ČTYŘICET LET NAVRHOVÁNÍ KANCELÁŘÍ

---

Před dvaceti lety jsem se poprvé pokusil zmapovat historii vývoje kanceláře jako stavebního typu. Abych zavedl nějaký systém do této relativně neprozkoumané oblasti, porovnal jsem okolnosti zadání tří dvojic budov, kdy každá z dvojic aspirovala na to, aby se stala v tomto směru závažným mezníkem. Chtěl jsem zdůraznit hledisko lidí a podniků. pro něž byly tyto kancelářské budovy postaveny. První dvojice, budova Oriel Chambers v Liverpoolu (1864) od Petera Ellise a Sun Insurance Building v londýnské City (1849) od CR Cockerilla mi umožnila porovnat kancelářskou budovu záměrně projektovanou jako nediferencovaný prostor s kancelářskou budovou koncipovanou primárně jako komerční palác. Druhou dvojicí byla Larkin Building v Buffalu, stát New York (1904) od Franka Lloyda Wrighta a výšková Guaranty Building od Adlera a Sullivana, postavená v témže roce tamtéž. Larkin Building byla cíleně koncipována jako ..stroj na provádění práce", Guaranty Building byla příkladem výškové kancelářské budovy, jejímž smyslem bylo mnohonásobné využívání a zhodnocování ceny pozemku. Třetí dvojicí byla Seagram Building v New Yorku (1954) od Miese van der Rohe a budova Ninoflax v Nordhornu v Německu (1963) - kancelář jako urbanistický fenomén (právě jako nadmíru elegantní nájemní kancelářské prostory) porovnávaná s kanceláří záměrně tvarovanou směrem zevnitř ven kybernetickou studií vnitřní komunikace. Ninoflax, architektonicky nejvytříbenější z raných burolandschaftových kanceláří, podle mého nic neztrácí tím, že vychází z funkcionalismu. V té době se uvádělo. že podobu kancelářských budov ovlivňuje inženýrské stavitelství a technika tvorby prostředí - hned na druhém místě za genialitou jejich tvůrců - architektů. Málokdy však bylo v této souvislosti zmíněno financování nemovitostí a to, čemu dnes říkáme informační technologie, přestože i obě tyto složky formu administrativních budov beze sporu silně determinovaly.

Co se stalo od té doby? Za posledních čtyřicet let - po cetou dobu mé tvůrčí dráhy v tom, co je stále mylně považováno za relativně stabilní obor - se kancelářská architektura stala důležitější a méně postižitelnou. Kancelář již není pouhým "přístavkem" k místům, kde je vykonávána skutečná práce. Charakter intelektuální práce způsobuje, že kancelář se stala dominantním pracovištěm, což dokládají jednoznačně statistiky. Více než polovina pracující populace v zemích s vyspělou ekonomikou, jako je např. Velká Británie, nyní pracuje v kancetářích. Informační technologie, které přispěly k nesmírnému rozmachu kanceláří, nabízejí v současné době všudypřítomný a spolehlivý elektronický přístup k informacím takovým způsobem. který dozajista promění nejen fyzickou krajinu měst, ale i celé krajiny našich dočasných životů. Přibližně deset procent obrovské populace kancelářských pracovníků již zažívá virtualitu v podobě práce z domova a tzv. hotellingu. Nám dobře známé zvyktosti dvacátého století, jako je pětidenní pracovní týden a osmihodinová pracovní doba, se možná brzy stanou anachronismem. Pochopení toho, co se odehrává v kancelářské architektuře, je zkratkou pro pochopení trendů, jež formují budoucnost města a typy všech ostatních budov.

V SEDMDESATÝCH LETECH

Neobyčejně sebejistá kancelářská budova SOM, zařazená jako Grade II* mezi kancelářské budovy D90 a postavená pro lékárnickou a drogistickou firmu Boots v Nottinghamu, je symbolem vlivu, jenž měl po druhé světové válce americký ekonomický imperialismus na britskou ekonomiku. Obrovský otevřený půdorys i smělá konstrukce byly navrženy tak, aby hlásaly firemní řád. Všechno a všichni měli své místo - šéfové v kancelářích s vysokými stropy. všichni ostatní v pracovních buňkách nejvyšší kvality. Všechno bylo statické a předem určené. Management věděl všechno nejlépe. Byla to kancelář jako vrcholné firemní Versailles.

