JAN KOULA 1855 -1919
architektura / kresba / umělecké řemeslo
Dílo Jana Kouly (7. února 1855 u Českém Brodě -18. května 1919 u Praze) tvoří jeden ze základních kamenů moderního českého výtvarného a užitého umění i architektury. Spojuje svět středověkého, renesančního a barokního umění a historizujících slohu devatenáctého století se světem století dvacátého věkem modemosti, secese, průmyslu a velkovýroby, V Koulově tvorbě lze navíc sledovat dvě souběžné linie - novogotickou, novorenesanční a secesní slohovou tvorbu i práce inspirované českým lidovým uměním. Jan Koula patří k čelným představitelům druhé vlny novorenesančních tvůrců, charakterizovaných jmény Julia Zeyera nebo Antonína Wiehla, s nímž v počátcích své dráhy úzce spolupracoval. V inspiraci lidovým uměním lze najít paralely s pozdější tvorbou Dušana Jurkoviče.
Jan Koula se narodil v malém českém městě, jehož kultivované vlastenecké prostředí se stalo Jednou z inspirací jeho pozdější tvorby. Po maturitě na pražském reálném gymnáziu studoval v letech 1872 - 1877 pozemní stavitelství a architekturu u prof. Josefa Niklase na České vysoké škole technické v Praze, odkud pokračoval do Vídně na Akademii výtvarných umění k proslulému Theofilu Hansenovi. Po návratu do Prahy působil v letech 1878-1880 jako asistent architektury u prof. Josefa. V roce 1885 se tam stal docentem, poté mimořádným a posléze řádným profesorem ornamentálního a architektonického kreslení, kterému zůstal nadosmrti věrný.
K jeho nejznámějším architektonickým dílům patří sokolovna v Českém Brodě (1884-1886), ovlivněná klasickou antickou architekturou, vlastní rodinný dům v Praze - Bubenči s výraznou inspirací lidovým stavitelstvím (1895-1896), novorenesanční průčelí domu básníka Antonína Heyduka v Písku (1899-1900), novobarokní nájemný dům v Pařížské v bezprostředním sousedství barokního kostela sv. Mikuláše (1902) nebo překrásný secesní most Svatopluka Čecha v ose Pařížské třídy v Praze (1906-1908), spojený s dodnes fascinující, ale neuskutečněnou vizí průkopu Letenskou strání. V oblasti památek stojí za pozornost jeho citlivá rehabilitace průčelí a vnitřků renesanční radnice v Plzni nebo soutěžní návrh na dostavbu Staroměstské radnice v Praze.
Badatelské úsilí v oblasti historie uměleckého řemesla a lidového umění u nás, především skla, keramiky a kovářských i zlatnických práci, zúročil Koula jednak vydáním dvou svazků „Památek uměleckořemeslných v Čechách" (1882, 1888), jednak prací pro harrachovské sklárny nebo malírnu keramiky v Telči. Své národopisné zanícení využil nejen odbornou činností na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, ale především návrhem několika výstavních budov pro národopisnou výstavu v roce 1895 a založením a dlouholetým vedením národopisného oddělení národního muzea v Praze. Vynikajícím způsobem redigoval Architektonický obzor a působil také jako výtvarný redaktor Národních listů.
Jeho výtvarné a uměleckořemeslné práce - akvarely, sklo a keramika, nábytek, šperky a kovářské práce - jsou uchovávány ve sbírkách mnoha našich muzeí a galerií, především v Uměleckoprůmyslovém museu a národní galerii v Praze, Regionálním muzeu v Kolíně / Podlipanském muzeu v Českém Brodě, Západočeském muzeu a Západočeské galerii v Plzni nebo v Moravské galerii v Brně. Architektonická pozůstalost Jana Kouly unikla zkáze při povodních roku 2002 díky okamžitému zmrazení, ale v současné době bohužel není přístupná. Doufáme však, že se nám ke 150. výročí narození podařilo připravit - především díky nevšednímu úsilí rodiny architektovy - výstavu, která celoživotní tvorbu Jana Kouly představuje ve vzájemných souvislostech jeho mnohostranného talentu.
(Z doprovodného letáku k výstavě v Českém Brodě)