Průvodce Praha-jih: Kňovice

prof MUDr Emerich Maixner (1847-1920)

Emerich Maixner
Prof. MUDr Emerich Maixner se narodil 5. 11. 1847 v Nižboru a zemřel 24. 4. 1920 v Praze.
Gymnasijní studia absolvoval v letech 1858-1866 v Praze na akademickém gymnasiu. Následovala lekařská fakulta rovněž v Praze a tu ukončil v roce 1871 doktorátem lékařství. V roce 1876 se stal asistentem na lékařské klinice prof. Eiselta, v roce 1879 se habilitoval pro vnitřní lékařství ještě na společné fakultě. Po rozdělení KU přešel na českou fakultu lékařskou, stal se tu přednostou poliklinického ústavu. V roce 1884 byl jmenován mimořádným profesorem a v letech 1886-1902 přednostou propedeutické, posléze II. interní kliniky české lékařské fakulty v Praze. V letech 1902-1918 přednosta I. interní kliniky tamtéž. Podnikl několik vědeckých cest do ciziny a pobyl jmenovitě delší dobu v Anglii, pak ve Francii, Německu, Švýcarech a v Itálii. Od roku 1886 řádný profesor české university v Praze a mimořádný člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk. Zabýval se plicními onemocněními a chorobami srdce. Popsal krvácivou variantu splenomegalické jaterní cirhózy. Roku 1905 založil protituberkulózní dispensář v Praze.
Velmi záhy počal býti činným literárně, přispívaje hojnými referáty do "Časopisu českých lékařů". V letech 1888-1897 působil jako vrchní redaktor celého Ottova slovníku naučného.
Roku 1900 přijal předsednictví.českého, pomocného spolku pro nemocné plicními chorobami v království Českém a za jeho vedení byly zřízeny sanatorium v Žamberku a santorium na Pleši u Dobříše.

Vzpomínka prof. V. Vondráčka na Emericha Maixnera


Z dalších česky psaných prací:
  • Samostatný zánět vaziva žaludkového-gastritis phlegmonosa (1876);
  • Počasný tuberkulosni vřed jazyka (1877);
  • Vrozené zúžení srdečnice poblíže průvodu Botallova etc. (1878);
  • Haematopneumoperikardium. Haematothorax z poranění (1878);
  • Vyduť vystupující části aorty (1878);
  • Příspěvek k léčeni prosté úplavice močové (1878);
  • Případy zúžení průdušnice, jež zavinila výduť srdečnice (1879);
  • Vyskytováni se peptonů bílkových v moči (1880, též něm. v »Prager Viertel jahrschrift f. prakt. Heilkunde", práce habilitační);
  • Příčiny obrny respiratorní (1880);
  • Vývoj učeni o oběhu krevním (1880);
  • Dva případy hlízy retropharyngeálni (1881);
  • Opar hrtanový (1882);
  • Museum Hunterovo v Londýně (1882);
  • Hlíza jaterni 1883);
  • O léčeni tyfu (1884);
  • O chorobné tučnosti lidského těla (1884);
  • Myxoedem (1884);
  • Prudká otrava fosforem s klinického stanoviska (1884);
  • Nová příčina peptonuríe (1884);
  • Případ bloudivých jater (1885);
  • Slavnostní řeč při slavnosti Škodově v Plzni (1889);
  • O typických formách syringomyelie (1897)
  • Poznámky k anatomicko-pathologickému nálezu při pseudohyper-trophia muscularis progressiva (1897).
Obě posléze jmenované práce předneseny byly též na mezinárodním kongresse lékařském v Moskvě r. 1897
Do Eiseltovy Odborné pathologíe a therapie napsal:
  • Nemoci bahenni (díl L, 1879);
  • Pakostnice; Nemoci hasičové (d. H., 1880);
  • Otravy lihem (d. OL, 1881);
  • Lupus a lepra hrtanu; novotvary hrtanové, rozpoznáni a povšechná therapie nemoci hrtanových; ohledáni dutiny nosové a nosohltanové; nemoci pohrudnice (d. IV., 1883);


Jeho nejdůležitější a největší spis je "Příruční kniha specielní pathologie a therapie vnitřních nemocí" (Praha, 1888 až 1897; 4 díly), první česká souborná učebnice o vnitřním lékařství, zpracovaná na základě bohatých zkušeností klinických. Vedle činnosti spisovatelské osvědčil se Maixner též jako organizátor odborné práce lékařské. V letech 1878 - 1898 byl redaktorem Časopisu českých lékařů, pracoval v redakčním komitétu pro sestavení názvosloví lékařského, při spolku českých lékařů byl činný jako jednatel a starosta, byl redaktorem "Památníku druhého sjezdu českých lékařův a přírodozpytcův" r. 1882 v Praze.

 



[Na začátek stránky]