Praha-jih: Kunratice

  Kunratice
 Náměstí prezidenta Masaryka

Základní informace

Katastrální výměra 8,1 km2
Nadmořská výška 225-310 m
Počet obyvatel 7408 (2007)
GPS: 14° 24' 41'' N , 50° 10' 34'' E
URL: http://www.praha-kunratice.cz
Adresa úřadu městské části: K Libuši 7, 148 00 Praha 4 tel.: 244 102 214

Zlatý neúplný lev v modrém štítě je první částí znaku kunratické větve pánů z Golče (Goltze). Věžovitý stříbrný dům v kunratickém znaku pochází z klenotu erbu pražských Velfloviců. Velflovický klenot se dochoval přímo na vnější zdi Staroměstské radnice, snad i proto, že jejich dům se stal jádrem radničního objektu. Modrá barva štítu - barva oblohy, stříbro věžovité stavby, upomínající na hladinu Kunratického potoka i čtyř rybníků na něm, stejně jako zlato lva - symbol Slunce, souhlasně připomínají, že Kunratice a jejich okolí dávají dobré podmínky k životu. Autorem znaku je J. Bartoň.




Plánek městské části Kunratice (+)


O původu jména

Dr Antonín Profous ve své knize (Místní jména v Čechách, díl II, Praha 1949) uvádí, že Kunratice mají své jméno od lidí Kunrátových. Toto osobní jméno pochází ze starohornoněmeckého Kuonrât = 'moudrou radu mající', v jehož prvním členu je starohornoněmecké adjektivum kuoni = 'smělý, bojechtivý, silný'.

