Průvodce Praha: Spořilov: Dřeviny

  Rakytník [Rokytník] řešetlákový [úzkolistý] - Hippophae rhamnoides L.


  Rokytník - foto keře z Klapálkovy ulice

Nejkrásnější keře rokytníku úzkolistého nalezneme sice ještě na katastru Spořilova (Záběhlic), nad sídlištěm Spořilov II., ale až na hranici Chodovce. Díky přítomnosti samčích keřů, samičí keře zde bohatě plodí.
Rokytník je dvoudomý opadavý trnitý keř výšky kolem 3 m či strom, dorůstající výšky až 10 m, v Asii až 18 m. V Evropě roste na břehu severních moří, ale původní je zřejmě na Sibiři, v Mongolsku, Číně a Himalájí. V Praze ho máme až od roku 1835, kdy byl poprvé vysazen ve Stromovce.
Při úpravách porostů je ceněn jeho kořenový systém, kterého se používá ke zpevňování pobřežních písků. Rostlina je také schopna vázat půdní a vzdušný dusík pomocí aktinomycet rodu Frankia, což jsou bakterie, které žijí v symbiotickém svazku s rakytníkem v kořenových hlízkách a umožňují tak rostlině přežívat na velmi chudých půdách. Rakytník se snadno rozrůstá kořenovými odnožemi.
Listy jsou střídavé, úzké a krátce řapíkaté. Celokrajné, na okrajích jemně podvinuté listy mají délku 2-8 cm, šířku kolem 0,5 cm a sříbřitou barvu od nesčetných kruhových terčíků, z nichž v ploše listu hustě paprsčitě vycházejí tenké chloupky (pod lupou bychom je však marně hledali, k jejich pozorování je zapotřebí mikroskopu, alespoň 100x zvětšujícího). Listy v dospělosti často olysávají a tím svůj stříbřitý lesk ztrácejí.
Kvete v březnu ještě před olistěním. Květy jsou na obou pohlavích různé, nenápadné, hnědavé zelené, samčí v kláscích na bázi letorostů, 3-4 mm dlouhé, 3,0-3,5 mm široké, samičí květy ve svazečcích po 2-5 v paždí letorostů, 2,5-4,0 mm dlouhé. Cípy kališní 2, tyčinky 4, s krátkými nitkami. Opylování obstarává vítr.
Jedlé plody dozrávají v září. Jsou hladké, lesklé, kulovité až vejčité, žlutočervené s jemnými hnědými tečkami, 6-8 mm dlouhé peckovice se skoro černým jadérkem (2,5-7mm).
Plody obsahují organické kyseliny, glykosid kvercitin a velké množství vitaminu C a provitaminu A.

Větev s listy a plody

 

Detail plodů

 


Poznámky:

  • Název rakytník je převzat z ruštiny, kde ракитникъ = vrba. Rakytník dostal své české jméno zřejmě kvůli úzkým listům (ruské jméno rakytníku je však облепиха). Latinské rodové jméno pochází z řeckého ιπποφαες (hippofaes = třpytivý kůň), kterýmžto názvem označuje Dioskorides určitý trnitý druh pryšce (Euphorbia spinosa L.), který hojně rostl na suchých pobřežních místech. Linné tento název přenesl na rakytník, protože i ten je trnitý a nejraději roste u vod. Druhové jméno je odvozeno od podobnosti s řešetlákem tj. Rhamnus - ειδης (eides) = podobný.

  • Plody rakytníku obsahují nejen velké množství vitamínu C (až 1300mg ve 100g v závislosti na odrůdě a přírodních podmínkách - denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jediná bobulka rakytníku), ale i značné množství provitaminu A - karotenu a vitamíny B1, B2, B6, E, K1 a F. Rakytníkový olej je zdrojem mastných kyselin, nasycených i nenasycených organických kyselin, bioflavonoidů (rutin, kvercetin, kemferol) a katechinů.
    Léčivé schopnosti rakytníku odhalili už dávno v jeho asijské domovině. Využívá jich tradiční tibetská, indická a mongolská medicína. Lečí se jím nemoci plicní, zažívací, jaterní i kloubní onemocnění. Pomáhá při zahlenění i zánětech plic, hojí sliznice, vředy žaludku i dvanáctníku, reguluje krevní oběh. Urychluje proces hojení ran, stimuluje regenerační procesy. V Indii je džem z rakytníkových plodů považován za prostředek proti chudokrevnosti a celkové ochablosti organizmu. Rakytník má značné biostimulační účinky a výrazně podporuje imunitní systém. Prokázaly se u něj i protinádorové účinky (zéjména při léčbě rakoviny děložního čípku). Za povšimnutí však stojí, že Mathioli ho ve svém Herbáři ještě nezná.

  • Sklízí se v září a říjnu za slunečného počasí (v deštivých dnech obsah účinných látek klesá). Sklízení měkkých plodů je obtížné - rozmačkávají se, proto v Mongolsku se sklízí až při -15°C sklepáváním zmrzlých plodů do podložených plachet.

  • Jak se obě pohlaví keřů od sebe rozliší, když ještě neplodí? Lze říci, že až do tří let se to poznat nedá, až později zkušený zahradník je od sebe odliší tím, že semenáčky samičích keřů mají větší a hustší pupeny. Při hromadných výsadbách se pak sází keře v poměru 6:1 ve prospěch samičích s tím, že samčí keře se sadí tak, aby převládající větry vály směrem od nich ke keřům samičím.

  • Z hlediska sadovnického jde o keř velmi nenáročný. Díky husté kořenové armatuře ho lze použít na zpevnění dun a sutí, díky symbióze s nitrogenními bakteriemi pak při ozeleňování chudých písčitých půd, provádění rekultivací a pod. Snáší zasolení i exhalace a netrpí škůdci. Navíc stříbřitou barvou a barevnými plody může obohatit i okrasné zahrady či parky.

  • Od podobné hlošiny rakytník v době květu rozeznáme tím, že hlošina má nápadné žluté zvonkovité květy - rakytník zcela nenápadné, v době plodu má hlošina stříbřité plody - rakytník oranžové a mimo tuto dobu hlošina má stříbřité listy i na líci a listy nemají podvinutí, rakytník má líc listů spíše tmavozelený a okraje listů jsou slabě podvinuté. Pod mikroskopem jsou paprsčité terčíky na rubu listů u hlošiny větší než u rakytníku.


  • [Na začátek stránky]