Spořilov: Stromy a keře

 Lilek potměchuť [Potměchuť popínavá] - Solanum dulcamara L.


  Lilek potměchuť z Jihovýchodní III.

Liána s dřevnatějící lodyhou. Je to původní evropský druh. Může dosahovat délky až 3 m. Na Spořilově na několika místech. Patrně nejstarší je exemplář v Jihovýchodní III.
Listy jsou střídavé, vejčitě kopinaté, nahoře zašpičatělé. Na bázi často srdčité, horní často střelovité.
Květy jsou na stopkách uspořádány do postranních vrcholíků. Fialová (zřídka bílá) koruna má 5 kopinatých, nazpět odstálých cípů. Cípy na bázi s 2 zelenými, bíle lemovanými skvrnami. Prašníky jsou žluté. Kvete v červnu až září.
Plody jsou vejčité lesklé nící bobule, zpočátku zelené, ve zralosti sytě červené. Dozrávají od srpna do října. Nezralé jsou jedovaté, zráním jedovatost slábne. Jedovatá je však celá rostlina. Obsahuje alkaloidy, tzv. solaniny (soladulcidin, tomatidenol a solasodin, solamargin) a saponiny. Dříve se pro homeoterapii používaly mladé výhonky s listy, sbírané před květem (Caules dulcamarae) jako léčivý prostředek, povzbuzující ledviny a žlázy.


Květy potměchuti


Nezralé plody - v tomto stadiu jsou nejjedovatější.


Poznámka: Druhové jméno dulcamara pochází z latinských slov dulcis = sladký a amarus = hořký, protože letorosty a plody jsou potměšilé co do chuti - zprvu chutnají hořce, ale později je pociťována sladkost.

 


[Na začátek stránky]