Spořilov

Občanská výbavenost na starém Spořilově



 

Z pamětí Věrky Drozdové

 

 SPOŘILOV

(únor 2002)

 

 

            Spořilov byl stavěn jako samostatné, soběstačné  město. Bylo tam všechno, co bylo potřeba k životu asi 7.000 obyvatel. S Prahou byl spojen jedinou tramvají, v té době – a to platilo až do spuštění první linky pražského metra C 9. května 1974 – linkou  č. 19. Po spuštění metra C už to byla linka č. 11. Hlavním obchodním místem bylo Roztylské náměstí pod kostelem. Ale byly i obchůdky v rodinných domcích i v uličkách. V domcích vždy bydleli ti, kdo obchůdek provozovali.

          

Takže Roztylské náměstí.

Budu to popisovat tak, že  stojím na Hlavní třídě s kostelem za zády. Bude tedy část východní po pravé ruce a část západní po levé :

 

1 – poštovní úřad – byl v pravém dolním rohu Roztylského náměstí se Severovýchodní I. v čp.1422 – odtud vycházeli listonoši, kteří roznášeli listovní zásilky. Balíky byly rozváženy speciálními poštovními vozy, taženými  vždy jedním koněm. Stáje pro tyto koně a vozy byly v Michli  na počátku Ohradní ulice. Peníze se tehdy ještě roznášely vzácně. Byl zde jak telefon, tak telegraf. Přednosta pošty pan Květ bydlel v patře nad poštovním úřadem.

 

2 – BAŤA – prodejna bot byla nad poštovním úřadem v čp. 539. Pochopitelně to byla Baťova prodejna. Měla všechny druhy bot, které byly potřeba v takovém místě, jako byl Spořilov – ovšem korigováno hospodářským stavem republiky po válce. Takže boty byly na  tzv. body ze „šatenky“. Prodával i punčochové zboží (taky na body), tkaničky do bot, vložky do bot, krémy a kartáče na boty. A taky školní brašny, peněženky a podobně. Hezky to tam vonělo kůží. Dům patřil MVDr Bajgarovi.

 

3 – zelinář– v suterénu pod Baťou v čp. 539  by krámek  pana Včelky, chodilo se k němu po venkovních schodech bočním vchodem.  Syn pana Včelky posléze v socializmu byl instalatérem, který po Spořilově chodil na fušky

 

4 – spořitelna  - dále v řadě nad poštou v čp. 553  byla spořitelna. Je možné, že byla pokračováním  Občanské záložny, která před válkou na Spořilově byla. Ale dnes (rok. 2002) stále dům patří České spořitelně (provozovna je ovšem zrušená a přestěhovaná na sídliště Spořilov II) a ta paní, co tam bydlí, je u ní v nájmu. Zde si obyvatelé ukládali své úspory. A vzhledem k tomu, že výstavba Spořilova byla za 1. republiky financována spořitelnou (od toho název SPOŘILOV) a domky se zde prodávaly na hypotéky, tak v místní pobočce se vyřizovaly i záležitosti kolem hypoték. Vedly se všechny typy vkladních knížek včetně poválečných „vázaných vkladů“. Vázané vklady byly peníze, které byly na vkladních knížkách, ale nebylo možné s nimi nakládat podle  vůle majitele knížky, ale v přesně určených případech jen podle předpisů. Takže na příklad můj děda mohl ze svých úspor na vázaném vkladu vybrat v roce 1947 2.000,- Kč proto, že se vdávala jeho dcera Vladana a potřebovala si koupit výbavu. Nevěsty na výbavu dostávaly i zvláštní počet šatenkových bodů na pořízení výbavy. Děda musel dát do spořitelny žádost s odůvodněním ( a pravděpodobně i s nějakými doklady, že se Vladana opravdu vdává) a vklad mu byl uvolněn. Nebo v mém případě jsem dostala po návratu z Persie, kde mi zemřel otec, zpětně vyplacen sirotčí důchod  od pojišťovny. S tím má matka nemohla nakládat – až v roce 1952 byla možnost, že jsem se mohla vyplatit ze závazku, který jsem podepsal při vstupu na studia. Na průmyslovku jsem mohla jít proto, že mne Československé stavební závody v Ostravě tzv. vyslali na studia a dostávala jsem od nich stipendium. Výběrem z vázaného vkladu jsem toto stipendium vrátila a po absolvování průmyslovky jsem pak nemusela nastoupit ke stavebním závodům, ale tam, kam mne poslala umístěnka ministerstva školství (takže opravdu svoboda rozhodování !). A právě takovéto manipulace s vázanými vklady zařizovala i pobočka spořitelny na Spořilově. Když se pobočka spořitelny přestěhovala do nových prostor na sídliště,  byl zde Klub důchodců a je tam dodnes (rok 2002).

