Muzeum umění

Art Museum OLOMOUC


MICHAL SBORWITZ, PAVEL ZATLOUKAL, MICHAL SOUKUP

1991 - 1999

Foto: Ivo Přeček

Vybudování moderního muzea s netradičními výstavními prostorami se po roce 1989 stalo pro mnohé instituce prestižní záležitostí. Nové muzejní prostory či expozice vzešly většinou z náročných rekonstrukcí starších staveb (obrazárna Pražského hradu, Veletržní palác aj.).

Olomoucké Muzeum umění je příkladem postupné, několikaleté rekonstrukce, jejíž podobu utvářeli do značné míry sami pracovníci muzea. Jejím výsledkem jsou úpravy vstupní části budovy, vybudování rozsáhlých výstavních ploch pro stálé expozice a krátkodobé výstavy, adaptace administrativních prostor a zajištění moderních depozitářů pro sbírky. Muzeum umění, dříve Galerie výtvarného umění, získalo v roce 1989 zdevastovaný komplex budov v centru města s hlavní budovou neoklasicistně přestavěnou v letech 1915 - 1920) Jaroslavem Kovářem st. Rekonstrukce areálu na polyfunkční objekt (kromě muzea zde sídlí také Divadlo hudby a kino) byla započata úpravami hlavní budovy (renovován byl vestibul s šatnou a prodejnou, rekonstruováno schodiště, v 1. patře přestavěn přednáškový sál a dva výstavní sály) podle projektu ředitele Pavla Zatloukala a jeho kolegy Michala Soukupa (1991 - 1993). Další, stavebně náročnější práce jsou dílem Michala Sborwitze. Úpravami dvou nejvyšších pater v části při Denisově ulici (1993 - 1995) vznikly příjemné výstavní prostory - v nízkém polopatře (expozice starého umění a pod střechou, s uplatňujícím se krovem a šikmou podlahou (výstava moderního umění Olomoucka). Propojení obou podlaží zajišťuje kovové spirálovité schodiště, které umožňuje i výstup do věžičky nad střechu budovy, odkud se otevírá nečekaný pohled na dominanty města. V další etapě (1995 - 1997) byl adaptován příčný trakt spojující vstupní budovu se zadním, kancelářským křídlem. Otevřením prostoru do klasicistního krovu, přístavbami bočních křídel a jejich propojením vznikl ve 3. patře působivý podélný prostor určený dlouhodobým výstavám, nazvaný podle dispozice Trojlodí. Sál, osvětlovaný zčásti přirozeným světlem (umělé osvětlení podle současných muzejních požadavků je vedeno v bílé rampě), je skleněnou příčkou oddělen od knihovny v západním rizalitu a točitým únikovým schodištěm vloženým do skleněného obalu spojen se spodními patry. Rekonstrukcí prošla i terasa nad kinem, přístupná ze sousední kavárny a využitelná případně i k exteriérovým výstavám. Poslední fáze náročné přestavby muzejních budov (1998 - 1999) obnáší vybudování pracoven s moderním vybavením a zázemí pro zaměstnance v klasicistním západním křídle. Olomoucké muzeum umění je ukázkou promyšlené a citlivé rekonstrukce i příkladem zdařilé instalace výtvarných děl.

- DKo

Literatura:
Rostislav Švácha: Michal Sborwitz - Ostrov kultivovanosti;Architekt 1-2/1996
Rostislav švácha: Trojlodí; Architekt 1-2/1997
Zdeněk Lukeš: Olomoucké muzeum umění; NOVÝ IN 1/1997

The Art Museum in Olomouc is an example of a successive several years' reconstruction determined to a considerable extent by the museum staff itself. In the course of eight years the reconstruction covered the modification of the entrance area of the building, the provision of large exhibition halls for permanent and short-term exhibitions, a lecture and a concert hall and a café as well as the adaptation of offices and collection depositories. It is an example of a well thought-out and sensitive reconstruction and a successful installation of the works of art.