Mistrovské dílo Hermana Herzbergera v Apeldoornu pro holandskou pojišt'ovnu Centraal Beheer je také nízkopodlažní budovou se stejně otevřeným půdorysem. Přesto je objekt Centraal Beheer na hony vzdálen severoamerické architektuře. Představuje naprosto odlišnou koncepci toho. jaká by měla být organizační kultura: rovnostářská. mladá, nejednoznačná, antikorporátní, poloanarchistická. Metaforou. kterou tato společnost použila k charakteristice svého postoje, byly ,.modré džíny". Management je implicitně naznačený, nikoliv zřetelně vyjádřený. Není tu patrná žádná hierarchie. Každý si může své pracoviště zařídit podle libosti - vybavit jej plakáty a rostlinami, zlatými rybičkami a zahradními židlemi - avšak v daleko pevněji stanoveném architektonickém rámci než u firmy Boots. Záměrně urbanisticky koncipovaný interiér pojišt'ovny Centraal Beheer je projektován tak, aby podněcoval atmosféru vzájemné pomoci, blízkosti a interakce. a nikoliv kontroly a řízení.

Přestože byla budova Centraal Beheer nesmírně obdivována, nikdy nebyla napodobena. Krátce po jejím zprovoznění začala být v některých severoevropských zemích. včetně Holandska, prosazována legislativa. podle níž bylo vedení firem povinno konzultovat se zaměstnaneckými radami vše, co se týkalo kvality pracovního procesu a prostředí. Sociálně demokratická odpověd' na otázku, jaké kanceláře lidé preferují, zněla - nikoliv otevřený půdorys. ale jednotlivé stejně velké kanceláře s denním světlem a přirozenou ventilací. Otevřený půdorys přestal být v severní Evropě alternativou.

Ve Velké Británii se průmyslová demokracie vyvíjela podle jiného časového plánu. Firma Boots ve druhé polovině devadesátých let podnítila velkou kulturní proměnu, a to rozšířením a renovací svého hlavního sídla v Nottinghamu. Jedním z hlavních architektonických rysů tohoto projektu je kromě využití zkušeností s vysoce otevřeným procesem projektování (návrh DEGW) vytvoření vnitřní .,ulice" procházející celou budovou, jež silně připomíná Centraal Beheer.

V OSMDESÁTÝCH LETECH

Sama londýnská City prodělala v osmdesátých letech řadu prudkých kulturních otřesů. Rozvoj informačních technotogií s sebou přinesl nevyhnutetnou globalizaci průmystového odvětví finančních služeb a následnou deregulaci obchodu s cennými papíry a směnnými kursy. V architektuře se tento trend projevil tím, že v osmdesátých letech musela být třetina kancelář ských budov v City přestavěna tak, aby zde mohla být instalována nejnovější výpočetní technika. a aby tak stavby vyhověly poměrně náročným požadavkům transatlantických obchodníků a operátorů. Budova pojišt'ovny Lloyd's v Londýně od Richarda Rogerse. mistrovské gotické dílo, je propracovaným holdem ovlivnění architektury informačními technologiemi. Při pohledu na komplexnost externích potrubí a výtahů umístěných vně objektu nepřestává překvapovat strohost a jednoduchost půdorysu jednotlivých podlaží budovy, dovedně osvětlených velkým ústředním atriem. To, co Rogers udělal, bylo. že zcela ..obrátil naruby" standardní americkou výškovou kancelářskou budovu, jejímž charakteristickým rysem vždy bývá jen velmi skromný komunikační prostor ve velkých centrálních jádrech. V okamžiku, kdy bezprostředně po studiích ORBIT došlo k explozi informačních technologií, tak vznikla nová architektura zdůrazňující přístup pro "sítě lidí i zařízení".

Pragmatičtější, neřkuli dogmatičtější Američané tak úplně nepochopili, oč jde. Porovnejte si budovu Lloyd's s konzervativním půdorysem centrální části mrakodrapu Cesara Pelliho na Canary Wharf . Půdorys podlaží takřka na milimetr napodobuje tisíce jiných severoamerických výškových kancelářských budov, včetně kanceláří Battery Park téhož architekta postavených s malým předstihem v New Yorku. Zdá se tedy, že velké měřítko klasického mrakodrapu .,dokázalo bez mrknutí oka" reagovat na revoluci ve vývoji informačních technologií. Dodnes většina amerických kanceláří ignoruje existenci přístupových podlaží. Valná většina těchto budov se pod svou blyštivou hermeticky uzavřenou kůží a se svými hluboce introvertními dispozičními řešeními ani nepokouší respektovat zachování a úsporu energie či oblibu úředníků v přímé orientaci budov, jež od osmdesátých let změnila tvářnost tolika severoevropských kancelářských objektů.