Trochu historie


Na kunratickém katastrálním území nacházíme od 13. století dvě vesnice, Kunratice a Paběnice. Zatímco zpráva z r. 1212 uvádí Víta z Paběnic, jméno druhé vsi je v písemných pramenech zmíněno teprve k r. 1287 jako Chunratitz, ves s tvrzí, kdy byl jejich prvním známým majitelem jakýsi Bozděch. To bylo v dobách panování krále Václava II. Z dalších majitelů Kunratic je třeba zmínit staropražského měštěnína Frenclína, který je vlastnil od roku 1289. Frenclín byl v letech 1320-1323 staroměstským rychtářem a přízeň tehdejšího krále Jana Lucemburského si udržoval tím, že mu pomáhal financovat jeho válečná tažení. Následkem královských dluhů se dostal do finančních potíží a když pak vdával svou dceru Kláru, neměl hotových peněz a musel třemi sty kopami grošů zatížiti kunratickou tvrz a nakonec Kunratice prodat roku 1357 Pešlovi, komorníkovi Karla IV. z rodu Olbramoviců.
Do časů patricijského rodu Velfloviců spadá podle všeho vznik kunratické tvrze na místě dnešního zámku a Velflovicům lze přisoudit i stavbu gotického kostela Svatého Jakuba většího. Dodnes se zachovalo cenné původní kněžiště.
Z dalších Olbramoviců jmenujme Frenclina a po něm jeho bratra Prokopa, zvaného také Černý. Před r. 1407 Prokop Černý zemřel a od jeho dědiců Kunratice koupil král Václav IV.
Za husitského revolučního hnutí zabrali Kunratice Pražané. Činil si však na ně nárok také Václavův nástupce Zikmund, který je v r. 1421 zapsal Chvalovi z Ojčína a Dojíc. V 15. a 16. století se zde vystřídalo mnoho majitelů, z nichž připomeňme alespoň Šternberky, Berky z Dube a Hýzrle z Chodů. Mikuláš Hýzrle z Chodů získal Kunratice v r. 1541, a protože zdejší tvrz byla velmi sešlá, musel ji v r. 1549 opravovat. V držení tohoto rodu zůstaly Kunratice až do r. 1602, kdy je koupil staroměstský měšťan Josef Marek. Ten po čtrnácti letech (r. 1616) prodal kunratickou tvrz s poplužním dvorem Petrovi z Liebenthalu. Jeho ovdovělá manželka Anna Dorota prodala r. 1622 kunratický majetek Ofce Gryspekové z Gryspachu. Po ní jej zdědila její dcera Veronika, která se r. 1626 provdala podruhé za Jindřicha Malovce z Malovic.
Když v r. 1665 došlo k dělení majetku mezi Jindřichovy syny, získal Kunratice Maxmilián Lev, který je však r. 1671 prodal novoměstskému hejtmanovi Václavu Čabelickému ze Soutíc. Václav Čabelický zemřel r. 1687 a zdejší statek přešel na jeho mladšího syna Františka Václava, který r. 1688 přestavěl také zdejší tvrz na trojkřídlý dvoupatrový raně barokní zámek. O jedenáct let později (r. 1699) prodal Kunratice Heleně Zuzaně Bedaridesové, rozené z Golče, avšak již po dvou letech koupila statek Marie Barbora z Pöttingenu. Po její smrti jej zdědila její dcera Marie Františka de Areo, od níž jej v r. 1721 koupil Jan Arnošt z Golče. Tento majitel přikoupil r. 1728 ke Kunraticím Šeberov, Hrnčíře a Chodov a kolem r. 1730 přestavěl zámek ve vrcholně barokním stylu. Jako autor této přestavby bývá někdy uváděn F. M. Kaňka.
Jan Arnošt z Golče přestavěl také starý gotický kostel v blízkosti zámku, hospodářské budovy a kolem zámku zřídil rozsáhlý park se dvěma vodotrysky, obklopený ze čtyř stran vysokou zdí. Stavební úpravy zámku, statku i vybudování zámeckého parku byly nepochybně na vysoké úrovni, neboť v r. 1754 navštívila zámek na doporučení zemského maršálka hraběte Buquoye Marie Terezie. Po smrtí Jana Arnošta z Golče zdědila Kunratice s celým panstvím dcera Marie Josefa, jež se r. 1766 provdala za Arnošta z Golče. R. 1795 prodala panství Kunratice hraběti Karlu Josefu Clam-Martinicovi, který je však již r. 1801 prodal pražskému měšťanu Josefu Antonínu Korboví, jenž byl v r. 1814 povýšen do rytířského stavu s predikátem z Weidenheimu. V držení této rodiny zůstaly Kunratice po celé 19. století.


Významné stavby a památky

Kostel sv. Jakuba Většího

Pohled na kostel na konci 19. století

Původní malý úzký ranně gotický kostel, zasvěcený sv. Jakubu Většímu byl v letech 1730-36 přestvěn na barokní chrám. Přestavba bývá připisována T. Hafeneckerovi. Místo vybourané střední části lodi postavena kruhová centrála, východní část původní lodi byla proměněna v presbytář, ze zapadní časti původní lodi upravena předsíň a původní presbytář proměněn v sakristii.

Původně malá gotická stavba byla v letech 1730-4 přeměněna v rozsáhlejší stavbu barokní. Ze starého kostela byl ponechán malý nízký presbytář jakožto sakristie. Boční zdi lodi byly uprostřed vybourány a nové zdivo v kruhovém segmentu rozšířeno do stran. Zbývající pravoúhlé zdivo bývalé lodi pak bylo vyhnáno do výše a překlenuto valenou klenbou. Tak byla zřízena na jedné straně prostora pro nový presbytář a na druhé straně prostora pro kruchtu. Střední, nová část, v půdorysu kruhová, obdržela klenbu kopulovou. V předu pak bylo přistaveno nové průčelí.
Konsistoř, poradní sbor biskupa, vyslala roku 1730 Václava Hájka, čelákovického děkana, aby prověřil stavbu kostela na jejím začátku a podal zprávu. Nese datum 3. července 1730 a mimo jiné se v ní uvádí:
"Odebral jsem se do Kunratic 21. června i nalezl jsem základy kostela toho na příslušnýců místech téměř úplně položené a až k povrcůu země provedené. Od presbytáře k prostředku tělesa kostelního zůstanou obě boční zdi staré zdi. Sakristie bude pak za budoucím zděným oltářem, tam, kde nynější hlavní oltář se nalézá. Tato stavba neděje se nákladem kostela anebo farníků nýbrž štědrostí samého urozeného patrona."