 

5 – hokynářství – pana Františka Votrubce v čp. 557,  docela velký obchod, kde se dostaly jak základní potraviny, tak i jiné zboží, jako třeba krém na boty, košťata apod. On sám to měl označeno jako „Osadnické zboží“.

 

6 – vinárna - byla  pana Jana Černého v čp. 568. V socializmu tam byla NARPA, tj. papírnictví

 

7 – drogerie -  pana Panocha v čp. 602. Měl obvyklé drogistické a parfumerní zboží, ale taky bylo možno koupit tam třeba 5 kg cementu, což socialismus odboural a do dneška není možno koupit menší množství než padesátikilový pytel. Že se tam dal koupit petrolej či sádra, bylo samozřejmé. V tomto domku byl ještě další obchod a to pobočka Meinla (koloniál,  což znamenalo, že tam bylo zboží jako je káva, čaj, nějaké bonbony, čokoláda, kakao apod.). Kromě toho tam ještě bylo zlatnictví a hodinářství pana Petra Kleina. V hodinářství se hodiny též i opravovaly. Pak tam ještě byla dílna instalatéra  (kdopak to byl ?). V socializmu byly všechny tyto krámky sloučeny do jedné sběrny tzv. Osvobozené domácnosti, tj. čistírny a prádelny. Odtud se věci vozily na čistění do dílny (možná to bylo v Malešicích) a zase čisté se vozilo zpět.

 

8 – kavárna  a restaurace U Jetonických čp. 619

 

9 – holičství pana Tomka – čp. 618

 

10 – textilní zboží – pana Duba v čp. 617. Prodávalo se tam spíš prádlo a hotové věci, tzv. stávkové zboží – po válce ovšem na body

 

11 – cukrárna – Hlavatých, čp. 616, kam se chodilo pro dorty, na zmrzlinu – prostě cukrárna i v dnešním smyslu.Dalo se tam i sednout u stolečku a ti zmrzlinu si sníst tam. Tam jsem chodila si koupit čokoládu, kterou jsem měla na potravinových lístcích jako dítě 1 tabulku měsíčně.

 

12 – lékárna – Mgr. Jiřího Podubeckého v čp. 649 - běžná lékárna, kde v laboratoři byl lékárník schopen umíchat v tyglíku i nějaké doktorem rozepsané masti či prášky - lékárníkovi bydleli v patře nad obchodem

 

13 – Bratrství – družstevní obchod s běžnými základními potravinami v čp. 648. Spotřební družstvo Bratrství bylo založeno podobně jako družstvo Včela pro města (možná jen pro Prahu), pro venkov bylo družstvo Jednota. Jednota pak plynule přešla do socializmu a skončila až po roce 1989. Bratrství trvalo ještě nějakou dobu po roce 1948, pak zaniklo – možná se sloučilo s Včelou. Včela trvala ještě v socializmu (pro ni se v sedmdesátých letech postavil samostatný prodejní objekt nad kostelem, dnes (r. 2002)tam je restaurace „U břízy“.

 

14 – holičství  - to tam měl pan Chlad v čp. 647. V socializmu pak byly prostory holičství a Bratrství sloučeny a byla tam provozovna holičská a kadeřnická (pravděpodobně pražského družstva Hygie). Pracovali tam i pan a paní Steinbachovi, kterým byla po roce 1948 zavřena jejich oficína v domě u Suchánků na rohu Jihozápadní II. a Roztylských sadů v čp.1045.

