Okolo Brd: Trnová: Významné osobnosti

Jaroslav Pantaleone Major (1869-1936)


Jaroslav Major

Výmalba chrámu Panny Marie Růžencové v Č. Budějovicích

Výmalba chrámu sv. Ducha v Trnové

Jaroslav Major se narodil 10. prosince 1869 v Chotči, kde také chodil do školy. Vyšší reálnou školu vystudoval v letech 1879 až 1883 v Jičíně, poté v letech 1883 až 1888 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
V roce 1888 Major vstoupil do řádu beuronských benediktinů v Emauzích v Praze. První jeho význačnější prací byla výzdoba kaple u sv. Gabriela na Smíchově. Roku 1891 byl povolán do mateřského kláštera v Beuronu, kde v letech 1891 až 1892 studoval. Odtud byl poslán na školu Monumento Nationale v Monte Cassino v Itálii, kde byl v letech 1892 až 1895 vyučován mistrem Peterem Lenzem – P. Desideriem. Tomu pomáhal i při úpravě hrobky sv. Benedikta na Monte Cassino. Jeho italský pobyt byl spojen se studiem ve všech tamních uměleckých střediscích v oboru fresek, mozaiky a přednášení o starých obrazech.
Po čtyřletém působení v Itálii se Major vrátil do Prahy, když byl povolán zpět do Emauz. Dále působil v Českých Budějovicích (kostel P. Marie Růžencové), Hradci Králové, Olomouci, Vítkovicích a Ostravě, ale i ve slovenské Nitře. Jeho díla jsou také k vidění v kostele sv. Vavřince v Ronově nad Doubravou, kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově, kostele sv. Václava ve Starých Dejvicích, kostele sv. Ducha v Trnové a na gobelínovém oltáři v kostele sv. Antonína v pražských Holešovicích.
Po první světové válce byla Majorovi svěřena oprava sgrafit v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kde zachránil práce patnácti malířů. Podle Majorových návrhů byly rovněž zhotoveny malby ve farním kostele na náměstí v Nové Pace. Po této etapě se Major opět vrátil do Itálie, kde pracoval v kapli českých bohoslovců v Trevi.
Pravděpodobně koncem dvacátých let Major vystoupil z benediktinského řádu a založil svůj vlastní ateliér církevního umění. Není známo, co bylo důvodem jeho odchodu z řádu. Majorovy práce byly i přes jeho odchod z řádu velmi žádané – příkladem může být Sochorův chrám Nejsvětějšího Srdce Páně v Hodslavicích s výzdobou realizovanou v roce 1935 nebo křížová cesta v kostele ve Sv. Janu pod Skalou, kde se Major výrazně odpoutal od beuronského stylu.
Majorovy zásluhy byly oceněny řadou vyznamenání, jako například papežským řádem Pro ecclesia et pontifice, zlatou medailí Pia X. za zásluhy o církevní umění a čestným křížem řádu sv. Cyrila a Metoděje de ecclesia catholica bulgaria.
Major zemřel po delší nemoci v pátek 21. srpna 1936 v Praze.


[Na začátek stránky]