Spořilov: Zajímavé byliny

  Chmel otáčivý Humulus lupulus L.


     Humulus flos z plotu spisovatele
prof. Flose, který bezpochyby pěstoval chmel jako léčivku a dožil se téměř sta let (Humulus flos=chmelová šištice).

Etymologie

Všeslovanské označení rostliny Humulus lupulus, tj. chmel, pravděpodobně pochází z ugrofinských jazyků (např. finsky humala, persky hamal), a podle Plinia lupulus je zdrobnělina od "lupus" = vlk, protože chmel prý omotává rostliny a tím jim škodí.

Historie

Chmel už znali obyvatelé Sumeru i Římané. Mladé chmelové výhonky např. pojídali labužníci v Římě za dob Plinia jako salát se solí, pepřem, octem a olejem.
Staří Řekové a Římané používali chmel jako močopudný a krvečisticí prostředek. Plinius doporučoval odvar z chmelových šištic na osvěžení jazyka - což nám i dnes zní povědomě. Při pití piva se nám také lépe mluví! Zmínku o chmelu a jeho pěstování najdeme v darovací listině Pipina Krátkého z roku 768. V Herbáři Petra Ondřeje Mathioliho se dočítáme o používání chmelu jak při vaření piva, při přípravě těsta pro zlepšení kvásku, tak i v lékařství a kosmetice. K léčení nejrůznějších neduhů se využívaly chmelové vršky, šištice, syrová šťáva a kořen. Starší výhonky se vařily a používaly jako chřest. Chmel byl označován za zeleninu povzbuzující chuť k jídlu, která uklidňuje nervy strávníků. Ve 30. letech 20. století se chmel používal ve formě masti na ošetření bolestivých vředů, dále proti žloutence, nespavosti, při křečích a špatném trávení. Syrová šťáva se užívala při zácpě a jako krvečisticí prostředek.
Chmel otáčivý (Humulus lupulus) je rozšířen po celém mírném pásu světa. Je vlhkomilný a vyskytuje se ponejvíce v podobě mohutných porostů pnoucích se po křovinách rostoucích podél řek a potoků. Jako kulturní rostlina se chmel pěstuje v rovinách s mírně kyselou půdou a se slabě kolísající hladinou podzemní vody.
Na území Čech byl znám a pěstován od 11. století. Roste i planě, ovšem většinou je pěstován v tradičních chmelařských oblastech, kde na chmelnicích získává světoznámou jakost pro výrobu piva.

První údaje o pěstování chmele na území ČR jsou z roku 859. Významně se o jeho rozšíření v českých zemích zasadil císař Karel IV. Za třicetileté války byly chmelnice zpustošeny a obnoveny až v 18. století.
Že chmel byl pěstován i v Praze svědčí i pomístní názvy: Chmelnice či Na Chmelnici v Praze 3.
Projdeme-li se ještě dnes po Spořilově, nalezneme na několika místech - obvykle na plotech - pro nás starší důvěrně známé šištice aromatické liány chmele z chmelových brigád. Nejsou to však reziduální zbytky chmelnic, ale úmyslně zasazené chmelové "keře" (chmel je považován za dlouhověkou trvalou bylinu), určenou mj. jako salát či pro přípravu čajů (čaj z chmelových šištic působí jako sedativum, pomáhá proti nespavosti, svalových křečí a dalších neduhů). Vzhledem ke stáří Spořilova tu nemůže být déle než 80 let. Navíc sama liána se dožívá maximálně 30 let.


Popis

Chmel je pravotočivá ovíjivá liána (otáčí se vždy vpravo, tj. od východu k západu přes jih) z čeledi konopovitých se srdčitými listy, plazivým oddenkem a hranatou, až 10m vysokou lodyhou. Lodyha je pokryta šesti řadami ostrých chloupků, aby se mohla dobře přidržovat své opory. Má květy samčí, jenž mají na konci stonků uprostřed listů vrcholičnaté laty prašníkových květů, a květy samičí zelenavé barvy, z nichž se v úžlabí listů vyvíjejí dvě šištice vejcovitého tvaru. Plodenství jsou převislá, dlouhá až 6 cm. Plody jsou drobné žlutozelené nažky pokryté žlázkami s typickým aroma.
Kvete koncem července a začátkem srpna, sklízí se koncem srpna a začátkem září.


Tabule z botanického atlasu

Tvar listů chmele u vrcholu

Použití

Za zelené zlato pivovarnictví jsou považovány odrůdy z Žatecka, které patří k nejkvalitnějším na světě. Pěstují se výhradně jen samičí rostliny, na zvlášť k tomu upravených polích - chmelnicích. Z celé rostliny se sklízejí pouze samičí plodenství, tzv. chmelové šištice sušené okvětí samičích rostlin chmele, nazývané také chmelové šištice (Strobilus Lupuli, nesprávně Lupuli flos), tvořené převážně zvětšenými listeny, které nesou lupulinové žlázky, obsahující hořké látky (humulon, lupulon apod.) a dále silici s terpenoidy, např. s humulenem, myrcenem aj. s bakteriostatickými a konzervačními účinky. Sekrece hořkých látek vrcholí v druhé polovině srpna, kdy začíná i sklizeň — technická zralost chmele. Převážná většina sklizených chmelových šištic se zpracovává v pivovarnictví, menší část v průmyslu farmaceutickém, voňavkářském a potravinářském. Český chmel patří mezi ušlechtilé chmele nejvyšší jakosti a vyváží se do mnoha zemí světa. Mladé chmelové výhonky mohou být používány jako zelenina (chmelíček, chmelový chřest).

Dle dostupných údajů je celková sklizňová plocha chmele v ČR cca 5 300 ha.Chmel se pěstoval  celkem ve 135 podnicích, kde bylo vyprodukováno celkem asi 6 600 tun chmele, při průměrném výnosu 1,25 t/ha . Hlavní odrůdou pěstovanou na území ČR zůstává Žatecký poloraný červeňák (ŽPČ), kterého je nejvíce v Žatecké oblasti, na Úštěcku  a Tršicku s podílem 87 % plochy.

Obsahové látky

Obsahuje 0,3–1 % silice; 3–12 % chmelových hořkých pryskyřic složených hlavně z α-hořkých kyselin (humulon, cohumulon, adhumulon, prehumulon, posthumulon, atp.) a ß-hořkých kyselin (lupulon, colupulon, adlupulon, atd.); jsou tež přítomny oxidační produkty  α-hořkých kyselin a ß-hořkých kyselin; xanthohumol (chalkon); flavonoidní glykosidy (astragalin, quercitrin, isoquercitrin, rutin, kaempferol-3-rutinosid, atd.); fenolické kyseliny; třísloviny; lipidy; aminokysliny; estrogenní látky jako např. 8-prenylnaringenin, 6-prenylnaringenin a další podobné flavanony.Těkavá silice je tvořena zejména humulenem ( α-karyophylén), myrcenem, ß-caryophylénem a farnesenem, které mohou tvořit až 90 % silice.Mnoho ostatních látek zahrnuje např. germakratrien,  α- a ß-selineneny, selina-3,7(11)-dien, selina-4(14),7(11)-dien,  α-copaen,  α- a ß-pineny, limonen, p-cymen, linalool, nerol, geraniol, nerolidol, citral, methylnonyl ketone, S-methylthio-2-methylbutanoát, S-methylthio-4-methylpentanoát, a 4,5-epithiokaryophylén.

 




[Na začátek stránky]