Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny

  Rozmarýn(a) lékařská - Rosmarinus officinalis L.


  Spořilovský rozmarýn na Jihovýchodní VII.
Na tom pražském mostě
rozmarýna roste...

Rozmarýna lékařská je původem ze Středomoří, od Malé Asie po Pyrenejský poloostrov a severní Afriku. Název není odvozen od růže, ale od latinského "ros marinus" = mořská rosa.
Je to stálezelený keř, v domovině až 2 m vysoký s hustými metlovitými větvemi. Listy jsou přisedlé, čárkovité, kožovité, křížovitě vstřícné. Na líci tmavě zelené, na rubu bělavě plstnaté.
Květy dvoupyské, bledě fialové. Kvete od března do července. Plody jsou nenápadné.
Pro své blahodárné účinky byla rozmarýna brzy ze Středomoří přenesena severně od Alp, především do klášterních zahrad a odtud do babiččiných zahrádek. V listech je silice, obsahující cineol (eucalyptol), kamfer (rozmarýnový kafr) a pinen, která dodává rozemnutým listům charakteristickou vůni a léčivé vlastnosti. Ve středomořských letoviscích se prodávají lahvičky s rozmarýnovým olejem (na Dalmatském pobřeží - ružmarinovo ulje).
Jako lék prý má široké použití, zejména při bolestech hlavy. Jako pochutina též, vývar z ní lze přidávat do omáček. V italské kuchyni se lístky přidávají do vařených brambor. A konečně v magii slouží k odpuzování zlých duchů.
Rozmarýna se obvykle přes zimu přenechává ve studených sklenících, ale zobrazený keř přečkává na Spořilově zimu venku na zahradě. Zřejmě existují odolné odrůdy. Pro přezimování venku se doporučuje, aby se ke kořenům rozmarýny nedostala voda, jinak by rostlina uhnila.
Mathioli ve svém herbáři tvrdí, že se rozmarýna dá roubovat na jalovec a pak dobře přečkává naši zimu (!).

 



[Na začátek stránky]