Adolf Branald: Převleky mého města, Academia Praha 2002, str. 167-170


Z příslušnosti ke klerofašislické odnoži zelené internacionály nebo jako agenti Vatikánu byli zatčeni spisovatelé Josef Kostohryz, Břetislav Fučík, Václav Renč, Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl a Václav Prokůpek, většinou Moraváci. Václav Prokůpek, který kdysi bydlel na Spořilově, nezapomněl na své staré kamarády a zval je každým rokem do Staroviček u Brna na vinobraní. V padesátém tam odjeli Josef Knap, František Křelina a Zdeněk Kalista. A. C. Nor se omluvil pro nemoc a dobře udělal.
Nejdřív si přišli pro docenta Kalistu. 23. srpna 1951 odvedli přímo z Národního muzea doktora Josefa Knapa. O den později přišli na Spořilov pro Františka Křelinu.
Ještě před procesem byla rodina Prokůpkova vystěhována do pohraničí, rodina Křelinova do dvoupokojového, rozděleného bytu v Černé ulici v Praze. Ironií osudu do ulice tak důvěrně známé českým básníkům, do ulice smutné a opravdu černé, ale poctěné dočasnou přítomností Elišky Krásnohorské, Jiřího Wolkera, Karla Teigeho a Jindřicha Hořejšího. Paní Knapovou nechali v její polovině rodinného domku bydlet, ale musela platit činži. U všech tří majetky mužů a jejich poloviny domků propadly ve prospěch státu. Už půl roku před odsouzením si dal Křelinův domek "přidělit" soudce doktor Kočí. Paní Křelinovou nechali vyučovat, paní Knapová šla dělat do továrny. Obě měly po dvou dětech.
Proces se konal 3. a 4. července v Brně. Celkem patnáct obviněných se zodpovídalo z toho, že v letech 1948-1951 vytvořili ilegální skupinu, která navázala spojení se zrádci v zahraničí, chystali zvrat lidově demokratického zřízení, organizovali důvěrnické sítě a připravovali program, jak zfašizovat Československo. Václav Prokůpek byl konkrétně obviněn z toho, že svolal do Staroviček skupinu, která měla připravit program pro novou stranu v případě očekávaného zvratu. Zdeněk Kalista pracoval ilegálně na politickoilosofické části programu a poskytoval svůj byt k ilegálním schůzkám. Josef Knap se těchto schůzek účastnil, stejně jako František Křelina. Čímž spáchali trestný čin velezrady a odsuzují se: Václav Prokůpek - 22 roků, Zdeněk Kalista - 15 roků, Josef Knap - 11 roků, František Křelina - 12 roků. A k ztrátě občanských práv a konfiskaci celého jmění.
Později jsem se od Josefa Knapa dozvěděl, co se vlastně stalo. Vetřel se mezi ně občan ze Staroviček, malíř, moc ho nebrali na vědomí, vlastně ho nikdo nebral na vědomí - až "příslušný úřad". Chtěl se konečně prosadit, a tak "oznámil", že ti "páni se na procházkách paktovali, rozdělovali si křesla v příští vládě a pak něco házeli do kastlíků". Postačil jediný svědek.
I když se do Staroviček omluvil, nemohl bdělosti budovatelů socialismu uniknout ani A. C. Nor. Už proto, že v pětačtyřicátém při zakládání Svazu československých spisovatelů nesouhlasil se stanovami a navíc obvinil rozhlas a film, že posluhují komunistům. A také chodil pravidelně do kostela. Takové hříchy se neodpouštějí, jenomže případ byl poněkud složitější než "Starovičky". Nemohl se najít svědek nějakých náznaků konspirace, a tak se sáhlo k jinému způsobu exkomunikace, použitému například v případě Prokůpkově. R realizaci pomohl triumvirát spořilovských soudružek, jejich jména uvádí A. C. Nor ve svých vzpomínkách. Patřila k nim i dcera Antonína Zápotockého, která koupila domek od Miloše Jirka.
A tak byl jednoho dne A. C. Nor předvolán na vršovický národní výbor, kde ho předsedkyně vyzvala, aby se vzdal svého rodinného domku ve prospěch dělnické třídy a vystěhoval se do rekreační chalupy v pohraničí. Po zoufalé anabázi po úřadech, po žádostech a ponižujících prosbách u svých bývalých, teď neúprosných kolegů, zachránil ho svou přímluvou Vítězslav Nezval. V hodině dvanácté. Stěhovací vůz už stal před domkem v Jihovýchodní lIl. A. C, Nor nastoupil jako pomocný dělník do Tesly; po úrazu, ktery tam utrpěl, pracoval v radlické truhlářské dilně firmy Drupol.