Průvodce Praha-jih: Oříkov

 Oříkov


Ulice v Oříkově

Historie
Osada je připomínána již kolem roku 1088.] Prvotně se jmenovala Oříkuov (= Oříkův dvůr). Statek a ves s okolní krajinou připadl ve 14. století pánům z Rožmberka a sdílel od 15. století všechny své osudy s blízkými Třebnicemi, k nimž byl připojen roku 1659. Dne 18. července 1685 Oříkov celý vyhořel.
V 16. století, kdy se osada počala psát Vořikov, odtud pocházel rytířský rod Vořikovských z Kundratic, jehož zakladatelem byl Václav. Ten vyučiv se sladovníkem, usadil se v Praze, kde později, již jako bohatý sládek, získal na Starém Městě roku 1549 městské právo. Zemřel roku 1582. Jeho syn, Simon Vořikovský, zasedal od roku v desetipanském úřadě. Zemřel roku 1618, zanechav syna Václava, který byl roku 1628 konšelem na Starém Městě, účastnil se v bojích roku 1631–1639 a zastával v letech 1635–1637 úřad královského rychtáře. Václavovi synové Daniel a Václav si vedli statečně při obléhání Prahy Švédy roku 1648. Ačkoliv Vořikovští měli rytířský erb již od roku 1604 a psali se z Kundratic, přece vyprosili si oba bratři 22. června 1659 zvláštní majestát. Bylo jim znovu dáno rytířství a zároveň polepšen jejich erb. Potomci Vořikovských žili ještě na počátku nynějšího století. Poslední se připomíná Felix (Šťastný) Josef Vořikovský z Kundratic, narozen 1837. Byl horním úředníkem a zemřel roku 1906 v Plzni v úplné chudobě.
Oříkov a Oříkovec patřily v minulosti farou a kostelem, školou a četnictvem k Sedlčanům, poštou k Dublovicům, zdravotním obvodem k Sedlčanům. Oříkov má kroniku, kterou roku 1921 založil a vedl starosta Josef Dvořák; týž spravoval též obecní knihovnu, založenou v roce 1922 se 73 svazky.
Z Oříkova pochází básník
Josef Peterka.

Širší vztahy

Plánek Oříkova

Kaplička

Na návsi u levého břehu potoka je zděná, čtvercová zvonička se zaoblenými hranami, vystavěná roku 1822. Má nad vchodem okrouhlé okénko a na stranách po jednom prázdném výklenku. Na taškové střeše je baňatá věžička se šindelovou stříškou, zakončenou kovovou bání a křížkem. Ve věžičce visí zvonek z téhož roku jako zvonička. Osadníci jej ve světové válce zakopali a tak jej uchránili před zrekvírováním. Uvnitř zvoničky je oltářík s křížem a se soškami Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Je tam uschován kostelní prapor. Strop je rovný, prkenný a podlaha cihlová. U vchodu stojí dřevěný kříž.

Za Oříkovem projíždíme opět údolím Musíku. Vpravo je zalesněný Kozelkov (507 m) a Kamenná (515 m). Mezi nimi asi kilometr od silnice je myslivna Poušť sv. Marka..

Původně poustevna s poutním kostelem sv. Marka. Zachován je pouze polygonální presbytář ze zrušeného kostela r.1782. Z bývalého krytého ambitu, obklopujícího nádvoří kolem kostela, zůstala část zazděných arkád na boční budově, u níž dosud stojí přistavěná kazatelna.
Stavebníkem byl Ladislav Popel z Lobkovic. Dosažitelná je po červené značce vpravo do lesa od hájovny Ústupenice (zbytek tvrzišté) s rybníčkem, kterou máme po levé straně. Vzdálená je z tohoto místa cca 1,5 km.

Horu Kamenná (515 m) vlevo objíždíme kolem SST a po dvou kilometrech jsme ve Vysokém Chlumci. Pokud to počasí dovolí, můžeme Poušť sv. Marka navštívit , ale tak, že místo údolím Musíku vyjedeme autobusem z Oříkova směrem na Hrabří asi 1,5 km ke kříži a odtud vlevo po neznačené cestě nahoru. Převýšení je pak zde pouze 50 m (tedy polovina než z Ústupenice) a vzdálenost asi 0,5 km. Z Pouště sejdeme po červené značce do Vysokého Chlumce (2km), kde na nás čeká autobus (pozor, červená značka se na Poušti dělí do třech směrů: Pořešice, Ústupenice a Vysoký Chlumec!).

 


[Na začátek stránky]