Aktuality


Peripetie letního času.


Úvodní slovo
Jsou rodiny "skřivánků" a jsou rodiny "sov". Můj děda i matka patřili k těm prvým. Vstávali za tmy a chodili spát ještě za světla. Já sám jsem pravý opak. Dokud jsem neodešel do penze, nechodil jsem spát před půlnocí. O to víc mi vadilo ranní vstávání. Nastolení letního času pak byla pro mně přímo pohroma. A nebyl jsem sám. Vzpomeňte na statečného bojovníka proti letnímu času pekaře Stanislava Pecku. Ten protestoval proti letnímu času každý rok až do své smrti v roce 2009. Marně. Zatím zastánci letního času tvrdí, že většina lidí spíše bdí zvečera a za tmy, než brzo z rána, i když už je denní světlo, a tak vlastně spotřebovává elektrickou energii, kterou by uspořili, kdyby vstali dřív. Stačí tedy posunout časomíru do ranních hodin a tak vlastně psychiku člověka ošidit. Takže letní čas tu budeme mít i letos.

Historie
Řada lidí si myslí, že s letním časem přišel minulý režim a ten současný se ho drží ze setrvačnosti. Není tomu tak. S nápadem na změnu času přišel už vynálezce hromosvodu a pozdější americký prezident Benjamin Franklin už v roce 1784. Byl tehdy velvyslancem v Paříži a spočítal, kolik Pařížané utratí za zbytečně vypálené svíčky, když se ráno za světla válejí v posteli a večer při svíčkách ponocují. Ten doporučoval, aby lidé vstávali i chodili spát dřív, čím by lépe využili denní světlo a ušetřili tak na svíčkách.
Když nebudeme počítat návrh novozélandského poštovního úředníka George Hudsona, který ve Wellingtonské filosofické společnosti navrhoval posunout na léto hodiny až o dvě hodiny dopředu, aby tak měl více času na lov brouků, neboť entomologie byla jeho koníčkem.
Vážně myšlený návrh se pak objevil v roce 1907, kdy se o změnu času pokoušel stavitel William Willett z Londýna. Vydal totiž spis The Waste of Daylight. Mohutnou tiskovou kampaní ovlivnil celou řadu politiků. Willettovo nadšení začly sdílet i takové osoby jako Winston Churchill, Arthur J. Balfour, David Lloyd George a Ramsay Mac Donald. Vedle nich byli nápadu nakloněni i někteří intelektuálové, např. autor Sherlocka Holmese Conan Doyle, ba i sám král Edvard VII.
Willett totiž doložil svůj návrh ekonomickým propočtem, kdy zavedení letního času by každý Brit na svíčkách ušetřil ročně jeden šilink a devět pencí, což by pro celou Britanii znamenalo roční úsporu 2 546 834 liber. No nezaveďte to!
Reálně byla změna realizována v roce 1916 v několika evropských zemích. První bylo Švédsko, v Rakousku-Uhersku - a tedy i v Čechách - byl letní čas zaveden 30. dubna 1916. To pak vydrželo až do konce mocnářství roku 1918.
Znovu byl letní čas zaveden za 2. světové války v roce 1940 a trval do roku 1949.
Tak, jak jsme dnes zvyklí, se začal čas posouvat v roce 1979. V roce 1996 byl letní čas prodloužen do konce října, stejně jako v celé Evropské unii.
Hlavním cílem úpravy času je podle obhájců úspora elektrické energie, která by byla jinak spotřebována pro večerní osvětlení. Lidé jsou totiž aktivnější po západu slunce než před jeho východem. Také se údajně zmírňují tzv. energetické špičky, tedy chvíle, kdy velké množství lidí odebírá elektřinu v jednu chvíli.
Jestli letní čas přináší nějaké úspory, se energetici přou už delší dobu. Podle různých měření nemá letní čas na spotřebu elektřiny žádný vliv, přirozené světlo je totiž i tak dost dlouhé. Změna má prý negativní vliv na spotřebu pohonných hmot, protože lidé jezdí autem až do pozdních večerních hodin.

Letní čas začíná poslední neděli v březnu, kdy se ve 2:00 hodiny posunou o jednu hodinu napřed, na 3:00. A končí poslední neděli v říjnu, kdy se ve 3:00 hodiny posunou o jednu hodinu nazpět, na 2:00. Letní čas tedy trvá sedm měsíců, neboli 30 týdnů či 210 dní přesně.


Letos k přechodu na letní čas dojde 31. března 2019 02:00:00 z 2:00 na 3:00 SEČ.


Letní čas platí ve všech státech Evropy s výjma Islandu, Ruska, Běloruska, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Špicberky.
Povinné střídání standardního a letního času by mělo podle rozhodnutí Evropského parlamentu skončit v roce 2021.