Vzpomínky JUDr. Vlastimila Loudy

Sokolské orchestry

Žákovský orchestr Sokola Spořilov

Orchestr vznikl v polovině třicátých let 20. stol. Kdo byl iniciátorem nevím. Jako dirigenti byli činní Jiří Weigelt a Karel Burda, oba aktivní cvičitelé žáků Sokola. Hlavní slovo měl zřejmě Jiří Weigelt, který jako klavírista v rámci Sokola i potom tzv. sjednocené tělovýchovy byl činný po řadu let, až do svého stáří. Byl starostou Sokola po 2. světové válce a vedl jednotu jako náčelník na slet v r. 1948. Karel Burda potom již dále v tělovýchově činný nebyl. Také se s rodiči kolem r. 1939 ze Spořilova odstěhoval.

Vlastní orchestr sestával z houslistů a jednoho pianisty, všechno žáci Sokola. Já hrál na planino, jiný nástroj jednota neměla, planino bylo staré. Chodil jsem tehdy "na piano" ke spořilovskému prof. Josefu Stanislavovi a ten se zlobil, že si tím "třískáním" zkazím držení rukou.

Kolik měl orchestr houslistů se již nepamatuji, ale bylo jich plné jeviště.

Repertoár sestavoval zřejmě Jiří Weigelt úpravou známých populárních skladeb. Pamatuji zejména na slavný Nováčkův pochod „Castaldo", parádní číslo orchestru.

Orchestr zkoušel vždy v neděli od 9.00 hodin s tím, že za odměnu mohli hráči chodit zadarmo od 10 hodin na dopolední dětské představení sokolského kina.

Amatérský sokolský orchestr

Můj otec, ing. Vlastimil Louda, od mládí nadšený houslista, který měl své kvarteto již na reálce "Na Smetance" v Praze XII., pokračoval v této tradici i na Spořilově. Pánové se scházeli pravidelně vždy večer střídavě u některého z členů. Mezi členy byl mj. p. Cikhart, lékárník Podubecký, ing. Koutný, ředitel spořilovské školy Stulík a ještě i další. Několikrát vystoupili i na různých kulturních akcích Sokola.

V rámci nepochybně vzrůstající aktivity společenských akcí došlo i k pokusu sestavit menší orchestr, který by byl schopen např. doprovázet ochotnický soubor, když si troufl na provozování jednodušších operet. Smyčcové hráče dodali Spořilováci, dechaře sehnal ing. Louda mezi svými přáteli v Sokole Praha-Vinohrady. Tato veliká jednota měla vlastní dechovou hudbu a její členové vypomohli spořilovským.

Podle mého názoru vrcholem divadelní činnosti orchestru bylo uvedení operety Rudolfa Piskáčka PERLY PANNY SERAFÍNKY v r 1936.

Pamatuji dvě samostatná vystoupení orchestru. Šlo o slavnostní akademii při příležitosti otevření nové sokolovny. Orchestr hrál v slavnostních sokolských krojích, program již neznám, vím jen, že v tělocvičném sále bylo vybudováno pódium v prostoru, kde později bylo plátno pro kino.

Druhým vystoupením byl pokus o večerní koncert. Pomáhal jsem tehdy otci odpoledne před koncertem ještě ve starém sále upravovat jeviště. Z vlastního programu pamatuji, že jej orchestr začínal předehrou k opeře Hubička od Bedřicha Smetany, v programu vystoupil mj. profesor Stanislav, absolvent mistrovské školy pražské konzervatoře s klavírní fantazií -Bedřicha Smetany "Na břehu mořském". Zpívala i moje maminka Milada Loudova, která se jinak účastnila pravidelně podobných kulturních akcí v rámci jednoty. Vystoupil nepochybně i p. Kraus, skladbu si nepamatuji. Jedním z velkých dojmů byla pro mne skutečnost, že táta byl ve fraku.