Průvodce Praha-jih: Petrovice

  Petrovice ( 1371 obyv.)

   Petrovice


Základní informace




První písemná zpráva: 1219
Počet obyvatel: 1371 (3. 7. 2006)
Katastrální výměra 39,01 km2
Nadmořská výška:450 m/n.m.
GPS:49° 33' 20” s. š., 14° 20' 5” v. d.
Adresa městského úřadu: Petrovice 26, 26255 Petrovice u Sedlčan
Webovská stránka:www.petrovice-obec.cz
  
 Petrovice byly povýšeny na městys císařským rozhodnutím ze dne 23. prosince 1898. František Josef I. vydal o tom 31. března 1902 privilegium, jímž udělil i znak.
Popis znaku: Na modrém damaskovaném štítě leží dva zkřížené zlaté klíče, obrácené zuby nahoru a ven. Na horním, okraji štítu spočívá stříbrná zděná koruna s pěti viditelnými stínkami.

Poloha





Historie obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219. Petrovice jsou připomínány jako sídlo vladyků. Ve 12. století sídlil v Petrovicích vladyka Petr a jeho bratr Obiden. Zkomolením těchto jmen byl pojmenován městys Petrovice a blízká ves Obděnice. Petrovické panství bylo ve vlastnictví rytířů z Doudleb a z Říčan. V 17. století byli vlastníky jezuité z pražské koleje sv. Klimenta až do zrušení jejich řádu. V 19. století byly ve veřejné dražbě Petrovice prodány a koupil je pán Bechyně z Lažan. Po něm pán Fleissner z Ostrovic, dále pak hrabě Jiří Oppersdorf, Adolf Barth, baron Ernst Loczello a nakonec rytíř Vladimír Zhorský ze Zhoře. Pak bylo Petrovické panství díky postupnému rozprodávání pozemků velmi zmenšené.
V letech 1680 - 1681 zemřelo velké množství obyvatel v období velké morové rány.
Škola bývala zprvu od roku 1651 u jezuitů v jejich malé rezidenci. Později byla budova školy postavena 1817 poblíž náměstí. Vzhledem k tomu, že do ní docházely děti i z okolí, tak brzy kapacitně nepostačovala a tak byla třikrát přestavěna. Jako podučitel zde působil Čeněk Habart (1883 -1896). Měšťanská škola byla zřízena v roce 1921 a v roce 1935 byla postavena budova měšťanské školy u komunikace z obce směrem na Milevsko. Tato budova přestala sloužit svému účelu po dokončení stavby nové a současné školní budovy, naproti hřbitovu - Petrovice 196.

Kostel Petra a Pavla


Původně gotický kostel je písemně zmiňován už v roce 1350. Gotické prvky lze nalézt v žebroví v presbytáři a na jižní straně na portále. V roce 1721 byl kostel pod jezuitským vlivem barokně zbarokizován. Od roku 1666 totiž patřil kostel jezuitům. Přitom byl řestavěn dost zásadně přestavěn (prodloužena loď, upraven triumfální oblouk).
Kostel je jednolodní, obdélný s pravoúhlým presbytářem a se sakristií na severní straně. Vnější průčelí členěna vysokým pilastrovým řádem, okna kasulová s výraznými klenáky. V jižní stěně lodi je původní hrotitý portál z počátku 14. století. Presbytář je sklenut křížovou klenbou s žebry konzolově osazenými. Barokně upravený triumfální oblouk má štukovou ornamentiku s plochými reliéfy sv. Petra a Pavla. Loď je plochostropá. Kruchta rokokoková z doby kolem roku 1760.
V roce 1778 byla přistavěna věž a upraveno průčelí. Hranolová věž má cibulovou, šindelem krytou helmicí, vtaženou do západního průčelí, které je členěno vysokými pilastry a zakončeno segmentovým štítem.
V letech 1888-91 a roku 1902 byl upravován interiér.
V roce 1934 kostel vyhořel a při požáru byl silně poškozen i hlavní oltář i s obrazem (původní oltářní obraz maloval malíř Šmíd z Bechyně a oltář vyřezával mistr řezbář na popud kanovníka Šittlera). Z barokního zařízení byl zachován jen akantový rám obrazu hlavního oltáře z r. 1726
Podle zachráněných zlomků však byla během půl roku zhotovena věrná kopie. Oltář byl znovu vysvěcený v tomtéž roce v červnu. Náklady byly uhrazeny z veřejných sbírek mezi místními občany.
Zachovala se i varhanní skříň z r. 1760 a cínová křtitelnice z r. 1769. Na severní stěně lodi pak rozměrný obraz Kristus a Samaritánka, nizozemský okruh 17. stol. a na již. stěně Legenda sv. Anežky z poloviny 18. století, který kostelu věnovala Ema Destinnová. V podkruchtí dva rokokové obrázky Oplakávání Krista a Křest v Jordáně.

Věž v průčelí měla původně tři zvony, ale za I. světové války byly dva roztaveny a na věži zbyl pouze jeden zvon. Nesl název svaté Barbory. Roku 1925 byla uspořádána sbírka na nové zvony. Zvon svatého Petra nese nápis o dárcích a byl ulit v Praze. Zvon svatého Pavla má nápis "Válka vzala – láska dala." a také nese podpis tvůrce.


