Spořilov: Stromy a keře


Pajasan žlaznatý - Ailanthus1) glandulosa Desf.



Pajasan na Spořilově zatím vyvrácením nehrozí
Pajasan žláznatý je mohutný strom dorůstající do výšky až 25 m (30 m). Kmen je rovný, hladký a jeho průměr může dosahovat až 1 metr. Borka je šedě zbarvená a dlouze podélně pruhovaná. Koruna je rozložitá, řídce rozvětvená se spodními větveni často převislými. Letorosty jsou olivově hnědé s rezavými lenticelami a širokou dření. Strom není dlouhověký. Dožívá se kolem padesáti let a tento věk přežívá jen vyjímečně. Snadno bývá napaden houbami, zejména kořeny2).
Listy po rozdrcení nepříjemně páchnou po myšině, lístky mají na bázi žlázy, které toto nepříjemné aroma produkují. Jsou lichozpeřené, 30 až 100 cm dlouhé, složené z 13-25 vejčitě kopinatých lístků, 5 až 15 cm dlouhých a 2 až 4 cm širokých. Na podzim od vřetene listu opadávají. Listy po poranění produkují tekutinu, která může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce.
Strom je dvoudomý. Samčí pětičetné květy jsou nápadné, skládají se z tyčinek a zakrnělého semeníku, jsou nepříjemně aromatické a je jich asi třikrát více než samičích. Samičí žlutozelené květy, uspořádané do koncových lat dlouhých 10 až 40 cm, jsou drobnější, také pětičetné, obsahují semeník a tyčinky, které nejsou funkční a neprodukují pyl. Kvete v červnu až červenci a jeho pyl je silným alergenem. Plodem je protáhlá dvoukřídlá nažka, po dozrání šedohnědé barvy, obvykle na stromě setrvává až do jara.
Čínská medicína používá rostlinu při průjmovém onemocnění, úplavici a při děložním krvácení. V Africe se pajasanem léčí křeče, astma, rychlý tep srdce, kapavka a napadení tasemnicí. Obsahové látky dráždí žaludek a střeva. Kůra ve vysokých dávkách působí silně projímavě, vyvolává nevolnost, silné studené pocení, závratě, bolesti hlavy a ochrnutí dýchání, které může vést ke smrti. Šťáva z pajasanu se také užívá v homeopatických přípravcích. Zajímavé také je, že pajasan produkuje fytotoxiny, bránící růstu jiným rostlinám.
Pajasan je původní na severovýchodě až východě Číny a Korejském poloostrově. Odtud se postupně rozšířil do celého mírného až subtropického pásu nearktické a palearktické oblasti včetně oblasti indomalajské. K nám se dostal v roce 1803, kdy byl poprvé vysazen v lednickém parku.
Dnes už ho nalezneme na řadě lokalit převážně v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabí v nadmořské výšce do 350 m n. m. Nalezneme ho také v Praze a pracovníci VÚVA v Lázeňské si jistě dobře vzpomenou na za květu nelibě páchnoucí strom na dvoře budovy.
Na Spořilově je ale o pajasany nouze.


1)Druhový název 'Ailanthus' pochází z indonézského 'ailanthos' (strom nebe).
2)Pajasan žlaznatý se stal smutným hrdinou zlínského zámeckého parku. Projektant, aniž by se poradil se zahradními architekty, ve snaze vyrovnat terén na přilehlém tržišti nechal zasypat asi 30 cm vrstvou zeminy kořeny 20 m vysokého pajasanu. Ty nemohly dýchat a tehdy přichází pro jasany ke slovu houba, která způsobuje kořenovou hnilobu. Stalo se pak, co se muselo stát. S uhnilými kořeny obrovský strom ztratil oporu v půdě a vyvrátil se, bohužel na dva malé chlapce, kteří zraněním podlehli.
Pobuřující je snaha svést vinu na magistrátní úředníky, kteří sice odpovídali za zeleň, ale v žádném případě nemohli jen podle vnějšího stavu stromu soudit o hnilobě kořenů. To by odhalily jen provedené sondy.

[Na začátek stránky]