Dřeviny: Spořilov

  Jedle stejnobarvá /ojíněná/ Abies concolor (Gord.) Engelm



  Jedle ojíněná z Jihozápadní II.

Jedle stejnobarvá či ojíněná není na Spořilově vzácností. V ČR ale není domácí. Pochází ze západu Severní Ameriky od v hor v Koloradu až do jižní Kalifornie, sev. Mexika a Nového Mexika, severně v pásu 1000-1700 m, jižněji až 2000 až 3000 m. V Kalifornii tvoří hlavní porosty na západních svazích Sierra Nevada, a to hlavně v pásu 1300-2300 m, ale nalezneme ji skoro až do 3000 m. Tento strom objevil William Lobb právě při své výpravě do Kalifornie 1849 - 1853.

V Evropě se tato jedle pěstuje od r. 1872, ale za krátkou dobu se stala velmi oblíbenou, především mezi sadovníky. Je to velmi dobře rostoucí jedle, a to jak na půdách přiměřeně vlhkých a úrodných, tak i na sušších a chudších.
Snáší sucho stejně dobře jako borovice lesní, a to i v půdách dosti špatných. Nezmrzá, vůči mrazu je odolná až do -30°C. Je odolná i proti exhalacím, které snáší mnohem lépe než většina našich domácích jehličnanů. Je to prvotřídní parkový strom. Roste zpočátku dosti pomalu, pak rychle:

    v 10 letech dorůstá 1-2 m výšky
    ve 20 letech 5-10 m
    v 50 letech 15-20 m
    v 90 letech 30-35 m
Abies concolor je strom až 40 (60) m vysoký s korunou kuželovitou, až k zemi ovětvenou, s kmenem 40-180 cm v průměru, s borkou světle šedou, hladkou, na starých, stromech hluboce brázditou a šupinatou. Dožívá se až 350 let.
Větve v přeslenech rovnovážně odstálé. Mladé větvičky šedavě až žlutavě zelené, jemně pýřité nebo skoro lysé. Pupeny kulovité, pryskyřičnaté.


Jehlice stromu na Jižní XV.

Nepichlavé, měkké, srpovitě zahnuté jehlice jsou uspořádány na větvičkách dosti nepravidelně, většinou odstávají na strany a jsou zakřivené nahoru, některé, hlavně prostřední, namířené kupředu. Jehlice jsou u základního druhu po obou stranách (odtud stejnobarvá) stříbřitě modrozelené. Jsou dlouze čárkovité, 4-6 (8) cm x 2-2,5 mm veliké, na špičce krátce přišpičatělé nebo zaokrouhlené, ploché, na vrchní straně s rýhou jen málo význačnou nad bází, jinak slabě vyklenuté, modravě zelené, pokryté průduchy, vespod s bledými pruhy průduchů. Po rozemnutí vydávají citronovou vůni. Modrý nádech je silnější u stromů rostoucích v půdě chudé na vápník.
Šišky podlouhle válcovité, k oběma koncům trochu ztenčené, 7-12 x 3,5-4,5 cm, nezralé zelenavé nebo purpurově fialové, s plodními šupinami 24 mm širokými a podpůrnými šupinami ukrytými, rozpadávající se v říjnu a listopadu. Plodí každý 3.-5. rok.
Krásný strom, který je již z dálky nápadný svým dlouhým a sivým jehličím. Pěstuje se velice často v našich parcích a zahradách, a to jak ve formě typické, tak také v různých zahradních formách, z nichž některé jsou velice dekorativní.
    A. concolor 'Violacea' - má ojínění modrošedé.
    A. concolor 'Candicans' - je stříbřitě bílá.
Je to dnes snad nejčastěji vysazovaná jedle. Najdeme ji skoro v každém větším parku a hojně i v malých zahradách. Krásné exempláře rostou např. ve farní zahradě v Klecanech a u vstupu do štiřínského zámku. Velké množství těchto stromů nalezneme také v poděbradském lázeňském parku. Na Spořilově je několik velkých exemplářů: v Severovýchodní II., Boční I., v Roztylských sadech aj.


V poslední době hrozí těmto stromům nebezpečí v podobě mšice z čeledi Lachnidae Cinara curvipes. Tato až 5mm velká, černá, lesklá a velmi pohyblivá mšice, se vyznačuje především extrémně silnou tvorbou medovice, která následně pokrývá nejen jehlice a větvičky, ale také zem a veškeré předměty pod stromy. Šíří se nesmírně rychle a zatím na ni nejsou adaptováni domácí predátoři (slunéčka, pestřenky...).
Mšice Cinara curvipes pochází ze Severní Ameriky a jejími hostitelskými rostlinami jsou především jedle, zejména Abies concolor, vyjímečně pak i cedr, smrk, borovice nebo jalovec.
V Evropě byla poprve zjištěna v roce 1999 v Anglii, pak v roce 2001 v Německu a v Srbsku. Silně napadené jehličnany byly v roce 2006 v Německu a o rok později ve Švýcarsku a na Slovensku. Do Čech přišla přes Moravu. Podle místního šetření dne 8.6.2011 dopoledne však zatím spořilovské stromy napadeny nejsou.
Tak tohle tvrzení už neplatí. Z Jihovýchodní IV. je 3.4.2014 hlášeno první napadení Abies concolor těmito mšicemi.
Poznámky k pěstování
Sází se na začátku podzimu nebo v předjaří na stanoviště, kde má dostatek volného prostoru, aby mohly volně růst větve. Vysazené rostliny chráníme před prudkým sluncem. Mladé stromy pak dobře snesou přistínění.
Sázíme pokud možno do dostatečně živné, dobře propustné a přiměřeně vlhké půdy. Nejlepší je půda mírně kyselá s dostatečnou zásobou humusu, i když A. concolor jako jeden z mála jehličnanů snese i půdy s obsahem vápníku. Roste i na štěrkovitých půdách, ale musí mít dostatečnou zásobu vláhy. Snažíme se, aby stanoviště bylo pokud možno chráněno proti větru.



Detail větví stromu v Jihozápadní II.


Keř z Jižní XV. Poblíž je ještě další strom.


Vysoká Abies concolor jako 'point de vue' Severozápadní II.


[Na začátek stránky]