 

 

15 – niťařství – dnes bychom řekli textilní galanterie v domě rohovém  čp 646, měla to paní Kopalová. Tam byla velice zajímavá věc : uvnitř po obvodu  krámu byla dřevěná galerie, kam se chodilo z přízemí obchodu po příkrých schodech, a tam byly šuplíčky se všemi těmi  niťařskými potřebami

 

16 – mandl a trafika  – v suterénu domu čp. 647, bylo to paní Weisheiplové

 

 

opět náměstí zdola nahoru, ale levá strana :

 

17 – na  rohu proti poštovnímu úřadu na Roztylském náměstí v domě čp.  295  byla záložna

 

18 – čalounictví pana Aubrechta v čp.296 – bylo to v suterénu s přístupem po schodech zvenčí z předzahrádky

 

19– švec – pan Fuksa, boty snad už ani nevyráběl, ale hlavně spravoval, měl dílnu v suterénu svého domku čp. 297, chodilo se tam dolů po venkovních schodech (možná to bylo ve stejných prostorách s čalouníkem Aubrechtem – časově jeden po druhém, ale spíš ne)

 

20 – pohřební ústav  v domě čp. 298

 

21 – RUPA – prodejna bonbónů a čokolády v čp. 306 – název RUPA byla složenina ze dvou začátečních slabik jména  majitele (ale už nevím, jak se jmenoval, nejspíš Rudolf – ale dál nevím). Prodávala tam paní Straková. V socializmu tam pak byla objednávková kancelář Uhelných skladů a sběrna SAZKY

 

22 – Kalábovi –  čp. 307 - byl to taky koloniál – dalo by se říci : hokynářství.

 

23 – modistka – paní Štěrbová v čp. 388, má bába Vonková k ní chodila pro nové klobouky nebo si u ní nechávala upravovat klobouky staré, aby byly novější. Dříve dáma nevyšla na ulici bez klobouku

 

24 – knihkupectví -  pana Štěrby v čp. 388. Tam se chodilo nakupovat učebnice a knihy vůbec. Měli tam i papírnictví. Dokonce snad vystupoval i jako nakladatel spořilovského spisovatele  Jana Hostáně (nemate mě paměť?)

 

25 – řeznictví -  pana Vojtěcha  Khuna v čp 392

 

26 – restaurace a hotel  pana Doubravského v čp. 393 – později v socializmu tam bylo zřízeno zdravotní středisko, po odsunu doktorů na sídliště do polikliniky tam zůstala zubní laboratoř

 

27 – zelinářství – pana Novotného v čp. 394  – byl to otec pozdější spořilovské kadeřnice paní Bočkové

 

28 – cukrárna – Novákovi  v čp. 395 - oba , paní i pán byli cukráři a pracovali tam – měli velice dobrou šlehačku, jejich dcera si posléze vzala syna ševce pana Fuksy Frantu.

 

29 – textil – metrový textil v čp. 396, ale čípak byl ? – bylo to krátce, před tím tam byly lahůdky a později veřejná knihovna – rovněž krátce

 

30 – mlékárna – čípak byla ? čp. 534 V socializmu to přetrvávalo jako prodejna potravin nadále, prodávala tam paní Rychetská a krám se zavřel, když šla do penze.

 

31 – elektro pana Mánka čp. 535 -  byl to i elektrikář na opravy, což pak dělal i v socializmu, kdy už nebyl soukromník  -  za socialismu tam v tom obchodě  byla sběrna oprav bot a silonových punčoch. Pracovala tam paní Fuksová, manželka ševce Fuksy

 

32 – brašnářství – to bylo na rohu Roztylského náměstí a Hlavní třídy v čp. 536 – majitel byl pan Větrovec - dnes po tom obchodě už není ani památky. Prodávaly se tam aktovky, kufry, řemeny, kabelky a pod.

 

 

                        tak to bylo náměstí – mimo náměstí byly tyto prodejny a dílny :

 

33 – kožešnictví –  čípak bylo ?  Bylo to vedle poštovního úřadu na ulici Severovýchodní I. v čp. 1423 – v socializmu pak tam jeden čas byla sběrna oprav hedvábných a silonových punčoch

 

34 – obchod s porcelánem  - byl Vokounů čp.661, prodávali tam taky skleněné nádobí, kuchyňské nádobí, měli i kbelíky, dřezy, uhláky a podobně. Bylo to na Hlavní třídě na rohu s Boční I., ten roh směrem ke škole.

