, vše s patřičným odrazem i duchovním.

Kaplička sv. Václava
 Výklenková kaplička na návsi

Ve výklenku bývala dříve dřevěná socha sv. Václava. Okolo kapličky železný plůtek zasazený do čtyřech zděných sloupků.


Budova obecního úřadu a obecní knihovny.
  Radnice 19. 9. 2006


  


  


  


Obecní knihovna Libiš
Původní knihovna byla zcela zničena při povodni v létě 2002. Vedle budovy bylo zničeno i více jak 7800 knih - finanční škoda činila 2 365 tis. Kč. Nová knihovna se nyní nachází v v těsném sousedství obecního úřadu. Obě budovy projektoval ing. arch. Květoslav Přibyl. Byla otevřena v září 2006.

Základní škola


Základní škola v Libiši byla založena již v 19. století. Svou vlastní budovu však získala až v roce 1925. Až do roku 1976 byla samostatnou školou. Od roku 1977 byla přičleněna k 1. ZŠ v Neratovicích a stala se jejím dislokovaným pracovištěm. V roce 1987 byla budova školy uzavřena.
Teprve po osamostatnění obce Libiš byla škola znovu otevřena. 1. září 1990 bylo zahájeno vyučování – nejprve žáků 1. a 2. třídy a každý další rok pak přibyla jedna třída. V současné době má škola celý první stupeň, tzn. první až pátou třídu.

Povodeň


Ve dnech 14. 8. - 16. 8. 2002 byla Libiš postižena katastrofálními záplavami. Více jak pětisetletá voda z rozvodněného Labe zaplavila nejstarší část obce do výšky 1-2 m (6,5 m nad normálním stavem), postihla cca 1/4 obce a 400 obyvatel a způsobila mnohé lidské tragédie.
Voda napáchala nedozírné škody. Několik desítek budov (okolo 70 domů) spadlo či muselo být následovně zbořeno (kromě jiných spadla budova místní knihovny, voda zaplavila do výše 1,5 m historické objekty libišského kostela sv. Jakuba, zalila areál chemické továrny Spolana, která leží z 80% na katastru obce Libiš, a odnesla ze Spolany vše, co se dalo. Zaplaveny byly rovněž zásobníky s chlorem, který následně částečně unikl do ovzduší.







Osobnosti, spojené s Libiší

Následující osobnosti sice nejsou libišskými rodáky, ale v Libiši prožili významnou část svého života:




Seznam literatury:
  • Církev v proměnách času, Kalich Praha 1969
  • Čechy, IV. díl - Polabí, Otto Praha
  • Podlaha, A. Dr., Šittler Ed. - Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Mělnickém Archeologická kommisse při České akademii cis. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1899
  • Poche, Emanuel a kol. - Umělecké památky Čech 2, K/O, Academia Praha 1978
  • Profous, Antonín Dr. - Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, II. díl, CH-L Česká akademie věd a umění v Praze, 1949
  • Střecha, Aleš RNDr. - Líbiš, Libiš 2008
  • Tomeš Josef a kol. - Český biografický slovník XX. století, Paseka Praha, Litomyšl 1999
  • Oficiální www-stránky obce Libiš.





[Na začátek stránky]