Spořilov: Stromy a keře

  Klokoč zpeřený - Staphylea pinnata L.


    Jeden ze spořilovských klokočů (Zapomenutá)

Domácí vápnomilný druh (původní však jen na jižní Moravě v okolí Pálavy), dnes znám spíš podle jména ze Suchého písně. Opadavý keř až 5 m vysoký. Listy vstřícné, lichozpeřené z 5 - 7 pilovitých listů, dlouhé až 25 cm.
Kvete v květnu až červnu (na Spořilově 2007 už v dubnu) v převislých latách dlouhých 5 až 12 cm a čítajícími až 60 květů. Květy mají pětilistý, opadavý, korunově zbarvený kalich a pětiplátečnou korunu.
Plody měchýřky dlouhé až 4 cm a široké až 3,5 cm se dvěma až třemi pouzdry. Každé obsahuje asi 1 cm velké lesklé světle hnědé semeno. Plody dozrávají v září až říjnu. Zralé chřestí a díky tomu získal klokoč své jméno.
Dřevo zažloutlé, husté, bez barevného jádra (hustota 0,82 kg/m3), tvrdé, těžko štípatelné, vhodné pro soustružení. Plody se používaly k výrobě růženců.

Z větších lokalit ve středních Čechách zbyl snad jen Medník na Sázavě a asi půlhektarový porost na chráněném území na jihozápadní stráni Chotuce (254 m./n.m.) u Křince na Nymbursku. Je zajímavé, že se o této lokalitě zmiňuje již botanik T. Haenke (1761-1817).


Květy klokoče z Jihozápadní II.
 

Květy klokoče z parku nad kostelem
 

Detail květu
 

Detail plodu (Zapomenutá)
 

Celkový pohled na keř (Lešanská nedávno barbarsky olámán)

Semena klokoče



Poznámka: České rodové jméno od klokotati - zralá semena se v měchýřcích uvolňují a chřestí (viz řec. καχλαξειν = chřestit, šplíchat).
Botanické rodové jméno od řeckého σταφυλη = hrozen zralého vína (podle květenství). Druhové jméno od lat. pinna=hrot, výběžek podle výběžků na plodech.

Ho, ten růženec z klokočí    
jako had tebe otočí!    
zúží tě, stáhne tobě dech:    
zahoď jej pryč - neb máme spěch!    

Erben: Kytice (Svatební košile)    


S klokočovým keřem je spojena řada pověr: Proutky klokoče posvěcenými o Květné neděli vyháněly hospodyňky na zelený čtvrtek ještě před svítáním hmyz ze stavení. Při šlehání proutky po stavení se muselo pronášet: "Pryč hosti bez kostí!". Proutky svěcené na Květnou neděli pomáhaly i proti vodníkovi, kterého dokázaly nejen odehnat, ale i úplně zahubit. Plody klokoče sbírané 29. září (!) měly největší čarovnou moc. Kdo je nosil, tomu přinášely štěstí, ochraňovaly od nemoci, rozmnožovaly majetek a chránily věrnost manžela či manželky. Nosily se v plátěnýoh sáčcích zavěšených na krku pod košilí, po kapsách zástěr, v peněženkách a dávaly se do truhel. Klokoče, s garancí, že byly nasbírány právě 29. září, se ještě v 60-tých letech minulého století prodávaly na trhu v Békéscsabě v Maďarsku.
Čarovnou moc měla též klokočová hůl, která chránila před uřknutím a nadpřirozenými bytostmi. Zkracovala vzdálenosti, kdo ji nosil, toho nohy nebolely a blesk do něho neuhodil. Když se zjara vyháněl dobytek na pastvu, udeřili touto holí každou krávu a ta pak byla pod ochranou proti zlým silám.
Na jihovýchodní Moravě se věřilo, že kdo uvidí poklad a hodí na něj klokočový růženec, poklad získá, protože ten už se nemůže propadnout do země.
A nakonec perlička: pomocí klokočí se prý dalo poznat i čarodějnice. Kdo prý šel 1. května na mši a vzal sebou devětkrát posvěcenou větvičku klokoče, snadno poznal mezi lidmi čarodějnici. Měla totiž místo nohy koňské kopyto.


 


[Na začátek stránky]