Stavba kostela byla dokončena roku 1734.

Nynější kostel má loď kruhového půdorysu, zastřešenou kupolí s lucernou dělenou polosloupy, k níž se na západní straně pojí obdélná předsíň, nad níž je hranolová zvonička, a na východě obdélný presbytář se sakristii v ose. Vnější stěny členěny pilastry, boční průčelí lodi dvojicí polosloupů, v ose okno, kartuše a vikýř. Presbytář je sklenut valeně, loď kupolí s lucernou, kruchta v přízemí plackou, v prvém patře plochým stropem, ve druhém patře sklenuta valeně, sakristie pak křížovou klenbou. Na klenbách barokní fresková výzdoba: v kupoli boj křesťanů s maury pod ochranou sv. Jakuba, na klenbě presbytáře výjev Nanebevzetí, na jeho stěnách perspektivní architektura a dvě figury, na klenbě pod kruchtou symboly víry, na jejím stropě hrající andělé, na její klenbě v druhém patře figurální výjev. Na kruchtě řezbářska výzdoba.


Zařízení:
Hlavní oltář je portálový, a na něm složitá sochařská kompozice plastik dvanácti apoštolů, andělů a Nejsvětější Trojice z doby po r. 1734. Je to práce anonymního venkovského mistra. Vyplňuje presbytář v cele šíři a výšce. Dílem téhož mistra je kazatelna, čtyři portálové oltáře také s bohatou plastickou výzdobou, umístěné na diagonálách kruhové lodi, zpovědnice s figurální výzdobou a lavice s ornamentální výzdobou a dřevěné iluzivní záclony čela kruchty.
V roce 2003 byla v kostele nainstalována křížová cesta od akademického malíře Vjačeslava Iljašenka.
Okolo kostela obíhá ohradní zeď, která obklopovala bývalý hřbitov. Na místě barokní kostnice byla roku 1867 postavena hrobka rodu Korbů z Weidenheimu v neogotickém slohu. Kostel patří mezi vynikající ukázky architektury vrcholného baroka u nás. Kostel patří k nejzdobnějším kostelům v Čechách. Jako by umělci chtěli do něj umístnit celé nebe. Je tam Nejsvětější trojice, Panna Maria, apoštolové, evangelisté. Máme tam oltář Svaté rodiny (Sv. Jana Křtitele, sv. Annu, sv. Jáchyma a sv. Josefa s Pannou Marií), oltář Čtrnácti pomocníků v nouzi, oltář Devatera kůrů andělských a oltář českých světců: sv. Jana Nepomuckého, sv. Prokopa, sv. Ludmilu, sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Víta, sv. Anežku Českou. Potom desítky andělů a andělíčků. Stropní malba otvírá kopuli kostela k nebi. Lucerna na vrcholu kopule, při bočním slunečním osvětlení září jako zlatá. Jako celek tak působí vnitřek kostela esteticky neobyčejně působivě.

Pohled do kopule

Očekávali bychom, že ústředním motivem hlavního oltáře bude nějaké zobrazení sv. Jakuba. Nikoliv. Střed hlavního oltáře tvoří zasklená skříň s figurinou sv. Jana Římského. Figurina je vymodelovaná voskem na kostře tohoto světce. Na skříni je pak socha klečícího sv. Jakuba.

Interiér kostela (+)

Zajímavé je i barokní ossarium (karner, kostnice) východně od kostela.