 

35 – řeznictví – bylo Švandových, bylo v rohovém domku ulic Severní IV. a Hlavní třídy v čp. 677

 

36 – rybárna – čípak byla ? Hokynář Kvasnička ? Byla na Hlavní třídě v dalším bloku za  brašnářstvím pana Větrovce v čp.526

 

37 – pekařství – pana Rozšafného čp. 511 na Hlavní třídě – bylo to buď vedle rybárny, anebo si to pletu – rybárna byla později na místě pekařství

 

38 – trafika a mandl – v čp.530 na rohu Boční II a Hlavní třídy. Čípak to bylo ? Tato trafika a dlouho i mandl se tu udržela i přes socializmus (mandl pak odpadl, když byla zřízena prádelna i s mandlem dole na sídlišti Spořilov I.)

 

39 – papírnictví -  pana Žáka, bylo na Boční I. na rohu s Roztylskými sady čp. 1608, příhodně blízko školy. Takže se dalo o přestávce rychle zaběhnout pro chybějící tužku či sešit. Tenkrát se do školy všechno kupovalo, ve škole se nic nedostávalo zdarma. Všechny sešity, tužky, pera, podložky, čtvrtky, barvičky – to všechno se kupovalo u pana Žáka. Prodával taky časopisy – takže „Junáka“ a „Vpřed“ (po sloučení se to jmenovalo „Junáci, vpřed“), jsem si kupovala u něj. A taky jsem tam kupovala krásný dopisní papír, byl světlešedivý – od té doby jsem tak krásný už neviděla

 

40 – mlékárna – pana Illeho, byla v ulici Jihozápadní IV v čp.1017, proti Kadlecům – jejich dcera Líba se stala baletkou a reprezentovala nás v záp Německu

 

41 – pekařství – už nevím, čí bylo, bylo to na Boční II. v čp.1064 v místech, kde bydlí dnes Kellerovi

 

42 – řeznictví – na rohu Roztylských sadů a Jihozápadní II. v čp. 1045 Patřilo Suchánkovým, později, ještě před 1948 si tam otevřel holičství a kadeřnictví pan Steinbach s manželkou – oba byli od fochu. Po znárodnění oba dělali v kadeřnictví na Roztylském náměstí v bývalém Bratrství vedle lékárny. Pamatuji se, že pan Steinbach dokonce i chodil k nám domů stříhat dědu, který už těžko by býval chodil na náměstí. V socializmu v tom Suchánkovic obchodě probíhala výuka dětí ve hře na klavír – provozovala to hudební škola Prahy 4 – a taky tam byly kurzy šití pro ženy – to provozoval kulturní dům pro Prahu 4.

 

43 – mlékárna –  byla Voráčků – byla v ulici Jihovýchodní IV v čp.843, v druhém domku od rohu s Jihovýchodní V. vedle Bělohoubků

 

44 – řeznictví -  v ulici Jihovýchodní IV v čp. 834 na rohu s Boční I.- už nevím, čí bylo – snad pana Tůmy,  později tam byli Švandovi

 

45 – cukrárna – patřila Škramovským – byla úplně na konci Spořilova v posledním domku na rohu Jihovýchodní V. a Jihovýchodní IX. v čp.2076

 

46 – mlékárna – na „malém rynečku“ v ulici Severní II, čp. 1510 kousek pod křižovatkou s Hlavní třídou – patřila Šaškovým

 

47 – řeznictví – čí bylo ? pana Žaloudka? , na „malém rynečku“ (křižovatka ulice Severní II. a Jihovýchodní VI.)  proti mlékárně v čp. 1558

 

48 – hospoda –  byla v ulici Severozápadní IV.  čp. 427, „U Severů“

 

49 – benzínová pumpa – byla úplně dole na Spořilově na rohu Severní I a Severovýchodní I. v čp.1465 před trafikou s novinami a tabákovými výrobky – provozovatel byl trafikant a byl to jen jeden stojan s benzinem  – čípak to bylo ?

