Průvodce Praha: Spořilov

 

Sokolovna




Ačkoliv nevynikala architektonickou okázalostí, byla sokolovna řadu let kulturním centrem Spořilova. Nebylo to totiž jen místo pro cvičení, ale v budově nalezly své útočiště ochotnické divadlo, loutkové divadlo, tzv. salonní orchestr, tamburáši, biograf, církev husitská a konaly se zde plesy a schůze. Za války tu měli klubovnu i skauti, pod hlavičkou turistického oddílu.
Nicméně to však především byla budova Sokola Spořilov-Roztyly.

Sokol byl na Spořilově založen 26. července 1928. To už měla jednota 99 členů. Z počátku se scházeli ke cvičení a jednání výboru čtyřikrát týdně v sále Svobodova hostince. Ať už z důvodů hygienických či výchovných však hostinec nebyl ideálním cvičebním místem zejména pro mládež, takže se již od počátku uvažovalo s výstavbou vlastní sokolovny, alespoň dřevěné.
V té době se dokončila výstavba II. sekce Spořilova a uvolnila se tak dřevěná kantýna. Majitelka kantýny - Legiobanka - byla ochotná kantýnu prodat za 20 tisíc korun. Mezitím však dokončil plány na zcela novou dřevěnou sokolovnu stavitel Tumpach a tak se řešil problém, zda tedy postavit zcela novou sokolovnu podle Tumpachova návrhu, nebo koupit kantýnu.
Na členské schúzi 13.11.1928 se rozhodlo, že pro sokolovnu bude zakoupena kantýna a zároveň pozemek 1560 m2, na kterém stála. Adaptační práce šly pak tak rychle, že už 26.12.1928 mohly být sokolovna slavnostně otevřena.



Financování výstavby v ceně 25. tisíc Kč bylo zajištěno hlavně půjčkami od členů a od spořilovské záložny, kde se za úvěr zaručili opět někteří členové Sokola.
Tím ovšem stavba nekončila. V rámci Sokola se ustanovil dramatický odbor a bylo nutno instalovat jeviště. To byla opět investice 20 tisíc Kč. A opět si bylo nutno půjčit a opět se za půjčku zaručili členové a jeviště bylo skutečně vybudováno. Pak přišlo loutkové divadlo a jen tak na okraj: kroniky zaznamenaly, že první představení loutkového divadla se uskutečnilo 30.11.1935 hrou Princezna a loupežník.
Jakmile byla postavena dřevěná sokolovna, začlo rychle přibývat členstva. Koncem roku 1930 už to bylo 257 členů.


Návštěvníci loutkového divadla před ještě dřevěnou sokolovnou v roce 1929


V roce 1933 dosáhl počet členů 349 a dřevěná sokolovna přestala stačit. Navíc uvažovaný biograf nebylo možno provozovat v dřevěné budově. Tak se začalo uvažovat o novostavbě budovy zděné.
Spořilovští stavitelé Kohout, Tumpach a Pospíšil přišli se svými návrhy, ale jejich realizace byly mimo finanční možnosti jednoty. Nakonec byl přijat kompromis, že dřevěná sokolovna bude rozšířena o zděnou přístavbu, takže bude možno používat obě budovy současně. Podle tohoto zadání zpracoval nový projekt stavitel Kohout s rozpočtem 150.000 Kč s tím, že k sálu bude ještě přistavěn byt sokolníka.
Model Kohoutova projektu byl vystaven ve výkladu p. Černého. Návrh byl schválen valnou hromadou 21.6.1933 a rozhodlo se, že stavba bude provedena ještě v roce 1933. Od Stavebního družstva Spořilov byl zakoupen pozemek za 18.284 Kč a vypsána veřejná soutěž na stavbu. V soutěži byla vybrána firma V. Nekvasil z Karlína, která měla provést všechny práce stavební, tesařské a klempířské a která měla velké zkušenosti se stavbami z železobetonu.
Se stavbou bylo započato 14.8.1933, hrubá stavba byla dokončena v polovině října a celá stavba dohotovena v listopadu 1933. Dozor na stavbě vykonávali Franc, Kohout a Pokorný.
Byla vyhlášena pracovní povinnost 6 hodin měsíčně na zdravého člena do 60 let nebo 2 koruny za hodinu. Dne 2.7.1932 dostala jednota licenci na provozování kina, které bylo významným zdrojem financí na umořování dluhu. První představení se konalo 1.9.1935 filmem Srdce za písničku od Karla Hašlera a potom se pravidelně hrálo o sobotách a nedělích. A protože se vždy před filmem také promítaly reklamy místních živnostníků už za první rok provozu kina se podařilo snížit dluh o 37 tisíc Kč. Promítací kabina měla podle tehdejších předpisů přístup zvenku.
Ve staré sokolovně se pak hrálo divadlo, především loutkové.
Vlastní konstrukce sálu byla provedena jako železobetonový vyzdívaný skelet, založený na monolitických patkách.