U kostela se nachází původní starý hřbitov. Na tomto hřbitově jsou hrobky pánů z Oppersdorfu. Před ohradní zdí u vstupu do kostela se nachází kříž. U zdi je přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého. Druhý hřbitov byl zřízený v roce 1888 na západním konci obce. Zde se nalézá hrobka pánů Zhorských.

Fara byla zřízena v první polovině 14. století. Nynější budova fary pochází z 18. století. Na zdejší faře působil český spisovatel a národní buditel farář František Doucha od roku 1834 - 1838. Dalším významným kaplanem, který zde působil od roku 1887 pět let, byl vyšehradský kanovník Eduard Šittler.


V Severní a jižní stěně presbytáře náhrobníky z r.1502 rytíře Alexandra Netvořského a z r.1616 Mariany Netvořské, rozené Beřkovské ze Šebířova. Před kostelem kutý barokový kříž.


Průčelí kostela se starou rezidencí vlevo

Kostel ze severu

Jižní fasáda se slunečními hodinami


Synagoga
Klasicistní synagogu si vystavěli petrovičtí Židé v letech 1864–69 jako náhradu za starší modlitebnu. Autorem projektu byl stavitel František Smrta. Svému účelu sloužila do druhé světové války, poté chátrala. V 70. letech 20. století byla upravena na kanceláře a byty JZD. Od roku 1980 slouží výlučně k obytným účelům.

Stará jezuitská rezidence


Je to barokní jednopatrový zámeček z 2. poloviny 17. stol. s věží, krytou cibulovou bání nad vchodem. Dnes v soukromých rukách.

Jezuitská rezidence (zámeček)


Je prostá obdélná patrová budova, rovněž ze 17. stol., zcela však regotizována r. 1887 a rozšířená o nárožní věžovité bastiony s cimbuřím. Dnes městský úřad.

Parčík na náměstí






Na renezančním sloupu stojí pískovcová socha sv. Václava ze 2. poloviny 17. století.



Pomník padlým v obou světových válkách se nachází na náměstí. Je na něm zpodobněna Čechie. Pomník je dílo sochaře Jaroslava Bardy z nedalekých Hrazánek z roku 1921.



Rozhledna Kuníček


Věž s rozhlednou je atypická ocelová příhradová konstrukce s vnitřním tubusem z ocelové roury, vetknutá do železobetonové spodní stavby ve tvaru dvou souosých železobetonových válců, obezděných kamennou přizdívkou z lomového kamene. Věž vznikla jako sdružená investice operátorů mobilních sítí T-Mobile Czech Republic a.s.. Eurotel Praha, spol. s.r.o., Český Mobil a.s..

Technické parametry:
Nadmořská výška terénu: 550,8 m n. m.
Celková výška stavby: 60,02 m
1. vyhlídková plošina ve výšce: 9,6 m
2. vyhlídková plošina ve výšce: 36,6 m
Projektant stavby: ing. Pavel Konopa a ing. arch. Vladimír Charvát
Zhotovitel stavby: fa. EXCON a.s.



Pohled do konstrukce


Pohled z rozhledny k Petrovicům

28. června 2003 byla rozhledna otevřena pro veřejnost.

Křížová cesta

Deváté zastavení

Jednotlivá zastavení jsou vytesána jako mělké reliéfy v balvanech vytvořených zvětráváním místních žul a granodioritů středočeského plutonu. Cesta byla vysvěcena na svatou Annu v roce 2000 biskupem Škarvadou. Autorem je sochař Ivar Kodym. Jednotlivá zastavení vznikla díky darům různých rodin z okolí Petrovic.

Významné osoby
František Doucha se narodil 31. 8. 1810 v Praze tamtéž zemřel 3. 11. 1884.
Český katolický kněz, spisovatel, překladatel a bibliograf. Spolu s Karlem Aloisem Vinařickým bývá označován za zakladatele české literatury pro děti.
Překládal ze 14 jazyků (knižně mj. výbor z Božské komedie a devět Shakespearových dramat), ale jeho překlady, dříve vysoko hodnoceny, byly dnes většinou nahrazeny překlady zdařilejšími. Jeho význam je časový a tkví především ve tvorbě pro děti (vydal přes 80 děl pro mládež), která měla především výchovnou (didaktickou, katechetickou) funkci. Z dnešního pohledu se jeho převážně mravokárné verše pro děti jeví jako vyhraněně didakticky schematizované. Podle některých názorů byla mravokárná schematičnost poezie 19. století v jeho tvorbě přivedena k dokonalosti, podle jiných nejsou jeho verše tak schematické ani ve formě, ani v obsahu jako díla jeho předchůdců, mj. proto, že bere v potaz i psychologii dítěte. Dále sbíral lidové písně, podílel se na Jungmannově a Kottově slovníku, byl uznávaným znalcem lužické srbštiny a lužickosrbské literatury. Na petrovické faře působil v letech 1834 - 1838.






[Na začátek stránky]