 

50 – kadeřnictví – paní Bočkové, byl to roh  ulic Severozápadní V. a Severní VII. v čp.408 asi v polovině délky ulice – před tím (nebo potom ?) tam bylo zelinářství – teď (rok 2002) tam má bar BONECO dcera paní Bočkové (kadeřnice) a vnučka zelináře pana Novotného Zdeňka Bočková, provdaná Janečková

 

51 – sokolovna -  byla na konci ulice Severozápadní V. v čp. 1668 - byla to tělocvična, byt sokolníka pana……………….. a v sobotu a neděli  večer  se tam promítaly filmy. V zimě se tam pořádaly sokolské zábavy, šibřinky

 

52 – sokolské cvičiště -  bylo úplně nahoře na kopci v místech, kde dnes stojí Geofyzikální ústav. Ten byl na tomto cvičišti postaven v padesátých letech 20.století a tím Spořilov přišel o hřiště

 

53 – koupaliště – „plivátko“, bylo za Spořilovem v místech, kde dnes končí lávka pro pěší přes dálnici. Byl tam malý plavecký bazén, brouzdaliště pro malé děti, dřevěné kabinky na převlékání, buffet. Platilo se nějaké vstupné, kdo to provozoval, už nevím. Bylo zlikvidováno při stavbě Metra C s příslibem, že po dostavbě Metra bude obnoveno. Nikdy se to nestalo.

 

54 – hřiště fotbalového klubu ČAFC – tzv. „čafka“, v létě se hrál fotbal, v zimě zde bylo kluziště a chodili jsme tam bruslit. Bylo u konečné tramvaje č. 19, v místech, kde dnes začíná sídliště Spořilov I. a je nájezd na Jižní spojku k dálnici

 

55 – hospoda „Za větrem“ – nebo taky „U Hluchých“ – pana Hluchého, byla založena v Krčském lese za tenisovými kurty v roce 1908. Bývala to tzv. výletní restaurace se sezením na zahradě pod kaštany, býval tam kulečník, posléze to byl údajně hodinový hotel.

 

Pak byl na Spořilově stavitel Tumpach (bydlel v ulici Severní III. 589 ), stavitel Pospíšil Severní IV. čp. 1415, doktor Svoboda  - lékař pro dospělé (ten bydlel dole pod Spořilovem vedle nynější banky v ulici Severozápadní I.), taxíkář (už nevím, jak se jmenoval a bydlel někde v blízkosti Pospíšilů – pravděpodobně v Severní II.), elektrikář Mánek (taky bydlel někde dole v tom kvadrantu pod školou). Kdepak byly nějaké další trafiky? Známý byl také listonoš pan Hůrka (ten se pak v socializmu  projevil jako velký komunista).

 

Řemeslníci :

1 – truhlář pan Řezáč – za sokolovnou  v ulici  Severozápadní V, čp. 453 (?)

2 – elektrikář pan Mánek – Roztylské náměstí čp. 535 - dílna

3 – čalouník pan Albrecht  Roztylské náměstí čp. 296

4 – instalatér pan Včelka  Roztylské náměstí čp. 539 - dílna

 

Škola : původně koncipovaná jako obecná škola ( 1. – 5. třída) v přízemí,  ředitelem byl pan řídící Muchka – a měšťanská škola (1.až 4. ročník a jednoroční učební kurz, tzv. JUK) s panem ředitelem Mirovským. V roce 1948  byla za vedení ministra prof. Zdeňka Nejedlého provedena školská reforma a školy byly sloučeny do „Jednotné školy prvního a druhého stupně“. Spořilovská škola byla prý první v Praze, která byla sloučena do „Jednotné školy 1. a 2. stupně“. Na slavnostním shromáždění, které tuto školní změnu provázelo, řečnil zástupce ústředního výboru KSČ Rudolf Slánský. Po řediteli Mirovském  byl pak ředitelem pan Gráfneter – bydlel na Boční I.

