Průvodce Praha-jih: Slapy

 Slapská přehrada


Podzimní pohled na přepad

Historie
Úprava střední Vltavy má dlouhou a pestrou historií. Již od středověku se datují dílčí pokusy a návrhy na její splavnění. První jezy na Vltavě byly stavěny už za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny. V minulostí byla na Vltavě dosti čilá vorová plavba a doprava zboží na menších lodích, zejména solí, kamene a dřeva. Veškeré úsilí o hospodářské využití Vltavy v té době bylo tedy zaměřeno na voroplavbu a plavbu. První ucelený projekt na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka byl vypracován v roce 1894 firmou Lanna - Vering.

Solný či Ferdinandův sloup.

Obrat ve vývoji a řešení středovltavských úprav nastal po l. světové válce, kdy se poprvé setkáváme s námětem, aby základem celé soustavy byly dvě vysoké přehrady u Slap a u Orlíka. V této dobé se střetávají dva hlavni hospodářské zájmy té doby. Doposud dominující zájem plavby a nově nastupující zájem energetický. Přesto první dvě vodní díla Vrané a Štěchovice byla vybudována ještě zejména k plavebním účelům. V roce 1945 nastala nová éra ve vývoji úprav střední Vltavy. Byla přijata koncepce budování co největších vodních děl (přehrad), která by akumulovala velké zásoby vody pro jejich další hospodářské využití a zlepšení vodohospodářských poměrů na Vltavě i dolním Labi.
Dalším stupněm vltavské kaskády se tak stalo VD Slapy, které bezprostředné navazuje na konec vzdutí VD Štěchovice. Po podrobném geologickém průzkumu a obsáhlých diskusích byl zvolen profil ve Svatojánských proudech.
Přehrada pak byla vybudována podle nového projektu ing Libora Záruby až po válce v letech 1949-1954.
Účelem vodního díla byla a) akumulace vody k nalepšení průtoků k odběrům pro energetiku, k zajištění minimálních průtoků pro vodárnu v Praze-Podolí, k potřebám plavby na dolním toku Vltavy a Labe b) Částečná ochrana oblasti Prahy před velkými vodami c) rekreace, vodní sporty ap. d) odběr užitkové vody pro vodojem OSVK - Praha západ.

Širší vztahy

Situace

Situace-detail

Technický popis
Maximální délka nádrže je 44 km s plochou 1 392 ha. Maximální hloubka 51 m. Maximální hladina je 271,0 m n/m., minimální provozní hladina je 247,0 m n/m. Obsah nádrže: užitkový 200 milionů m3 , stálý 70 milionů m3 , celkový 270 milionů m3 vody.
Přehrada je přímá, betonová, tížného typu se čtyřmi přepadovými otvory. Výška koruny hráze nad základem je 65 m. Délka hráze v koruně je 260 m. V hrázi je celkem 6 revizních chodeb. Po koruně hráze vede silnice II třídy. Skluzová plocha pro přepadající vodu tvoří současně střechu elektrárny.
Korunový přepad je tvořen čtyřmi přepadovými otvory o světlé šířce 15 m, které jsou uzavírány zdvižnými segmentovými uzávěry. Užitečná hrazená výška je 8 m. Kapacita přepadů je 4x750 = 3000 m /sec. Dvě spodní výpusti jsou tvořeny potrubím o průměru 4 m. Jejich kapacita je 2 x 188 m3/sec.
Elektrárna je umístěna v patě hrázového tělesa v celé šířce údolí. V elektrárně jsou umístěny tři Kaplanovy turbiny o hltnosti 3 x 100 m3/sec. Vtoky na turbiny jsou opatřeny rychlouzávěrovými tabulemi. Instalovaný výkon generátorů je 3 x 48 MW (144 MW).
Z celé vltavské kaskády byla stavba slapské přehrady zahájena první. Nejprve musela být Vltava odvedena do jiného koryta, aby voda nerušila stavební práce. Bylo to provedeno způsobem u nás, před tím nepoužitým, V pravém skalním bloku vltavského údolí byl proražen tunel, široký 10 m a vysoký 12 m, do něhož se sváděla voda hrází o výšce 20 m.
Současně s těmito pracemi začal odkliz zeminy z podloží hráze. Celkem bylo po denním výkonu 2000 m3 zeminy odvezeno 300.000 m3. Pro vlastní betonování, hráze byla vybudována betonárka se čtyřmi míchačkami, každá, po 1500 l obsahu s automatickým plněním. Potřebný cement se dopravoval ve zvláštních nádobách vlastní lanovkou z nádraží v Lukách pod Medníkem tj. na vzdálenost 6 km. Říční písek se dopravoval rovněž lanovkou, a to ze Štěchovic. Z lomu nad Teletínem, odkud se na stavbu dopravoval kámen, vedly dvě lanovky v délce cca 2,5 km.
Celková spotřeba betonu činila 350.000 m3 a denně se uložilo 1200 m3. Beton se dopravoval čtyřmi kabelovými jeřáby v nádobách o průměru 6 m a výšce 11 m. Vlastní betonáž trvala 2 roky. Pracovalo se v létě i v zimě, ve dne i v noci. Do betonu bylo spotřebováno 40 000 vagónů kamene, 6300 vagónů písku a 5800 vagónů cementu. Po pětileté práci došlo 5. dubna 1954 v 11. hodin 15 min k historickému okamžiku. Bylo spuštěno ocelové stavidlo u vtoku do tunelu a celá Vltava se zastavila před hrází, aby asi na čtyři dny přerušila svůj tok.
. . Neplánovanou zatěžkávací zkoužku. přestála přehrada v červenci 1954. V důsledku vytrvalých dešťů se hladina vedla tak vysoko, že sahala jen asi 3 m pod úroveň maximálního provozního vzdutí na kotě 271 m. Velká voda nebyla však zadržována stavidly a tak poměrně rychle opadla. Zanedlouho po opadnutí vody byla spuštěna první turbina. Plně výkonnosti dosáhla hydroelektrárna na konci roku 1955.
Vodní elektrárna má instalována 3 soustrojí s Kaplanovými turbínami pro spád 56 m. Voda je na turbíny přiváděna 3 ocelovými potrubími zabetonovanými v hrázi. Vtok je vybaven ocelovými rychlozávěry a provizorním hrazením. Elektrická energie z generátorů o napětí 10,5 kV je vyvedena přes transformátory do rozvodny 110 kV umístěné v hrázi. Odtud je energie vedena kabely v šikmé šachtě hráze až nad hladinu horní vody na portály. Obdobně je umístěna a napojena rozvodna 22 kV.


Řez přehradní hrází. Nahoře řez v místě přepadu, dole řez strojovnou



Zdržená voda

Návodní strana hráze

Sloup s vodníkem

A trochu umění:

František Bílek: Stavba Slapské přehrady, olej, 1958


[Na začátek stránky]