Průvodce Praha: Spořilov

Ivana Drbalová-Krausová: VZPOMÍNKA NA SPOŘILOVSKÉ HOROLEZENÍ


Prachovské skály
Sokolská jednota na Spořilově měla brzy po vzniku Spořilova svou základnu - sokolovnu. Byla to nejprve dřevná budova, která při výstavbě Spořilova sloužila jako kantýna, později postavena nová sokolovna kamenná, vybavena byla petřičným cvičebním nářadím a dlouhá léta sloužila v sobotu a neděli též jako kinosál.

Do této nové sokolovny jsme my, spořilovské děti, rády chodily cvičit za vedení zkušených cvičitelek a cvičitelů a zde se také, vedle tělesné zdatnosti, navazovaly přátelské a - řečeno po sokolsku - bratrské vztahy. Toto považuji za základní přínos pro rozvoj osobnosti a domnívám se, že tyto vztahy trvají mezi námi Spořilováky dodnes. Cvičilo se v tělocvičně, na letním cvičišti "na kopci", hrál se tenis, chodilo se plavat do nedalekého koupaliště.

Po nějakém čase, když jsme "povyrostli" a hledal se způsob jak dál zvyšovat tělesnou zdatnost, byl za obětavého vedení dr. Kučery, povolánám právníka, uveden do provozu oddíl horolezecký a našel velmi brzy mnoho nadšenců pro tuto činnost mezi spořilovským dorostem. Není zaznamenán počátek činnosti oddílu, ale byl to asi počátek padesátých let. Mezi nadšenci pro tento druh sportování patřila řada spořilovského dorostu a našich kamarádů ze Sokola:

Hynek Hlasivec, Borek Kankrlík, Božka Kaufmann, Borek Verner, Gusta Fišer, Miloš Pikrt, Radek Kaucký, později i Mirek Batěk, Zdeněk Kaláb, Zdeněk Beneš, Miloš Kubíček.

Dívek nebylo mnoho, ale přidala jsem se i já, která začínala v horolezeckém oddílu VS (Vysokoškolského sportu), ale také řada dívek, pozdějších manželek uvedených kamarádů. Později přibyla i řada dalších nadšenců. Dr. Kučera přivedl na skály i své přátele a tak se promísili Spořilováci z HOSSu (později DSO Lokomotiva) s nadšenci z jiných oddílů, vesměs staršími a zkušenějšími sportovci, zejména z oddílů vysokoškolského sportu (VS). Byli to:

Baušovi, Jedličkovi, Arnošt Staněk, Karel Glückselig (řečený Bundal), Voloďa Suchý, Arnošt Černík, Olda Štědroň, Sláva Pankrác, Jirka Lášek, Karel Těšínský, Vašek Kykal, René Vališ a jiní.

Všichni se stali našimi novými "parťáky na laně". Podnikali jsme časté výlety do českých skalních oblastí a aspoň jednou za rok do Tater, na některou z tatranských chat, nebo jsme postavili stanový tábor. Mezi nejbližší skalní oblasti, které jsme navštěvovali, náležely Černolice, Prachovské skály, Příhrazy, Srbsko, Vraní skála u Zdic, Hrubá skála - Sedmihorky, Suché skály. Volili jsme cesty, popsané v odborných průvodcích, různé obtížnosti.


Teryho chata v Tatrách

V zimě se holdovalo lyžování - ve Špindlu, Peci pod Sněžkou, za příhodných sněhových podmínek stačil i Krčský les a spořilovské stráně. Dr Kučera inicioval i návštěvu Koněpruských jeskyň, abychom poznali i toto zvláštní prostředí, které sám poznal pracovně.

Později převzal po dr. Kučerovi vedení oddílu Hynek Hlasivec.

Mnozí "dospěláci" si neuvědomují, jak silné vztahy mezi přiznivci horolezectví vznikají - když jsou dva či tři spolu na laně, může jít doslova "o život". Lano a ruka, která ho třímá, je "zachráncem života", takže odpovědnost za "parťáka" je nesmírná. A to utvrzuje charakter.


Příhrazy

My, příznivci tohoto "nelehkého" sportu, jsme jako uvolnění a doslova rekreování podnikali i vodáctví - sjezdy řek na kanoích.


Na Lužnici

To bylo krásné uvolnění, avšak mnohdy ne zcela bez nebezpečenství. Několikrát HOSS inicioval i společenskou akci - ples ve spořilovské sokolovně.




Cykloparta

Spořilovská parta, když nám přibyla léta, nezahálela; místo lezení na skály jsme holdovali cyklistice, podnikali jsme často i vícedenní výlety i do vzdálenějších míst. A pohyb nám svědčil. Rádi na naši cyklopartu vzpomínáme. To všechno byly krásné doby našeho aktivního mládí i ranné dospělosti a dnes na to velmi rádi vzpomínáme. Kamarádi - žel - už odcházejí a mnozí z nás zbývajících se "plazí o dvou holích".
_______
HOSS - Horolezecký Oddíl Sokola Spořilov

20. 10. 2014