Průvodce Praha-jih: Neveklov-Tloskov

  Tloskov

Pohled na zámek přes rybník Příkop

Původ názvu


Název Tloskov se odvozuje od vlastního jména Tlesk, snad se jednalo o neveklovského vladyku (podle Antonína Norberta Vlasáka "Ješek řečený Tlesk z Neveklova", jmenovaný nejpozději k roku 1399).

Poloha


Zámek Tloskov leží v mělkém údolí cca 1,5 km severozápadně od centra Neveklova.

Plánek Neveklova s Tloskovem

Detail areálu zámku

Využití budov

Historie


Tvrz a ves Tloskov se poprvé připomíná v roce 1376. Majiteli v té době byli Jeniš a Jindřich z Tloskova. Dále následovali Ctibor a Vilém, po nich Kuneš z Tloskova. Ten prodal Tloskov na počátku vlády Jiřího z Poděbrad bohatému Janu Řepovi z Neveklova, který se od roku 1460 na Tloskově usídlil.
Jan Řepa z Neveklova byl zemským soudcem a významným příslušníkem rytířského stavu. Po něm následoval jeho syn Jan, přísedící zemského soudu, který zemřel roku 1524 a je pohřben v neveklovském kostele. Posledním z rodu Adam Řepa, rovněž bohatý a významný, zemřel roku 1574. Po něm majetek zdědil Bernard Hodějovský z Hodějova, který též zastával významné zemské hodnosti. Po něm následoval Smil Hodějovský, jenž se činně zúčastnil stavovského povstání v letech 1618 - 1620 a byl proto odsouzen ke ztrátě všeho majetku. Roku 1622 se stal majitelem Tloskova známý katolický politik Pavel hrabě Michna z Vacínova. Po něm jeho syn Jan a dále jeho bratr Václav. Roku 1667 zemřel bez dědiců a panství se ujal bratranec Sigmund, jenž záhy zemřel. Vdova po Sigmundovi roku 1669 prodala Tloskov Václavu Karlu hraběti Čabelickému ze Soutic. Jeho syn Jan Václav prodal roku 1707 Tloskov Jeronýmu hraběti Coloredovi z Wallsee, významnému státníku, zemřelému roku 1726.
Původní tvrz byla mezitím za Hodějovských přestavěna na opevněný zámek. Jeho historicky první dochovaný popis je ze sklonku vlády Čabelických. Přístup k zámku byl po mostě přes vyzděný příkop, který obklopoval budovu ze všech stran. Zámek byl jednopatrový a nad ním se tyčila věž s hodinami a zvonem. Poté koupil Tloskov Jáchym hrabě Pachta z Rájova. Ten skončil tragicky v roce 1742, kdy jej francouzské vojsko ustupující z Prahy vzalo s sebou jako rukojmí. Stařičký hrabě Pachta nevydržel útrapy a krutou zimu, zemřel 2. prosince, zemřel na cestě. Dědic Arnošt Karel měl velmi slabý zrak, byl znamenitým hudebníkem a znám svou dobročinností. Byl pětkrát ženat, poslední manželka jej svou marnotratností o vše připravila. Tloskov prodán ve veřejné dražbě roku 1797. Hrabě Pachta zemřel u svého přítele hraběte Vrtby v Janovicích v požehnaném věku 105 let. Tloskov vydražil známý pražský lidumil, bohatý válečný dodavatel, plukovník Jakub baron Wimmer.
Za Pachtů z Rájova na zámek přistavěno druhé patro a zřízen park se zahradou a bažantnicí. Roku 1761 se zde narodil Arnošt Růžička, který se stal roku 1815 biskupem v Českých Budějovicích (zemřel roku 1845).
Baron Wimmer dal celý zámek od základů přestavět, avšak již roku 1805 jej prodal pruským hrabatům z Pourtalés. Ti přistavěli obě křídla zámku na hlavní budově směrem do parku, osadili trojúhelníkový římsový štít. Věžička byla zachována. Od rodu Pourtalés jej roku 1872 koupil
Čeněk Daněk, známý průmyslník. Narodil se v roce 1827 ve východočeských Cholticích, byl to výborný strojník. V roce 1853 založil vlastní továrnu. Roku 1861 byl zvolen poslancem Sněmu českého a posléze císařem povýšen do šlechtického stavu s titulem "z Esky" (z Výhně). Do Tloskova za jeho doby jezdíval ke své sestře Anně Horákové, první ředitel Národního divadla v Praze, F. A. Šubert, spisovatel, dramatik a vynikající osobnost kulturního života té doby. Jeho sestra v Tloskově zemřela roku 1898. V roce 1914 byla zahájena rozsáhlá adaptace hlavního průčelí a celý zámek byl důkladně opraven dle návrhu vídeňského architekta Egona z Leuzendorfů. V pracích pokračováno v letech 1921 -1923, přistavěna terasa na sloupech, zřízeno nové schodiště, vstupní síň a ozdobné štíty. Park u zámku dostal anglický charakter a měl rozlohu 20 ha. V letech 1923 -1924 park upravován zahradním architektem Molnárem a to především před hlavním průčelím zámku.
Roku 1943 byl Tloskov zabrán německou okupační správou a Oskar Daněk obdržel náhradou zámek Jemniště, odebraný českému hraběcímu rodu Šternberků. V letech 1945 - 1947 byl v Tloskově Domov mladých pracovníků vynálezců.
V roce 1948 zámek přidělili družstvu Dereda a Umění lidu z Aše. Byly zde vyráběny loutky a hračky. Poté zde více jak dva roky sídlila vojenská poddůstojnická škola. Od roku 1957 byl zámek prázdný až do 1. listopadu 1959, kdy byl přidělen ústavu sociální péče pro děti a mládež. Podobná instituce sídlí pod názvem Diagnostický ústav sociální péče dodnes. Na přelomu 21. století prošel areál rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací.