V roce 1932 Sokol zakoupil pozemek v místě dnešního Geofyzikálního ústavu a brigádnickou prací ho přeměnil na cvičiště. Vedle rozlehlého letního cvičiště a zde byla dále zřízena dvě tenisová hřiště, skladiště na nářadí a klubovna se sprchami. Nejprve byl zakoupen pozemek pro letní cvičiště 60x120 m, později přikoupen další pruh, takže konečný rozměr byl 70x150 m. Přestože stavební povolení nedovolovalo pozemek zastavět a mohl ho ohraničovat pouze živý plot, výhledově se na tomto pozemku uvažovalo s výstavbou definitivní zděné sokolovny.

Den žactva v květnu 1938 na letním cvičišti (provizorní stavby)

Cvičení žaček v květnu 1938 na letním cvičišti (dnes je tu Geofyzikální ústav)

Rozkvět zastavila nacistická okupace. Výnosem z 12.4.1941byl majetek Sokola zabaven. Kino s 308 sedadly ovšem muselo zůstat kvůli propagandě v provozu a proto všichni, kteří se před tím provozu kina nějak zúčastnili, a to i jako dobrovolníci, museli dále pokračovat ve své činnosti. Sokolovna/kino dostala německého správce Edmunda Kaltofena a promítány byly hlavně německé filmy. Dosavadní tři promítací dny v týdnu byly pak rozšířeny na každodenní provoz.

Půdorys sokolovny v úpravě kino

Po krátkém působení po válce Sokol v roce 1952 zrušili komunisté a obnoven byl až 7.1.1990. Ještě v roce 1947 se uvažuje o nahrazení dřevěného sálu zděným a K. Tumpach zpracovává příslušný návrh v několika variantách, ale to už se blížily nové události a z plánů sešlo.


Sokolovna po dokončení

Sokolovna dnes (po přístavbě nářaďovny)

Mezitím se v držení budovy vystřídalo několik institucí. V padesátých letech to byla TJ Lokomotiva Vršovice, dále TJ Tatran. Při tom se ztratilo loutkové divadlo a spousta dalšího inventáře, který sotva kdy bude ještě dohledán. Dřevěná sokolovna byla sbourána v roce 1955. Po demolici byly - jak přicházela potřeba - k sálu přilepovány další objekty, především skladiště a šatna. Po zavedení ústředního vytápění se budoval sklad paliva, později s plynofikací se přestavěla kotelna, zřídily sprchy a k bytu sokolníka přistavěna koupelna. Požadavek využívat tělocvičnu i pro sálové sporty (košíková, odbíjené) vedl k přístavbě nářaďovny ve směru do ulice Severozápadní V.

Půdorys sokolovny

Dnes sokolovnu tvoří tělocvičný sál, šatna, klubovna, sklad a byt správce.
V roce 2000 bylo u sokolovny zřízeno hřiště 11x21 m s umělým povrchem POROFLEX, díky grantu městské části Praha 4.



Dvě lípy velkolisté (Tilia platyphyllos Scop.) ve stáří kolem devadesáti let o výšce 17 a 15 m a obvodu 1,75 a 1,83 m, umístěné před sokolovnou v Severozápadní VI, byly TJ Sokol Praha Spořilov navrženy na Strom roku 2007. Lípy byly už jako vzrostlé stromy vysazeny v roce 1933 při příležitosti otevření nové sokolovny a věnovány památce zakladatelů Sokola Miroslavovi Tyršovi a Jindřichu Fügnerovi.



Do sokolovny se před válkou soustředil prakticky celý spořilovský
kulturní život.

 

Informace k této stránce poskytla Ivana Drbalová



http://sporilov.sokol.cz/

 


[Na začátek stránky]