 

Kostely :

45    uprostřed Roztylských sadů je katolický kostel sv. Anežky

46    v Roztylských sadech za Boční II. v čp.1092 (?) byla evangelická motlitebna s farářem panem Smetanou (která odnož evangelíků – to nevím) – jeden z jeho synů Pavel je v současné době (rok 2002) evangelickým nejvyšším v konferenci představitelů všech církví u nás – snad ta funkce se jmenuje synod

47    v Dolních Roztylech pod Spořilovem byl  kostel evangelické církve československé  s panem farářem Lencem (snad to by Husův sbor – nevím)

48    nahoře na Spořilově v uličkách nad Jižním náměstím byla evangelická motlitebna s panem farářem……………(zase jiná odrůda evangelíků)

 

 

Spolky :

55    v Dolních Roztylech byli Baráčníci

56    Sokolové měli svou sokolovnu v Severozápadná V.  a měli i letní cvičiště (viz výše)

57    Skauti – byly tu několik oddílů : dva chlapecké (jeden z nich byl jednačtyřicítka), jeden dívčí (tzv. dvaapadesátka) a pak při katolickém kostele byli katoličtí skauti.

 

Pamětihodnosti :

63    hroby na Roztylském náměstí – při revoluce v roce 1945 padli 4 (?) spořilovští muži – jako hrdinové byli pochováni tam, kde dnes  (r.2002) je pomník padlým. Kdo to byl – to nevím – kdy byli přeneseni na regulérní hřbitov, to taky nevím. Bylo to někdy za socializmu, kdy hygienik (nejspíš) vydal příkaz k přenesení s poukazem, že to není důstojné místo, protože se po hrobech promenují pejskové. Nejdřív byly hroby oploceny, ale ani to nestačilo. K historii Spořilova taky patří to, že v květnových dnech 1945 bylo asi sto spořilovských mužů odvedeno nacisty jako rukojmí – ale vrátili se

64    pamětní deska Inky Preissigové – na domě, kde bydlela, tj. čp.942 – byla za nacistů popravena, ulice Jihovýchodní VIII.

65    pomníčky -  v některých ulicích jsou pomníčky padlým za revoluce – jak před rokem 1948 (skauti a sokolové), tak po roce 1948 (pionýři) tam v květnových dnech stávaly děti čestnou stráž v Severozápadní IV. u plotu domku čp.?

66    ve škole v přízemí  byla pamětní deska obětem války – v květnových dnech tam děti stávala čestnou stráž

Slavní lidé :

74    spisovatel František Flos – Severovýchodní II čp.577

75    spisovatel František Křelina

76    spisovatel Bohumil Pernica (ten na měšťance na Spořilově učil češtinu), bydlel pod Spořilovem v tzv. elektrických domech

77    spisovatel Jan Hostáň Severozápadní III.čp 354

78    spisovatel Adolf Branald  Jihovýchodní III. čp.792

79    spisovatel Jiří Marek – Hlavní třída čp.?

80    spisovatel A.C. Nor – Severovýchodní III čp. 732 (?)

81    spisovatel  Jan Knap

82    spisovatel Jaroslav Havlíček – v Jihovýchodní III. v čp.?

83    spisovatel Jan Týml – v Jižní XV. čp.1140

84    básník Jan Čarek – Jižní náměstí čp. 974

85    profesor František Bartoš – II. Jihozápadní vedle Jany Bouřilové čp.1084

86    hudební skladatel  Josef Stanislav – Jihozápadní II. čp. 1031

87    hudební skladatel Iša Krejčí -  Nad sady (byl to skutečně Iša ?) čp. ?

88    harmonikář  Jan Bláha (?)  - či to byl Milan Fábera ?

89    herec Jiří Suchý

90    fotograf Jan Drtikol – Jihozápadní V, čp.1018

91    bubeník orchestru Karla Vlacha  VladimírŽižka

92    spisovatel Rudolf Josef Vonka  -  Jihozápadní II, čp.1077

 

 

 

Tohle jsem sepsala já, Věrka Drozdová, rozená Heimová, vnučka R. J. Vonky z Jihozápadní II. čp. 1077, který byl jedním z těch prvních osídlenců starého Spořilova. Nastěhoval se sem se svou manželkou Libuší a dvěma mladšími dcerami Zorkou a Vladanou v roce 1933. Nejstarší dcera Jiřina (má matka)  již v té době byla vdaná.  

 

 

 



 


[Na začátek stránky]