Zámek


Zahradní průčelí

Původně byl zámek postaven jako barokní, jednopatrový, druhé patro bylo přistavěno teprve ve třicátých letech 19. století při celkové úpravě. Zámek je trojkřídlý, dvoupatrový, s třemi plochými rizality do zahradního průčelí. Střední z nich je ukončen trojúhelníkovým štítem s reliéfy a členěn pilastry. V suprafenestrách l. patra reliéfy, před rizalitem balkon na sloupech s putti na zábradlí. Rustikované boční rizality ukončeny segmentovými štíty s vázami. Nad střední částí zámku, lemovanou střídavě balustrádou a vikýři je mansardová, střecha. Úprava protilehlého průčelí je rovněž z 19. století. Původní vstupní hala byla také upravena v 19. stol. Tehdy byla zrušená také zámecká kaple. Rozsáhlý a veřejně přístupný anglický park sahá až k Neveklovu.

Dvorní průčelí

Půdorys zámku



V zámku je dnes Ústav sociální péče pro mentálně postižené děti a tudíž je veřejnosti nepřístupný.

Diagnostický ústav sociální péče v Tloskově


Hypoterapie

V roce 1958 bylo rozhodnuto přebudovat zámek Tloskov na ústav, a tím vyřešit 200 žádostí o umístění dětí a mladistvých do tohoto zařízení. Objekt zámku, bývalé konírny, kravín, pivovar, domek na hrázi i zahradní domek byly po dvouletém neobývání v nevhodném stavu. Vlhkost, podmáčené budovy, rozvod elektrické energie i vodovod potřebovaly rekonstrukci.
V dubnu 1959 byl celou akcí pověřen pan František Vavroušek. Hlavním záměrem bylo vytvořit „smíšený dětský a dorostový chlapecký ústav o 180 až 200 místech, z toho v prvním patře zámku dívčí oddělení pro 60 dívek od 3 do 15 let. Ve druhém patře zámku chlapecké oddělení pro 80 až 100 chlapců ve věku od 3 do 15 let a v bývalém pivovaru dorostové oddělení pro chlapce od 15 do 25 let. Současně s rekonstrukcí budov a jeho vybavováním, probíhal nábor a přijetí prvních pracovníků.
Historie ústavu začala dnem 1. listopadu 1959, kdy byl zámek Tloskov u Neveklova oficiálně přidělen ústavu sociální péče pro děti a mládež, na základě rozhodnutí KNV Středočeského kraje. Prvním ředitelem ústavu se stal pan František Vavroušek. Ve druhé polovině října 1959 nastoupilo prvních 18 dětí a vznikaly první výchovné činnosti. Dále probíhaly rekonstrukční práce, nábor dalších pracovníků a přijímání nových dětí. V roce 1961 byly umístěné děti rozděleny do 12 výchovných skupin, a ke každé skupině byly přiřazeny dvě stálé pracovnice.
Ředitel ústavu byl nespokojen s kvalifikací svých pracovníků, a proto měl zájem na jejich vzdělávání. Účast zaměstnanců na prvním celostátním školení vychovatelů, kde přednášeli lektoři zvučných jmen, bylo pro ústav přínosem. Dále byli zaměstnanci vysíláni na týdenní stáže do jiných zařízení podobného typu a své zkušenosti se snažili přenášet do praxe. Ředitel vytvářel další nové výchovné koncepce, které měly vést ke zkvalitnění péče. Rozšiřovala se zdravotní a rehabilitační péče. Množství nekvalifikovaných pracovníků v oblasti zdravotní péče vyvolalo nutnost absolvování „sanitárského kurzu“, kde zaměstnanci získali elementární znalosti potřebné pro svoji práci. První kurz proběhl v roce 1969. V rámci rehabilitace byla navázána spolupráce s rehabilitačním ústavem v Kladrubech, který nad naším ústavem převzal patronát a brigádně zaškoloval pracovnice z přímé péče v rehabilitačních úkonech.
