Okolo Brd: Lnáře: Osobnosti

Ing. Dr. techn.h.c. Theodor Mokrý [1857-1945]




Theodor Mokrý


Theodor Mokrý po odchodu z aktivní služby 1925
Theodor Mokrý se narodil 1. 7. 1857 ve Vodňanech a zemřel 11. 8. 1945 v Písku (pohřben ve Vodňanech).
Otcem byl Antonín Mokrý, notář ve Vodňanech, který se v roce 1848 jako poslanec účastnil historického říšského sněmu v Kroměříži. Druhý syn a bratr Theodora Otakar, jako básník patřil ke známé literární vodňanské trojici (O. Mokrý, J. Zeyer a F. Herites.)
Po absolvování gymnázia Theodor pokračoval ve studiu na Vyšším lesnickém ústavu v Bělé pod Bezdězem. Od roku 1879 působil jako lesní úředník na schwarzenberských panstvích (Protivín, Český Krumlov, Chýnov u Tábora). V letech 1891-1925 úspěšně vedl lesní a rybniční hospodářství Lnáře.
V roce 1891 převzal správu rozsáhlého lesního a rybničního hospodářství ve Lnářích, kde zavedl celou řadu pokrokových opatření (viz níže), jejíchž význam přesáhl hranice nejen lnářského velkostatku a blatenského okresu, ale i jižních Čech.
Vědeckému bádání prokázal pozoruhodnou službu zřízením Hydrobiologické a rybářské stanice u rybníka Pálence. Zasloužil se o otevření Rybářské školy v jeho rodných Vodňanech. Psal, publikoval, přednášel, řídil vynikající Časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu (po desetiletí ze Lnář). Činnost, kterou v poměrně chudém kraji dokázal široce rozvinout, nemohla zůstat odbornou veřejností nepovšimnuta. Byl povolán do nejrůznějších funkcí:
Byl členem Národohospodářského ústavu při České Akademii věd a umění, členem Zemědělské Akademie, členem Masarykovy Akademie Práce, suplentem na Vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství při České vyšší škole technické v Praze, členem zkušební komise pro II. státní zkoušku této vysoké školy, odborným spisovatelem z oborů lesních věd a rybářství. V národním ohledu dobyl si zásluh organisováním české menšiny v Českém Krumlově počátkem let osmdesátých minulého století, jsa prvním jednatelem Čtenářské Besedy, Místn. odb. Ústř. Matice Školské, spoluzakladatelem České školy a všech ostatních vlasteneckých ústavů česko-krumlovských. Průkopníkem čes. lesnictví a jedna z nejstarších legendárních postav lesníků-vlastenců.
Šíře jeho rozhledu, odborné schopnosti a pracovitost byla neuvěřitelná. Za celoživotní vědeckou, pedagogickou a veřejnou činnost mu brněnská Vysoká škola zemědělská udělila čestný doktorát technických věd.


Některé z jeho odborných činností:
  • založil rozsáhlou a důmyslnou odvodňovací síť, aby mohl zdravý les vyrůstat na zdravé půdě.
  • zalesňoval neproduktivní pastviny
  • používal semena z vybraných lesních porostů s dědičně zakotvenými vlastnostmi
  • zachraňoval jedli, napomáhal uplatnění modřínu
  • zaváděl pěstování cizokrajných dřevin, např. douglasky
  • v krátkém čase přivedl zdejší lesnictví k obdivuhodné výši a zmnohonásobil jeho výnos
  • provedl řadu zásadních změn v celém systému rybničního hospodářství
  • zřídil úzkokolejné polní dráhy, které usnadnily lidem při výlovu větších rybníků práci
  • propojil všechny služebny velkostatku telefonem, aby mohl účinněji čelit nebezpečí náhlých přívalů vod z Brd
  • upravil výživu ryb a zlepšil i ochranu jejich prostředí
  • po čtrnácti letech usilovné práce vyšlechtil spolu se svým zástupcem Václavem Peckou formu kapra lysce, zvaného lnářský modrák a obohatil tak české rybniční hospodářství o nový druh ryby
  • podstatně zvýšil produkci tržních ryb a učinil lnářské rybníkářství po třeboňském jedním z nejproslulejších
  • na méně výnosné půdě u rybničních břehů propagoval pěstování ušlechtilých druhů vrb, založil vrbovny a ve Lnářích zřídil košíkářskou školu.
Výběr z bibliografie:
  • Hospodářství rybniční. Písek, 1935 352 s. (stěžejní odborné dílo)
  • Jihočeské rybníky. Praha,1931, 16 s.
  • Moji předkové v Netolicích. Čas. rod. spol., 13,1941,s.25-27.
  • Nezapomenutelné dojmy zlatého mládí 1857-1877.Vodňany, 1937, 79 s.
  • Z pamětí poslance za město Vodňany, Netolice, Prachatice a Strakonice na ústavodárném sněmu říšském ve Vídni a Kroměříži. Otavan, 6, 1921, s.6-10.
  • Zlatonosná hornina lesní oblasti velkostatku Kasejovického a Lnářského v okr. Blatenském. Otavan, 9, 1925,č.4-6, s.51-59, 1926, č.10-12, s.164.



[Na začátek stránky]