Kunratická fara


O faře v Kunraticíců máme první zprávy již ze 14. století. Po smrti plebána (ve středověku název pro faráře) Jana byl potvrzen plebán Mikuláš, který ale již roku 1358 rezignoval. V leteců 1357-1407 měl podací právo v Kunraticích pražský měšťanský rod Bohuslaviců a po zakoupení Kunratic králem Václavem IV. přešlo toto právo na krále. Od roku 1407 byli na faře plebáni Šimon, po jeho smrti do roku 1416 Rupert a poté Jan. Další záznamy jsou ze 16. století. V Kunraticích slouží utrakvističtí kněží. Od roku 1533 Jan Škola z Pšova a 1579 Mikuláš Pražský. Utrakvismus, jehož stoupenci se označovali jako utrakvisté či kališníci, je křesťanské vyznání, které vzešlo z husitství a trvalo až do rekatolizace po bitvě na Bílé Hoře. Od 15. století byl dominantní vírou v Čechách a silné zastoupení měl i na Moravě. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve. Později samostatná fara v Kunraticích zanikla a duchovní správu obstarávali v letech 1682–1700 řeholníci: Františkáni od Panny Marie Sněžné, Křižovníci s červenou hvězdou nebo Bosí Augustiánové z kláštera Svatého Václava na Novém Městě Pražském.

Zámek

Kunratický zámek

Kunratický zámek je trojkřídlá dvoupatrová raně barokní budova z roku 1688, přestavěná ve 2. čtvrti 18. stol., průčelí bylo upraveno r. 1878. Zámek uzavírá jednu stranu hospodářského dvora; trojkřídlý, jednopatrový, s dvoupatrovou věží nad průčelím, se štukovou výzdobou supraport a vestibulu.

Půdorys zámku

Vnějšek zámku členěn průběžnými římsami a nárožním bosováním. Okna obdélná, v prvním patře s polokruhovými suprafenestrami. Schodiště, předložené průčelí obrácenému do parku, dvakrát trojramenné, z doby kolem r. 1850.
V průjezdu barokní štuková výzdoba z 2.čtvrti 18. stol. s freskovými výplněmi; podobná je v některých pokojích, které mají vesměs zrcadlové stropy, v některých místnostech valené klenby. Rohová místnost v prvém patře se zrcadlovým stropem a freskovou výzdobou byla dříve kaplí, zřízenou r. 1772. Barokní brána v průjezdu s mřížovými vraty z r. 1730. Vjezd do parku lemován pilíři s elipsovými okny, obelisky a ozdob, vázami.
K dalším stavebním úpravám zámku došlo v polovině 19. století (zřízeno dvouramenné schodiště) a v r. 1878, kdy bylo upraveno průčelí s dvoupatrovou čtyřhrannou věží uprostřed.
Uvnitř zámku se dochovala štuková výzdoba a kaple. Poslední stavební úprava v r. 1959 odstranila dvouramenné schodiště.
Dnes je v zámku (Golčova ulice čp. 1) umístěno entomologické oddělení Národního muzea.

Radnice


Radnice

Původní gruntovní chalupa se stodolou čp. 7 pocházela ze 17. století. Na přelomu 19. a 20. stol. koupila objekt obec, která v roce 1905 přestavěla stodolu na školu a obytný dům se stal sídlem prvního obecního úřadu v Kunraticích. Obecní úřad zde nepřetržitě působil až do 1. 10. 1947. Poté se sem opět vrátil až 4. 4. 1992, ale nikoliv do obytného domu, který byl již zbourán, ale do přilehlé stodoly. Poslední rekonstrukce objektu proběhla podle návrhu ing. arch. Jana Šabarta v letech 2005-2006 a provedla ji místní stavební firma FITAZ. Po rekonstrukci byla radnice slavnostně otevřena 5.10. 2006.