V roce 1965 v ústavu pracovalo již 62 zaměstnanců, 12 řeholních sester a počet umístěných dětí vzrostl na 164. V průběhu 60. a 70. let nadále probíhaly opravy, rekonstrukce a koncepce byla orientována na rozvoj a zkvalitňování komplexní péče. V zařízení bylo umístěno 253 obyvatel, kteří zde trvale žili. Pečovali o ně řádové sestry i civilní zaměstnanci různých profesí.
V roce 1975 nastoupil nový ředitel - Ing. Antonín Dušek, pod jehož vedením v zařízení probíhaly další přínosné změny. V polovině 80. let došlo k určitému zlepšení situace, a to zejména díky snížení kapacity ústavu, různým vnitřním úpravám, adaptacím a především díky vybudování diagnostického oddělení s celorepublikovou působností. Diagnostikováním klienta v oblastech úrovně sebeobsluhy, komunikace, socializace i zaměstnání byla snaha orientovat další výchovnou, pracovní a zájmovou činnost. Bohaté sportovní aktivity (1. sportovní hry se v Tloskově konaly v roce 1975), úspěchy v různých disciplínách Mezinárodního speciálně olympijského hnutí či koncerty hudební skupiny Kabrňáci, složené výhradně z hudebně nadaných klientů, umožnily první větší kontakty ústavu s tuzemskem i zahraničím.
Koncem 80. let se postupně uvolňovaly přilehlé zchátralé hospodářské budovy, které pamatovaly majitele z 18. století, později první traktorová stanice v republice a nakonec státní statky. Vzhledem k nevyhovujícím prostorám k bydlení klientů, k prostorám pro aktivity a k obslužným prostorám se logicky nabízely úvahy o jejich využití a od této doby byla zahájena cílená koncepční činnost zaměřená i na rozšíření zařízení a zkvalitnění diagnostické i poradenské činnosti.
V roce 1991 přešel ústav ze správy OÚSS do přímého řízení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. To umožnilo podílet se na nových modelech systému sociální péče. Četné výměnné stáže a návštěvy ve vyspělých státech Evropy naznačily, jakým směrem by se měl ústav ubírat.
Nejvíce diskutovanou věcí bylo a je ovlivňování veřejného mínění. Přesvědčováním, propagací a vlastní činností handicapovaných je třeba na sebe upozornit a sdělit, že handicapovaní se chtějí do společnosti včlenit, pracovat a žít v této společnosti, třeba pod určitou ochranou. Filozofie ústavu z toho vychází. Nechce bezmyšlenkovitě kopírovat státy s vyspělou sociální politikou. Chce jít především svou vlastní cestou, zaměřenou na mentalitu našeho národa s využíváním všech odborných i praktických znalostí z tuzemska i z ciziny včetně využívání moderní techniky a hlavně přistupovat k handicapovaným jako k lidem sobě rovným. Speciální vzdělání, komplexní rehabilitační i zdravotní péče, různé aktivity, pracovní zácvik, chráněná pracoviště i bydlení jsou prostředkem začlenění handicapovaných do naší společnosti.
Již od počátku jsme si uvědomovali, že realizaci bude předcházet nesmírná práce při přípravě kvalitního záměru dostavby a modernizace ústavu, prodiskutovat jej s kolegy z Nizozemska, Dánska, Rakouska i s našimi odborníky, zaměstnanci i klienty. Dalším úkolem bylo získávat nové odborníky z regionu, s tím, aby ve vedoucích a odborných funkcích byli vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní zaměstnanci. Velkým přínosem pro nás byly a jsou výměnné praxe zaměstnanců, spolupráce s odbornými pracovišti Pedagogické fakulty Univerzity Karlova Praha, se Státním rehabilitačním ústavem Kladruby, se Společností nevidomých a slabozrakých, nemocnicí Motol, s ústavy, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ale i s nestátními subjekty, školami, speciálně pedagogickými centry, úřady práce a zejména se zřizovatelem našeho zařízení.

