Hvar: Napoljun

Pevnost Napoljun



Dva domečky v rozích pevnosti jsou astronomické pozorovací domky s odsuvnou střechou

Pevnost Napoleon (tvrdava Napoljun) se nachází na vrcholu kopce Sv. Nikolo (241 m/n.m.). Kopec zřejmě dostal jméno podle kaple sv. Nikoly, která stála na jeho vrcholu ještě počátkem 17. století, byť už značně zdevastovaná.
Přestože kopec Sv. Nikola je uprostřed krajiny, obydlené už v pravěku, nebyly na něm - oproti sousedním kopcům - nikdy zjištěny žádné stopy prehistorického osídlení. První známou stavbou na kopci je již zmíněná kaple, která dostala jméno St. Nicholas Superior (Sv. Nikolo Viši), na rozdíl od stejnojmenné kaple blíže městu, která nesla jméno St. Nicholas Inferior (Sv. Nikolo Niži).
Výhodná poloha místa pro sledování pohybu lodí na moři v blízkosti města byla příčinou, že zde už ve středověku byla zřízena stálá pozorovací stanice. Povinost robotníků účastnit se hlídací služby vedla roku 1466 ke sporům s vrchností, neboť robotníci žádali, aby služba byla zprofesionalizována a oni mohli pracovat na poli. Ke zřízení profesionální hlídací služby pak skutečně došlo, ale až o téměř sto let později. Pro tu zde byl postaven strážní domek, patrný na městských vedutách.
K žádným větším střetům však v okolí Hvaru nedošlo, teprve za napoleonských válek si mocnosti rozdělily oblast tak, že Rusko se zmocnilo Boky kotorské, Anglie zabrala Vis a Hvar Francouzi. Ruské loďstvo v roce 1806 napadlo Hvar a byť Francouzi zvitězili, bylo jasné, že Hvar musí být lépe opevněn a proto francouzský maršál Marmont rozhodl o stavbě tří pevností. Dvě měly chránit vjezd do přístavu, třetí měla zajišťovat plošně město z větší výšky než je Španjol. Tak vznikly pevnosti Veneranda a Baterija.
Třetí pevnost se zpočátku začala budovat na hoře Vela Glava a vedle přístupové makadamové silnice byly vyzděny stěny pevnosti až do výše 1 metru. Pak ale byly práce zastaveny a stavba přenesena na současné místo, blíže k městu na horu Sv. Nikoly.
Pevnost stavěl ženijní kapitán Tracy podle projektu kpt. Rubbyho. Na stavbu byli nahnáni dělníci až z Vrbosky, kterým platili jen 25 centimů za den. Jako dozorce kameníků musel na stavbě pracovat i vrboský stavitel oltářů Bartapelle.
Pevnost byla půdorysně stavěna do téměř čtvercového tvaru 30x27 m. Severní zeď byla zpevněna malým bastionem a v rozích stály malé věže. Uprostřed hradeb byla dvoupodlažní hranolovitá věž o půdorysu 10x11 m, která na svém vrcholu měla pozorovací terasu.
Pevnost, dokončená roku 1811, pak dostala jméno podle velitele francouzských vojsk Napoleona Bonaparte - Napoleon (v chorvatštině Napoljun).
Pevnost se však v probíhajících napoleonských válkách už nijak neuplatnila. Po pádu Napoleona v roce 1815 připadl Hvar Rakousku. Za rakouské vlády byly pevnosti dále vylepšovány, neboť pro Rakousko se stala hrozbou nedaleká Itálie. Po námořní porážce Italů v bitvě u Visu a rychlým rozvojem vojenské techniky se hvarské pevnosti staly nepotřebnými, takže koncem 19. stol. se Napoleonova pevnost dostala do soukromých rukou rodiny Machiedů, kteří ji v roce 1927 prodali Námořnímu departmentu, který si zde opět zřídil pozorovací stanoviště.
Za druhé světové války pevnost obsadilo vojsko Chorvatského státu. Po válce tu byla opět armáda, tentokrát jugoslávská, a to až do roku 1964.
V roce 1972 dostala pevnost konečně jiné použití, když ve spolupráci s Československou akademií věd zde univerzita v Záhřebu zřídila geofyzikální observatoř a hvězdárnu pro pozorování slunce. Severně od pevnosti byly později postaveny další dvě pozorovatelny s otáčivými kupolemi.

Od pevnosti je krásný výhled na město a Pakleni otoci.



 


[Na začátek stránky]