Průvodce Praha: Spořilov: Stromy a keře

  Štědřenec [Čilimník] odvislý [obecný] - Laburnum anagyroides Med.


  Větve štědřence na Jihozápadní III.

Pochází z jižní Evropy. Ve střední Evropě se pěstuje už od 16. stol. Vápnomilná rostlina se vyskytuje zplaněle i mimo zahrady, nejčastěji na pasekách, světlých křovitých stráních, slunečných vápencových svazích. Zamokřená stanoviště ji nesvědčí. Štědřenec je u nás často pěstován v zahradách a parcích. Na Spořilově roste štědřenec na řadě míst. Velké keře nalezneme např. v ulici Kremnické, na Severovýchodní II., Severozápadní IV., Jižní XIII., a v Jihozápadní III.

Vysoký strom v Jihovýchodní III.

Velký keř nebo stromek, lidově nazývaný zlatý déšť, až 7 m vysoký, s hladkou olivově zelenou nebo načernalou kůrou, s četnými příčnými korkovými lištami. Kořeny tenké, plošně daleko sahající.

Trojčetné listy štědřence.

Listy trojčetné, dlouze řapíkaté, složené z celokrajných eliptičných zašpičatělých lístků, na líci tmavozelených, na rubu šedozelených, přitiskle chlupatých.

Detail květů štědřence.

Květy jsou obojaké, motýlovité, kalich přitiskle chlupatý, koruna výrazně žlutá, tyčinky oranžové. Jsou seskupeny v bohatá, až 30 cm dlouhá převislá hroznovitá květenství. Kvetou koncem května a v červnu.

Plody jsou promáčklé lusky.

Plodem jsou lusky, zpočátku zelené a hedvábně chlupaté, později šedohnědé, téměř lysé, semena fazolové jedovatá. Dozrávají v září až říjnu, opadávají pozdě v zimě.

Tmavá semena

Dřevo je tvrdé, těžké (asi 730-800 kg/m3) s úzkou světle žlutou bělí a ostře ohraničeným hnědočerveným jádrem, u starších exemplářů často tmavě až fialově žilkovaným. Letokruhy i dřeňové paprsky jsou velmi zřetelné. Dřevo je pružné, tuhé, nepatrně sesychá a je dobře opracovatelné. Vhodné pro soustružníky, umělecké truhláře, na násady k nářadí, na díly hudebních nástrojů a intarzie.

Celá rostlina obsahuje jedovatý alkaloid cytisin, který objevili a ze semen izlovali Husemann a Marmé r. 1830. Partheil určil jeho vzorec r. 1894 jako C11H14N2O.
Semena ho obsahují 1,5—3%, sušené listy 0,3% a květy 0,2%. Kromě toho obsahují cholin, enzym ureasu, kyselinu jablečnou, v kůře pektin, listy glykosid laurocerasin a květy violaxanthin a peroxydasu.
Cytisin je farmakologicky podobný nikotinu, což bylo také pokusně prokázáno. Liší se pouze kvantitativním účinkem. Dříve se mylně uváděl jako jed křečový. Během první světové války byl zkoušen také jako náhražka tabáku. U nekuřáků působil podobně jako nikotin, obsažený v cigaretě, u kuřáků nevyvolával nevolnost; jsou tedy lidé odolní na nikotin odolní i k cytisinu.
K otravám dochází hlavně u dětí z nerozumu při žvýkání nasládlých větviček nebo častěji požitím nápadných květů či semen z lusků. Protože se však poměrně brzo dostaví zvracení, jsou otravy vzácné. Nicméně při vyšších dávkách se smrt může dostavit rychle už i za hodinu po požití.
K otravě dětí postačí 5 květů nebo dvě semena. Usušením rostlinných částí se účinnost cytisinu neruší, vařením pouze částečně.

 



[Na začátek stránky]