Farma Skalka



Hypoterapie

Radost z kontaktu se zvířetem je odedávna známá. U lidí, kteří mají handicap, může milé zvíře působit jako neformální terapeut a dělat někdy i zázraky. Činnost farmy, která je součást zařízení, zasazené do zeleně tloskovského parku, má dva základní rozměry:


  • Pracovní terapie - kde se stabilní skupina klientů, pod vedením odborného personálu, podílí na zajištění chodu farmy, zajišťuje péči a chov zvířat a činnosti s tím spojené.
  • Zooterapie - určená všem klientům, kteří se dle daných rozvrhů mohou přijít potěšit se zvířátky, nebo zaměstnanci farmy za klientem dochází s vybraným zvířetem (v případě imobilních klientů s těžkým mentálním postižením).

K zooterapii jsou využívány stabilně 3 klisny, ovce, kozu, králíčky, 2 psi, miniprasátka, kočky a drobotina jako myšky, morčata, rybičky, činčily. Při nepříznivém počasí je k dispozici zoomístnost, kde právě veškerá minizvířátka žijí v klíckách či teráriích. Klienti zde mohou trávit čas při výrobě zvířecích maket, upevňovat si znalosti o jednotlivých druzích, nebo si prostě jen užít doteky měkkých tlapek, teplých kožíšků a mokrých čumáčků.

Památné duby v Tloskově


Chráněný dub

Památné duby letní se nachází na okraji obce Tloskov u Neveklova. Rostou ve dvou skupinách, které jsou od sebe vzdáleny cca 300 metrů. Menší skupinka tří dubů roste v těsné blízkosti zámku Tloskov. Dva z nich rostou u sebe a jeden roste solitérně ve vzdálenosti asi 50 metrů od skupinky dvou dubů. Kolem stromů prochází úzká prašná cesta, upevněná kamenou drtí. Stromy mají široce rozložené koruny a jejich obvody kmenů ve výšce 1,3 metru od země jsou 672, 565 a 393 cm. Duby jsou výraznou krajinou dominantou. Na jaře roku 2000 byl větší ze skupiny dvou dubů (o obvodu 565 cm) zasažen bleskem. Čímž došlo k odlomení jedné z kosterních větví a také k otevření centrální dutiny stromu. Při samotném zásahu blesku byla centrální dutina památného dubu zapálena a z velké části vyhořela. Zásah bleskem a následný oheň v centrální dutině stromu se nikterak negativně neprojevil na zdravotním stavu a životaschopnosti stromu během následujících dvou letech. Z této skupiny tří dubů bylo nutné ošetřit pouze dub zasažený bleskem.
Větší skupina 5 dubů roste ve vzdálenosti asi 300 metrů od zámku v řadě na hrázi zaniklého rybníka. Obvody dubů v 1,3 m nad zemí jsou 475, 626, 622, 468 a 618 cm. Stromy rostou asi 20 metrů od sebe, takže mají pravidelné, zápojem neovlivněné, široce rozložité koruny, jako solitéry. Čtyři duby jsou v dobrém zdravotním stavu a jeden je téměř suchý, takže dnes tvoří spíše torzo. U dvou dubů je ve spodní části kmene otevřená centrální dutina.

Chráněné duby

 


[Na začátek stránky]