V DEVADESÁTÝCH LETECH

Rozsáhlý projekt Broadgate v londýnské City (Arup Associates a SOM) představuje domestikaci velkého skoku Richarda Rogerse v podobě ..zemědrapu". Budovy samotné jsou se svými velkými podlahovými plechy. shora osvětlenými atrii a velkorysým technickým zázemím komfortním kompromisem mezi svými severoamerickými vzory a evropským požadavkem na orientaci a urbanistickou koherenci. Je patrné, že kvalita této architektury upadla od oné památné chvíle na Eldon Street, kdy na samém počátku projektu Broadgate developer Stuart Lipton s dnes již nežijícím Peterem Foggo z Arup Associates propojili čtyři možná hlediska a přístupy: chicagské stavební techniky, potřebu globalizace průmyslového odvětví finančních služeb, použití atria a důležitost náměstí a ulice.

Budova Waterside pro British Airways u Heathrow od Nielse Torpa je urbanistickým příspěvkem jiného druhu. Je založena na modelu kanceláří SAS od téhož architekta ve Stockholmu a skládá se ze šesti "podbudov", které dohromady tvoří krásnou krajinu neobyčejně živé vnitřní ulice lemované kavárničkami, konferenčními a školicími místnostmi. obchody a restauracemi. Díky čemu je budova skutečně funkční, to je bezdrátová telefonie, která umožňuje daleko větší mobilitu lidí uvnitř - i vně - kanceláře, kdy lidé přestávají být vázáni na pevné pracoviště. Kontrast transparentnosti, svobody přístupu a otevřenosti budovy Waterside ve srovnání s bývalým ústředím British Airways sestávajícím z dlouhých chodeb, mnoha dveří a ponurých kanceláří je obrovský. Nová budova je zcela záměrně a vědomě užívána jako katalyzátor pro vytvoření nové podnikatelské kultury.

V NOVÉM STOLETÍ

Fenomén mobility bude i nadále vzrůstat a požadavky stále vlivnějších a náročnějších konečných uživatelů nebude možno v dohledné době v rámci konvenčních kancelářských budov uspokojit. Jak nekonvenční je dnešní kancelář lze doložit na příkladu přestavby průmyslového skladiště v Los Angeles Clivem Wilkinsonem pro potřeby reklamní agentury Chiat Day. Tato radostná, laciná, shora osvětlená a naprosto báječná pracovní "vesnice", které není již předem vymezena dlouhá životnost, je jedním z náznaků cesty. kterou se věci budou ubírat. Projekt klade důraz na krátkodobé interiérové prvky. jako jsou například kontejnery používané jako konferenční místnosti naskládané jeden na druhém na výšku tříposchodóvého interiéru. Budova sama nemá valný význam a velice se liší od poněkud upjaté a z hlediska životnosti rozhodně dlouhodoběji koncipované vkusné a mnohem konvenčnější Torpovy architektury ve Waterside.

Srovnejte toto skladiště Clive Wilkinsona s dílem jiného Kaliforňana. Franka Gehryho, v Praze. takzvaným Tančícím domem. Architektonickým vtipem, pokud se o něčem takovém dá v architektuře vůbec mluvit, ale zároveň neobyčejně úspěšným přírůstkem pražského urbanismu a architektury. K návrhu interiéru kanceláří (elegantní interiér firmy Andersen Consulting pochází od Evy Jiřičné) můžeme jen dodat, že jde o městskou budovu vhodnou pro malý provoz. A v podstatě jde o návrat k formě starších činžovních domů, které ji obklopují.

Na přelomu století, kdy informační technologie všechno mění, kdy se z domů stávají kanceláře a z kanceláří byty: kdy mohou být krátkodobé "přístřešky" architektonicky stejně významné jako seriózní a dlouhodobý Portcullis House Michaela Hopkinse, bychom možná měli začít uvažovat o tom, zda je kancelářská budova skutečně tak stabilním stavebním typem. Ať už se však budou kancelářské budovy vyvíjet jakkoliv, rozhodně při tom budou muset překonat svého času vytvořené vzorce, jež daly vzniknout městům dvacátého století.

KLUB

---

Uspořádání prostoru upřednostňuje týmovou neformální komunikaci a týmovou práci. Práce má charakter obecné. Pracoviště nejsou chápána jako stálá pracoviště. Tento typ pracoviště podporuje vzájemné působení pracovníků a kolektivní týmovou práci. Součástí pracoviště jsou prostory umožňující vyšší frekvenci neformálních společných setkání a řešení úkolů.

PŘÍLEŽITOSTNÉ PRACOVIŠTĚ (HOT DESK)

---

DENNÍ MÍSTNOST (DAY ROOM)

---

KONFERENČNÍ MÍSTNOST

---

INDIVIDUÁLNÍ OTEVŘENÁ KANCELÁŘ

---

SLUŽBY KLIENTŮM (CALL CENTRUM)

---