Aktuality

Století na Spořilově


Na Spořilově jsme od vzniku naši stránky zachytili několik stoletých. Nejdříve to byl pan Antonín Náměstek, jehož portrét byl pořízen u něj v bytě krátce před jeho stými narozeninami. Bohužel už nežije, ale měli jsme možnost na vlastní oči pozorovat jeho čilost i ve 101 letech. Další uvádění století ještě žijí a zvláště Eduard Marek udivuje svou vitalitou i v těch nedalekých 102 letech. Bohužel do seznamu stoletých se nedostalo několik spořilovských kandidátů, kterým do stovky chybělo jen pár dní.


 Antonín Náměstek se narodil 16.5.1913 v Rovné, okres Pelhřimov jako třetí dítě v rodině sedláka.
Vyučil se strojním zámečníkem a potom absolvoval strojní průmyslovou školu v Košicích. Vojnu si odsloužil na letišti ve Kbelích, kde působil jako letecký mechanik. Po vojně 1934 přešel do Prahy a tady byl zaměstnán v ČKD. Pracoval tam i během protektorátu. V Běchovicích se aktivně zúčastnil pražského povstání a mj. dostal vyznamenání a medaili ČSBS i od prezidenta Václava Havla (ČSBS = Český svaz bojovníků za svobodu).
Hned po válce v roce 1945 se oženil s o deset let mladší Miloslavou Malou (1923-2010), kterou nakonec o 4 roky přežil. Nejprve bydleli u rodičů ženy v Běchovicích, potom v Nuslích na ubytovně pro zaměstnance a nakonec asi od roku 1966 na Spořilově.
ČKD později vystřídal za kovotlačitelskou firmu F. Anýže, kde dělal zásobovače. Po válce, kdy byl velký nedostatek barevných kovů, to byla práce dosti složitá a vzpomíná, že bylo obtížné sehnat materiál i na kovovou rakev Klementa Gotwalda. Nicméně on to dokázal. V oboru pak byl znám jako člověk, který dokáže opatřit cokoliv.
Po odchodu do důchodu ještě třicet let pracoval u metra a ani ve svých sto letech nezahálel a roznášel tiskoviny. Vzdělával se v rámci akademií pro seniory, soutěžil v různých společenských hrách, chodil na výlety a na procházky, trávil čas s vnoučaty a pravnoučaty. Z Anýžovy dílny si odnesl i kovotlačitelskou a odlévací dovednost a tak se v jeho domácnosti setkáme s vlastnoručně zhotovenými lustry, ozdobnými kryty, rámy a pod.
Svou svěžest přikládal neustálé činnosti a odmítání zahálky. Pokud mu síly stačily, rád lidem pomáhal. Zemřel 29. 10. 2014 v Praze ve věku 101 let.


 Eduard Marek se narodil 17. března 1917 v Praze. Od mládí se aktivně věnoval skautingu. V roce 1936 nastoupil jako dobrovolník na vojnu k prvnímu leteckému pluku TGM. Po demobilizaci v roce 1939 se ujal vedení rodinné realitní kanceláře. Za války Marek pomáhal svému židovskému příteli F. Reimannovi, za což byl 8. května 1942 zatčen a na několik měsíců odsouzen. Po propuštění nastoupil Marek do firmy BNANAS a. s. v Praze a ilegálně se věnoval skautingu. Jako spojka se aktivně účastnil Pražského povstání. Po válce obnovil svou realitní kancelář a vedl junácký oddíl. Po komunistickém puči v únoru 1948 v Praze společně s přáteli založil odbojovou skupinu „Dr. E. Beneš", která byla napojena na francouzskou špionáž. Již počátkem roku 1949 však byla skupina prozrazena a Marek byl odsouzen za protistátní činnost ve skupině Richarda Lederera na deset let. Markova manželka byla odsouzena na 11 let a jejich tehdy pětiletý syn Eduard putoval do ústavu v Počernicích. Nejprve byl Marek vězněn v lágru Svatopluk v Horním Slavkově, po dvou letech byl přes Bory transportován do lágru Mariánská v jáchymovské oblasti, kde třídil uranovou rudu. Eduard Marek se z vězení dostal po sedmi letech, v roce 1956, na podmínku. Znovu se ilegálně věnoval skautingu. Po roce 1989 se stal předsedou ORJ Praha 2.  


 Václav Červenka se narodil 21. března roku 1917. V mládí navštěvoval Baťovu školu práce pro Mladé muže. Zajímavostí je, že pečoval o Masarykova koně Hektora. Po válce a přerušení studia se stal důstojníkem jezdectva ČSA. V pozdějších letech absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, úsek posluchačů TV. Svatbu měl v Chrámu Sv. Víta na Pražském hradě.
Mezi roky 1946 až 1950 pracoval v Ústavu pro tělesnou výchovu v Praze. Od roku 1950 byl tělovýchovným inspektorem v Praze 10 a následně krajským instruktorem pro tělovýchovu v Praze. Převážnou část svého profesního života pak strávil na Katedře tělesné výchovy Vysoké školy ekonomické v Praze, kde pracoval mezi lety 1953 až 1980.
Pan Václav Červenka významně ovlivnil podobu tělesné výchovy na vysokých školách, kde se spolupodílel na vypracování tělovýchovných osnov, působil v komisi mládeže a svazu lyžařů ČSTV a byl také ředitelem technického zabezpečení na Zimní světové univerziádě 1964. Ve vysokoškolské tělovýchovné jednotě Ekonom zastával post vedoucího odboru turistiky, skialpinismu a kanoistiky.
Jeho specializací a vášní byly zejména sporty v přírodě, horolezectví, vysokohorská turistika a skialpinismus, tedy z dnešního pohledu sporty mimořádně moderní. Jeho milované hory mu také připravily dvě osudové rány, kdy mu nejprve vzaly ženu, která zemřela po pádu ze skály na Slovensku a poté v r. 1980 zahynul v lavině při zimním přechodu Nízkých Tater jeho zeť, učitel FTVS, Pavel Tajovský. Přesto nikdy neztratil optimismus a životní elán, který obdivujeme dodnes.
 




 Milada Taťounová se narodila 31. března roku 1918.