Škola
Masarykova škola 1935

Historie:
Když majitel kunratického panství postavil v Kunraticích kostel a koupil do něho varhany, získal roku 1736 též varhaníka, který mimo hru v kostele byl zároveň učitelem kunratických dětí. Školu umístil Golč do vrchnostenského baráku čp. 14 (později přečíslovaného na čp. 15). Byla v něm několik desetiletí; malá nizounká místnost, v ní čtyři tabulová okna, stará kachlová kamna, 8 dlouhých lavic, měkká tabule, černá tabule. Učitel měl ještě k dispozici komoru a stáj.
. Ještě v roce 1793 bylo vyučováno v najatém domku čp. 15. Později byla škola přeložena do domku čp. 3 (ovčárna), kde byl též byt pro učitele. Teprve v roce 1819 byla vrchností postavena nová přízemní budova obecní školy (čp. 57) nákladem 5874 zlatých a 52 krejcarů o jedné třídě, kde vyučovali dva učitelé.
V roce 1885 byla přízemní budova čp. 57 (dnes budova Soukromého gymnázia ALTIS) zbořena a vybudována nová dvoupodlažní budova, mající čtyři třídy (vyučovalo se ve třech) a byt pro učitele. Škola byla postavena nákladem 13 000 zlatých podle plánu Ing. Hattmanna z Vinohrad.

Obecná škola 1885

V roce 1902 nastoupil do funkce učitele místní obecné školy Cyril Merhout (působil v Kunraticích do roku 1906). Pozdější známý pracovník památkové péče. Napsal – mimo jiné – i dosud nejlepší publikaci o Kunraticích, vydanou v roce 1912 (vlastním nákladem autora).

26. 5. 1929 obecní zastupitelstvo Kunratice u Prahy schválilo postavení měšťanské školy podle zákona o újezdních měšťanských školách. Podle tohoto zákona jsou přiškolené obce povinny přispět k vybudování a udržování školy. Místní školní rada (z 10. 4. 1929) a obecní rada (z 23. 5. 1929) doporučují, aby v případě, že zákon ustanoví sídlem újezdní měšťanské školy Kunratice u Prahy. Pozemek katastrální číslo 651 o celkové výměře 2492 čtverečních sáhů byl zakoupen od majitele zámku ing. Korb-Weidenheima za cenu cca 170 tis. Kč. Byla vypsaná veřejná soutěž a 24. 4. uspořádal místní obecní úřad výstavu návrhů pro stavbu nové školy v Kunraticích. Byl vybrán projekt arch. Rabiňáka z Ruzyně a 5. 2. zahájena výstavba stavbou ulice k projektované nové měšťanské škole.
Na základě ofert byla z 41 přihlášených stavba budovy pro měšťanskou školu zadána staviteli V. Sukovi z Dejvic za 670 000 Kč.
1. 9. 1935 se konalo slavnostní otevření Masarykovy měšťanské školy.



Sochy a pomníky

TGM


Dne 11. září 1938 odpoledne konána slavnost odhalení pomníku prezidenta Osvoboditele T. G.. Masaryka. Na silnici od Zelených domků se řadil velkolepý průvod, v němž za zvuků hudby kráčelo za státní vlajkou a prapory žactvo zdejších škol, na načemž za Obecním zastupitelstvem následovaly krojované spolky (Sokoli, legionáři, hasiči). Průvod došel na Masarykovo náměstí (nyní Náměstí prezidenta Masaryka), kde po uvítání starostou obce Josefem Petrem promluvil o prezidentu Masarykovi profesor Žípek z Prahy. Za jeho řeči odhalen pomník, jehož okolí bylo vkusně upraveno péčí místního Sdružení zahrádkářů. Slavnost, které se zúčastnilo mnoho občanstva zdejšího i okolního, ukončena zahráním státní hymny.
Uplynulo jen několik dní a Masarykovo Československo přestalo existovat. Pohnutý osud měla i socha TGM v Kunraticích. Na stejném místě se odhalovala třikrát.


Pomník padlým za I. světové války.



Postaven 27.8.1922.



[Na začátek stránky]