Aktuality

První letošní hmyz (15.2.2019 ve 13:00 hod.)

Žluťásek řešetlákový Gonepteryx rhamni (L. 1758)

Žluťásek řešetlákový ♂ (ilustrační foto ze Spořilova z minulého roku)

Motýla se letos při jeho rychlém letu nepodařilo zatím vyfotit, ale řadu minut poletoval po zahradách na Severozápadní V. (při teplotě vzduchu na severní straně domku +12°C).

Tento motýl totiž na podzim nehyne, ale uschován v suchém listí nebo v jiných skrýších (např. v hustém břečťanu či vřesovci) přečkává zimu a na jaře je pak obvykle prvním denním motýlem, který se po zimě probouzí a shání něco k snědku. Obvykle je to nektar z prvních jarních květů.
Na Spořilově není nikterak vzácný. Znalec a dlouhodobý pozorovatel motýlí fauny Spořilova doc. František Cvrček o něm píše: "Žluťásek řešetlákový je první jarní motýl (přezimoval), a to velmi hojný. Vylétá z úkrytu, když jsou v zastíněných místech ještě zbytky sněhu. Spáří se a záhy hyne. Vylíhlí motýli však mají jen jednu generaci, a ta pak opět přežívá zimu."
Podle našich dřívějších pozorování se dospělec motýla objevoval až koncem března či na začátku dubna a jeho letošní pozorování z 15.2.2019 je tedy značně časné. V roce 2012 se v zahradách na Severozápadní V. objevil až 21. března. V roce 2018 byl zpozorován na zahradě v Severozápadní V. dokonce až 6.4.
Zimní úkryt však vyhledává už někdy ke konci srpna.
V teplých oblastech se aktivita dospělců přes léto snižuje a dostavuje se estivace (letní spánek), takže se s těmito motýly v létě téměř nesetkáme.
Motýl se vyskytuje mimo polárních oblastí prakticky v celé Evropě, západní Sibiři, střední Asii až do Mongolska. Tento motýl se vynačuje nápadným pohlavním dimorfismem: samci jsou žlutí, samice nazenelale bílé. Obě pohlaví mají uprostřed křídel oranžovou skvrnu.

Popis a vývoj:
Přední křídla 27-30 mm vybíhají v rozích do ostrých rohů. Smičky se v dubnu páří a potom snášejí vajíčka na pupeny řešetláku počistivého, nebo na krušinu olšovou. Housenky až 40 mm dlouhé se po sedmi týdnech zakuklí (stadium housenky červen až červenec).




Včela medonosná Apis mellifera (L. )

Včela na rozkvetlém talovínu (uprostřed letošního snímku)

Jeden nejčasnějších hmyzích druhů, se kterými se na jaře můžeme v přírodě setkat. Včely totiž přečkávají zimu v hnízdě, kde žije 40-80 tisíc jedinců. Společenství včel sestává ze třech typů jedinců. Kromě tzv. královny (včelí matky), která je v hnízdě jen jediná, jsou to nedovyvinuté samičky - tzv. dělnice, které jsou krátkověké (4-5 týdnů) a nepohlavní a nemohou se tudíž rozmnožovat. Rozmnožovat se může jen královna, která žije i několik let (4-5 i více) a tzv. trubci, což jsou samci, kteří v hnízdě nepřečkávají zimu a před zimou hynou. Dělnice zastávají všechny práce v hnízdě i mimo něj. A to jsou právě ty včely, se kterými se můžeme na jaře setkat. Královna z hnízda vylétá jen vyjímečně při tzv. rojení, kdy těsně před vylíhnutím nových matek stará královna s části osazenstva vylétá z hnízda a zakládá hnízdo nové. Mezitím dělnice kromě první vylíhlé zabijí všechny ještě nevylíhlé královny a ta první se v opuštěném hnízdě se ujímá moci. Před tím však vylétá z hnízda na "zásnubní let", při kterém se spáří s trubcem, který po oplodnění mladé královny ihned hyne a ostatní nespáření trubci umírají teprve později.
Včely, které hnízdo zásobují pylem a nekterem, mohou létat až do vzdálenosti několika set metrů a spořilovské jarní včely tudíž zřejmě pocházejí hlavně z místních úlů.