Praha-sever: Klecany

Dějiny Klecan

O původu jména


Dr Antonín Profous ve své knize (Místní jména v Čechách, díl II, Praha 1949) uvádí, že Klecany mají své jméno od lidí, bydlících v klecích. Jiný názor odvozuje název od výroby ptačích klecí. Ve farní kronice, citující Hájka z Libočan, nalezneme ještě další versi. Ať je to tak, nebo tak, klec se dostala i do městského znaku.

Trochu historie


Hájkova pověst o historii vzniku Klecan praví, že: "Kníže Přemysl, který prý roku 726 vystavěl sousední ves Přemyšlení, nechal roku 777 v Klecanech zřídit chrám a postavit hrad, který daroval spolu s malým územím svému věrnému služebníkovi, po němž pak toto místo obdrželo název Klecany, neboť byl kulhavý (klecavý )" ( Zápis z farní kroniky Liber Memorabilium).

    V roce 2000 bylo v místní části Na Hradišti odkryto slovanské pohřebiště z první poloviny 10. století, významem srovnatelné s obdobnými pohřebišti na Levém Hradci a Pražském hradě. Klecany již v době vlády Václava a Boleslava pravděpodobně patřily k centrálním hradům přemyslovského dominia spolu s Pražským hradem, Levým Hradcem a Budčí. Podle výsledků archeologického výzkumu, probíhajícího s různou intenzitou již 10 let ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR, lze Klecany s velkou pravděpodobností ztotožnit s "Pravým Hradcem“, známým z písemných pramenů.

Ačkoliv osídlení oblasti je doloženo již od starší doby kamenné, první písemná zmínka o Klecanech pochází teprve z roku 1309, kdy byly sídlem vladyky Mladoně z Klecan. Koncem 14. století doložena ve vsi tvrz.
Na počátku 14. století se v Klecanech uvádějí vlastníci z řad místní nižší šlechty. Okolo roku 1520 panství koupil Zikmund Hromada z Boršic od Petra Pašinky z Trojanovic. V roce 1803 koupil panství Jan Vobořil. Před polovinou 19. století se ještě jako majitelé uvádějí Antonín Balle a Jan Vilém Novotný. V roce 1507, kdy byla obec v majetku pana Zikmunda Hromady z Boršic, povýšil král Vladislav II. Jagellonský svým Majestátem Klecany na městečko s právem konání týdenního trhu každou středu a navíc jarmarku na den sv. Jakuba apoštola, který trval celých osm dní.
Později v držení Sluzských z Chlumu, kteří je prodali roku 1607. V letech 1616–1654 došlo ke střídání majitelů. Nějakou dobu byly Klecany v držení Lobkoviců. V roce 1628 patřily Klecany hraběnce Anně Fürstenberkové, rozené Lobkowiczové, která tento majetek zdědila od paní Alžběty Lobkovské, rozené z Lobkowicz.
Poté majetek přešel naTrautmansdorfy a roku 1683 koupili jmění páni z Engelflussu. Po nich roku 1691 Šternberkové, 1727 hrabata z Gallasu a jejich dědicové.
Klecany byly městečkem ještě v roce 1669, jak dokazuje listina, nacházející se v tzv. urbáři z roku 1629, ve kterém jsou obyvatelé Klecan označováni ještě jako měšťané.
Není známo, kdy a proč Klecany o toto privilegium přišly, kdy a proč přestaly být městečkem. Stalo se tak pravděpodobně během třicetileté války, kdy po několika zhoubných požárech bylo městečko z velké části zničeno.

V roce 1803 koupil klecanské panství hospodský ze Zdib Jan Vobořil od hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase. Rodina Vobořilova měla v držení Klecany až do roku 1847, kdy je od Vobořilova syna, ornitologa Jana Viléma Vobořila (psaný též Johann Wilhelm von Woborzil *11.1.1799 Nelahozeves - +23.4.1865 Praha) odkoupil cukrovarník Antonín Balle.

    Lovecká vášeň Jana Viléma ho přivedla k ornitologii. Založil sbírku vycpaných ptáků z okolí Klecan, ze středních Čech a později i z celého světa. Jeho sbírka se stala významnou částí ornitologické expozice v začátcích Národního muzea. Zanedbával však řepné hospodářství a nakonec musel své panství prodat a zemřel v Pražské všeobecné nemocnici jako žebrák.

Posledním majitelem klecanského panství a zámku byl Max Banies. Židovská rodina cukrovarníků Beniesů zde vládla od roku 1892 až do roku 1942. Velká část Beniesů skončila v Terezíně nebo v Osvětimi, ale Max Banies včas i se synem uprchli. Jeho manželka Matylda se s ním rozvedla a vzala si říšského Němce Weinzenbecka, kterému se podařilo zakamuflovat její židovský původ. Nicméně i tak byla donucena 14. 5. 1942 zámek prodat říšskému svazu německé mládeže Hitlerjugend.

Po válce přidělil Fond národní obnovy zámek Svazu čs. mládeže, který zde měl školící středisko. Posléze, až do roku 1990 byl zámek v majetku Čsl. Armády. V tomto roce byl předán obci Klecany, která jej v roce 7. 5. 1992 prodala Ing. Toupalíkovi z Brna. Ten se však o zámek nestaral, takže v roce 2003, kdy ho koupil německý podnikatel a promotér boxu [=pořadatel boxerských utkání] Jens Beckhäuser byl značně zchátralý.

K novodobé historii Klecan patří povýšení obce na město. Stalo se tak 1. července 1994, kdy předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR určil obec Klecany městem.
Znak a prapor má město Klecany od 17. ledna 1997.

Na severní straně obce bylo v meziválečném období zřízeno vojenské letiště, které mělo určitý význam během 2. světové války. Bylo zrušeno v 50. letech 20. století.