Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny

  Zmarlika Jidášova - Cercis siliquastrum L.


  Zmarlika Jidášova Roztylské sady.

Rozšířena v Malé Asii, na Balkáně, Itálii a jižní Francii. Jedná se o opadavý strom až 10 m vysoký, většinou však nižší. Kmen je nepravidelný, kůra vrásčitá, rozpukaná, černohnědá. Větve ohebné, letorosty červenohnědé. Listy střídavé, lysé, srdčitě okrouhlé, většinou širší než delší, 5 až 7 cm široké, z obou stran víceméně namodrale zelené, nelesklé na dlouhých řapících. Oboupohlavé květy po 3 - 6 ve svazečcích, kvetou před rašením listů, objevují se na starších větvích a často i bezprostředně na tlustých kmenech (kauliflorie). Jsou purpurově růžové a na jihu rozkvétají v dubnu, na Spořilově až začátkem května spolu s rašícími listy. Plody jsou tenké, asi 10 -15 cm dlouhé, hnědé nebo červené lusky, které na stromě zůstávají až do jara, někdy i ještě další rok. .
Podle legendy se na zmarlice oběsil Jidáš a od té doby původně bíle kvetoucí strom je růžový (v Evropě se traduje, že se Jidáš oběsil na osice, ta ale v Palestině neroste). Jméno se však pravděpodobně odvozuje od původu zmarliky z Judei.
Lusky se v lidovém léčitelství používají jako adstringens (léky působící svíravě - proti vylučování slin, šťáv a pod.) Mladé spařené lusky a dokonce i květy se používají do salátů. Poupata, naložená v octě se používala jako kapari.

Pěstování: Zmarlika se množí semeny. Seje se po tříměsíční stratifikaci nebo krátkodobém ponoření do zředěné kyseliny sírové. V prvních 3-5 letech nadzemní část téměř neroste, zato se rozvíjí kořenový systém, a to do hloubky cca 45 cm. V prvních dvou letech dokonce nadzemní část hyne. Teprve ve třetím roce zůstávají výhony dlouhé cca 20 cm. V dalších letech se kořenový systém dále rozvíjí a v dospělosti dosahuje v poloměru od kmene cca 6-8 m a hloubky 1 - 1,5 m. Špatně proto snáší přesazování. Vydrží mrazy až -16°C. Ve Středomoří roste na vápencových skalnatých svazích a dožívá se zde 50-70 let, přičemž tloušťka kmene může být 50-60 cm.
Vedle zmarliky Jidášovy u nás roste ještě zmarlika kanadská. Na Spořilově jsme ji nenašli.


  Lusky spořilovské zmarliky.

Český název odvozen podle jihoslovanského názvu stromu - "smrljika". Latinský je odvozen od řeckého "kerkis" = tkalcovský člunek podle tvaru plodů a latinského "siliqua" = lusk + koncovka "astrum", znamenající podobnost. Španělský název "árbor del amor" ukazuje na to, že strom byl považován za symbol lásky.
Ukázka staré zmarliky v Dendrologické zahradě v Průhonicích. Staré zmarliky jsou zpravidla sehnuté stromy, podle legendy pod tíhou Jidášova těla.

Zmarlika v zahradě pod pražským hradem.


[Na začátek stránky]