Průvodce Praha: Staré město: Kostel sv. Jakuba


Náhrobek Václava Vratislava z Mitrovic


Pocházi z let 1714-1716. Navrhl ho architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu a provedl pražský sochař Ferdinand Maxmilián Brokof (12.9.1688-8.3.1731). Náhrobek tvoří sarkofág a trojúhelníkový obelisk z červeného mramoru. Na sarkofágu je Mitrovický znak a ležící postava zesnulého kancléře, podpíraná ženskou postavou - alegorií Slávy s hvězdnatým věncem v ruce.
Na soklu vlevo je plačící alegorie Kontemplace, vpravo socha boha času Chronose (kdysi s kosou), třímajícího přesýpací hodiny. Nahoře nalevo pak letící Fáma vrývá do obelisku jméno a tituly zemřelého.
Jméno autora sochařského díla nalezneme v draperii Chronose (HAE STATUAE FACTAE A BROKOFF. 1716). Brokoff sochy vytesal z pískovce a pokryl jemným štukem a lakem, takže se zdají být z bílého mramoru.
Před náhrobkem deska z roku 1713, kryjící vstup do vratislavské hrobky s latinským nápisem z bronzových písmen (čast už chybí): Hrobka hrabat Vratislavů z Mitrovic.


Deska s nápisem.
Poznámka: Kancléř Václav Vratislav z Mitrovic "zemřel" 5.12.1712 na vodnatelnost ve Vídni a byl převezen k pohřbení do hrobky u sv. Jakuba v Praze. Několik dní po pohřbu se začly z hrobky ozývat jakési zvuky. Polévali proto desku svěcenou vodou, ale nářky trvaly dále, až po 14 dnech utichly. Když byl později při stavbě náhrobku hrob otevřen, zjistilo se, že Václav Vratislav ožil a snažil se dostat z hrobu ven. Marně víkem rakve tloukl do náhrobního kamene. Zemřel tedy "podruhé" hlady a vyčerpáním. Jeho tělo našli ležet vedle rakve a v jeho tváří se zračila hrůza.
K tomu legenda ještě praví, že se Václavu Vratislavovi z Mitrovic kdysi zdálo, že ve snu umřel a opět obživnul. Proto si vymínil, aby mu po smrti bylo srdce probodnuto jehlou. To však lazebník, který ho miloval, nedokázal.



 


[Na začátek stránky]