Rostislav Švácha a kol.: Naprej!

Křest knihy 10. září 2011 v 18:00 hod. v prostorách českého Autoklubu v Praze





Věra Čáslavská s autorem knihy Rostislavem Šváchou a Jiřím Kejvalem


Dům Autoklubu v Praze - místo, kde byla kniha křtěna.

Dům autoklubu v Praze

V prosinci 1924 zakoupil Autoklub republiky Československé na Lützowově (dnes Opletalově) třídě od Julia Bečváře klasicistní činžovní dům čp. 1337 z roku 1847, dílo pražského stavitele Johanna Nowotnyho. Jako nový vlastník autoklub ihned zadal projekt na "přestavbu, přístavbu a nástavbu" původního domu svému přednímu členovi, staviteli Rudolfu Utěšilovi, který však nevynikal jako architekt. Osobní intervencí předsedy autoklubu Emila Miřičky byl projekt v říjnu 1926 předán architektu Pavlu Janákovi, tou dobou profesoru Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Rozsahem sice nevelkou, ale společensky vysoce prestižní zakázku Janák pojal se sobě vlastní precizností. Po stavební stránce překvapivě z velké části převzal Utěšilův projekt a pokusil se o zachování konstrukcí z 19. století. Oproti předchozímu záměru dům navýšil o jedno podlaží a přidal i jedno podlaží podzemní.
Na strohé moderní fasádě, jejíž styl osciluje mezi novoklasicismem a purismem, Janák přiznal strukturu pohledových omítek a trachytových obkladů. V interiérech přístupných pro veřejnost naopak dominovala zdobnost, jejíž účel spočíval v navození dojmu uzavřené intimnosti a pohodlí. Mramorové obklady, štuková výzdoba, iluzivní mramorování stěn, nepřímé osvětlení z podstropních říms či tmavé laky na dubovém obložení, to vše v očích členů klubu naplnilo představu reprezentativního sídla. Vedlejší a doplňkové prostory měly být oproti tomu pojaty úsporně. Pavel Janák prosadil požadavek na výtvarnou ucelenost a provázanost vybavení tak, aby na sebe jednotlivé části provozu výtvarně i komunikačně navazovaly. Jediným Janákovým doporučením, které zůstalo nesplněno, bylo vytvoření dominantního vstupního prostoru do budovy hned za její fasádou. Ústředním nástupním prostorem a komunikační osou budovy se stala až centrální hala se schodištěm, které propojuje nadzemní podlaží. Přízemí s restaurací, informační kanceláří a prodejnou autoklubu bylo veřejně přístupné z ulice, první a druhé patro zůstalo určeno výhradně členům klubu. Chloubou domu se stala klubovní knihovna, která odebírala přes 160 motoristických časopisů a dalších 80 společenských revuí a magazínů. Třetí patro sloužilo jako klubovní tělocvična s vybavením pro švédskou gymnastiku, box či stolní tenis. Ve čtvrtém patře sídlily kanceláře a v posledním, pátém patře bydleli zaměstnanci klubu.
Ústředním.prostorem budovy je dodnes velký sloupový sál v prvním patře. V něm se odehrávaly důležité spolkové akce. Pozornost si zaslouží i výzdoba sálu konferenčního ve druhém patře, takzvané Heinzovy síně, která však není Janákovým dílem. V obložení stěn sálu se zachoval soubor originálních kreseb z dějin motorismu od Josefa Weniga.
Klubovní dům byl slavnostně otevřen 25. března1929 k výročí 25 let od založení klubu. Zajímavé svědectví o tom, co mají motoristé od svého nového sídla očekávat, tehdy vyjádřil v časopise Auto, ústředním orgánu Autoklubu republiky Československé, inženýr Karel Loskot, předseda Společenského výboru Autoklubu: "Každý člen musí si uvědomiti, že nevstupuje do klubu jako obchodník, aby vyčíhal průmyslníka ve slabé chvíli a uzavřel obchůdek, a jiný nesmí tam hledati zákazníka pro tu kterou značku. Není a nesmíte být burzovní plácek." Loskot navštívil pro inspiraci několik německých, francouzských a anglických klubů se závěrem, že "anglický klubovní život se mi líbí v úzkostlivém udržování předpisů, úborů, vyhrazených míst a poměrném tichu všude". Stylizace českých motoristů po vzoru anglického The Royal Automobile Club se zdařila, přestože domácí spolkové tradici byla bližší spíše bodrá sousedská pracovitost a hašteřivost než vybrané aristokratické chování.
V roce 1950 byl Autoklub republiky Československé v rámci likvidace zájmových sdružení násilně převeden na Svaz pro spolupráci s armádou, Svazarm. Interiérové vybavení budovy značně utrpělo, zanikl klubový archiv a knihovna. Budova si přesto uchovala kvality, pro které byla v roce 1976 prohlášena za kulturní památku. V letech 1991-1992 proběhla kompletní stavební obnova a rehabilitace původního vzhledu podle projektu architekta Bohumila Kociána a dům začal znovu sloužit jako sídlo obnoveného Autoklubu Československé republiky.

Pavel Janák (1882-1956), autor budovy Autoklubu, patří k nejvýznamnějším českým architektům 20. století. Po nedokončených studiích na pražské technice absolvoval školu Otto Wagnera na vídeňské Akademii výtvarných umění (1907). Do dějin moderní architektury se Janák zapsal jako vynálezce a teoretika dvou originálních stylových směrů, kubismu v desátých a rondokubismu či "národního slohu" ve dvacátých letech 20. století. Pojetí autoklubu podává svědectví o Janákově snaze navázat styk s aktuálnějšími směry puristicko-funkcionalistické "nové architektury" dvacátých let, ale zůstat zároveň na půdě monumentality náležitě reprezentující vysoce statusový sport.

Jiří Křížek


Pohled do interiéru


Půdorys


Pohled do interiéru při křtu knihy


Automobil Tatra v hale

[Na začátek stránky]