Olga Fikotová (1932)







Olga Fikotová se narodila 13. 11. 1932 v Praze. Studovala na dejvickém gymnáziu. Po zatčení Olžina otce (bývalého legionáře, za protektorátu zatčeného a vyslýchaného gestapem, bojovníkem z pražských barikád v květnu 1945) byla rodina vystěhována z pražského bytu a rodina se přestěhovala k příbuzným do Libiše. Olze se však podařilo na gymnáziu udržet a složit maturitu. Střídavě bydlela v Praze u tety v Dejvicích a v Libiši. Tady začínala se sportem v Tatranu Libiš. Všestrannou sportovkyni, basketbalistku, házenkářku a volejbalistku, objevil diskařský rekordman Zdeněk Čihák a přivedl ji mezi vrhače do areálu tehdejší Rudé hvězdy (poblíž dnešní atletické haly). v té době, v roce 1954.

Hned při prvním tréninku hodila diskem solidních třiatřicet metrů, což mezi atlety mělo velký ohlas. O rok později se stala mistryní republiky, v olympijské sezóně titul obhájila a na podzim 1956 si vybojovala nominaci na olympijské hry do Melbourne dvěma československými rekordy (51,71 a 51,80 m).
Od r. 1951 žila a trénovala v Libiši. Již v r. 1955 se stala mistryní republiky a o rok později nositelkou čs. rekordů (51,71 a 51, 80 m). Na olympiádě v Melbourne v r. 1956 vybojovala první místo olympijským rekordem (53,69 m). v r. 1957 se provdala za amerického kladiváře Harolda Connollyho a odstěhovala se do Bostonu. Jako československé občance jí však reprezentace za ČSR již nebyla umožněna. v r. 1960 přijala americké občanství a zúčastnila se olympijských her v Římě, kde skončila sedmá. Poté žila s manželem delší dobu ve Finsku. Přes různé zdravotní komplikace reprezentovala Spojené státy americké ještě na dvou olympiádách v r. 1964 a 1968. Nechyběla ani v Mnichově v r. 1972, kde byla při zahajovacím ceremoniálu vlajkonoškou výpravy USA. - v civilním životě pracovala jako sociální pracovnice. Olympijská vítězka v Melbourne


Již na olympijskou kvalifikaci diskařek v Melbourne v roce 1956 přišlo 50 000 diváků a snad i proto znervózněla. První pokus neuvěřitelně pokazila - disk spíš upustila, než hodila (pouhých 28,60). Druhým pokusem se zlepšila na 50,77 m a rázem patřila mezi favoritky.
Na finále přišlo sto tisíc diváků a Fikotová znovu pokazila první pokus (46,56). Druým se zlepšila (50,09), ale v této sérii se Ruska Ponomarevová zlepšila na 52,04 m. Třetím hodem (52,28) se však Fikotová dostala na první místo. Z vedení se však dlouho ne radovala, další reprezentantka SSSR Irina Begljakovová totiž disk poslala do vzdálenosti 52,54 m.
Čtvrtá série byla klidem před bouří - československá reprezentantka Fikotová dokázala v pravou chvíli vydat ze sebe maximum a pátým pokusem hodila olympijský rekord (53,69 m), což už bylo nad síly jejich melbournských soupeřek.
Stala se tak po Daně Zátopkové další československou olympijskou vítězkou - v atletice nadlouho poslední.


Olympiáda v Melbourne byla pro Olgu Fikotovou nejenom vynikajícím sportovním úspěchem, ale i životním předělem. v olympijské vesnici se potkala s mužem, jenž na těchto hrách vyhrál soutěž kladivářů - s Američanem Haroldem Connollym. Byl o rok starší a zamiloval se do ní na první pohled jako student. Vznikla láska jako hrom a nakonec z toho byla svatba jakých Staroměstská radnice nepamatuje. Svatebním svědkem Olgy byla olympijská vítězka z Helsinek 1952 - Dana Zátopková a její manžel Emil Zátopek byl zase za svědka Haroldovi.
Fikotová nadále závodila v hodu diskem za Spojené státy americké, reprezentovala je na všech dalších Hrách olympiády, naposledy v roce 1972 v Mnichově; na Hrách XIX. olympiády 1968 v Mexiku skončila na bodovaném šestém místě a na olympijské kvalifikaci amerických atletů v srpnu 1972 v Los Angeles si vytvořila svůj osobní rekord 57,60 m.
Její čtyři děti se pokoušely o kariéru v různých druzích sportu, ale úspěchů svých rodičů nedosáhly. Po rozvodu se svým manželem se usadila v Kalifornii a především kvůli péči o děti se do Čech dostala až v roce 2006. Jógou a chůzí v písku na pláži se stále udržuje v dobré kondici.
Nejvíc se jí ze začátku stýskalo po rodičích a Univerzitě Karlově, kde před odchodem do Kalifornie tři a půl roku studovala medicínu.
"Já chtěla být doktorkou od třinácti let, fakt. A dodnes živě vidím ten moment, když jsem šla z pražské fakulty naposled. Úplně v dlani cítím to zábradlí, které jsem při té poslední cestě po důvěrně známém schodišti hladíla. Zajímavé, že?"
Lékařská studia chtěla v Americe dokončit, ale jayzková bariéra ji to ztěžovala natolik, že nakonec studia mediciny zanechala.