Praha: Spořilov: Stromy a keře

  Lýkovec obecný /jedovatý/ - Daphne mezereum L.


  Kvetoucí lýkovec.

Lýkovci Spořilov neoplývá. Větší keř (přes metr vysoký) na Hlavní uhynul, podobný osud potkal metrový keř na Severozápadní IV. a v současnosti lze na Spořilově nalézt jen několik drobných exemplářů.
Lýkovec je malý, 30–150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř.
Listy jsou střídavé, vyvíjející se až po květech, Jsou podlouhlé, tupě špičaté a lysé, na líci zelené, na rubu šedozelené až modrozelené.
Kvete brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, trubkovité, shloučené ve svazečcích a silně voní. Kališní cípy 4, eliptické až vejčité, růžové až růžovofialové, koruna chybí. Plody jsou jasně červené, vejcovitě kulovité nebo vejcovité peckovice.
Tuto původně evropskou dřevinu nalezneme ve stinných listnatých lesích, nejčastějí v bučinách. Roste na úrodných humosních půdách svahových zvětralin. Považuje se za charakteristický prvek bučin, roste však i v bukových doubravách, jedlových a smíšených lesích na půdách s příznivými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Nějčastěji na zvětralinách hornin, obsahujících uhličitan vápenatý. U nás např v Českém krasu, ale také třeba na flyši (v horách v okolí Zlína).
Podobný je lýkovec vonný - Daphne cneorum L., nízký keřík s vonnými květy a kožovitými vytrvalými listy. Nejčastěji roste na vápencových půdách. Průvodce borových lesů. Je roztroušen po Evropě a stoupá vysoko do hor. Na rozdíl od předchozího kvete až v letních měsících a plody mají žlutavěhnědou barvu.

  Plody lýkovce obecného v srpnu (Hlavní ulice).

Celá rostlina je jedovatá. Obsahuje jedovatý terpenoidní mezerein, v kořenech a kůře pak hořký, ale nejedovatý glykosid dafnin. Ačkoli jsou peckovice podle Linného tak jedovaté, že jich několik stačí k otrávení vlka, jsou v oblibě u ptáků, zvláště pak třasořitek, drozdů, konopek a červenek. Nestravitelné části se semeny vyvrhují v chuchvalcích zpátky, čímž přispívají k rozšířování lýkovce.

  Velký lýkovec na Severozápadní V.

  Tentýž v květu 4.4.2010.

  Lýkovec s bílými květy na Severozápadní V.

  Lýkovec na Severozápadní VI. (15.2.2011)


Poznámka: Mathioli nazývá lýkovec obecný - vlčí lýko větší a lýkovec vonný - vlčí lýko menší. Slovem δαφνη (= dafne) staří Řekové označovali vavřín. Linné toto označení přenesl na lýkovec, protože některé alpské druhy lýkovce se vavřínu velmi podobají. Druhové jméno prý pochází z perského názvu lýkovce - mazeriyu.
Kdysi byl lýkovec používán v lékařství. Mladá kůra se namáčela v octě a přikládala na puchýře. Plody zase sloužily k výrobě textilních barviv.

[Na začátek stránky]