Historie starobince na Hagiboru začíná v roce 1888, kdy se pražská židovská obec rozhodla, že zřídí zařízení na poskytování zdravotních služeb svým členům.
Založila proto "Jubilejní Nadaci císaře Františka Josefa pro choré" a spolu s dalšími nadacemi shromažďovaly prostředky pro uskutečnění tohoto záměru.
V roce 1906 byl ustanoven "Výbor pro zřízení chorobince" a na konci listopadu 1908 "Jubilejní Nadace" kupuje pozemky č. 1339 a 1340 pod Novým židovským hřbitovem ve Strašnicích. Sousední pozemky č. 1338 a 1341 zakoupila jiná nadace, zřízená a spravovaná pražskou židovskou obcí, totiž "Nadace Dr. Davida Seegensche pro zřízení dětské homeopatické nemocnice". Původně měly všechny tyto pozemky sloužit k rozšíření hřbitova.
Dne 11. května 1911 pak byla budova chorobince dostavěna a předána uživatelům. Stavbu provedl plzeňský stavitel Antonín Schlosser podle projektu architekta Viktora Kafky. Součástí chorobince byla i rozsáhlá zahrada.
V roce otevření žilo v chorobinci 16 chovanců, v roce 1935 už 67 a za nacistické okupace až do roku 1943 130 osob.
Stavba nemocnice se však neustále odkládala. Proto, když v roce 1926 sportovci židovského sportovního klubu Hagibor ztratili možnost využívat hřiště Sparty na Letné, byl místo nemocnice na pozemku postaven sportovní stadion.
Když po německé okupaci byl pro židy vydán zákaz navštěvovat „normální“ školy, hřiště či parky se Hagibor, (spolu s blízkým židovským hřbitovem) stal jedním z posledních míst, kde si židovské děti z Prahy mohly hrát, zasportovat, nebo se prostě scházet. To však trvalo jen do roku 1943, kdy byl starobinec zrušen.
V létě 1944 začaly na území Protektorátu platit nařízení o totální mobilizaci všech práceschopných osob, a tak na místě sportovního areálu Hagibor vznikl pracovní tábor, v němž se měla pro Německo zpracovávat slída. Na nucené práce byli do tábora nasazeni muži a ženy od 35 do 65 let, kteří dle nacistických teorií byli tzv. židovští míšenci prvního a druhého stupně. Na konci ledna 1945 začal být tábor využíván jako internační tábor také pro "árijce", kteří se odmítali rozvést se svými židovskými manželkami. Odtud byli převáženi do Terezína. Prošlo jím na 3500 lidí, mezi jinými i herec Oldřich Nový a autor Ferdy mravence Ondřej Sekora.
Krátce po válce zde byl internační tábor pro kolaboranty a odsunované Němce. Potom byl nakrátko vrácen Pražské židovské obci a budova starobince opět sloužila jako útulek pro staré a nemocné členy židovské komunity v hlavním městě. Na počátku padesátých let však budova připadla Vinohradské nemocnici, jejíž dětské oddělení zde zůstalo až do dubna roku 2006.
Nakonec se Židovské obci podařilo v roce 2006 objekt i s pozemkem získat v restituci zpět a ta se rozhodla ho vrátit původnímu účelu. Po dvouleté rekonstrukci a dostavbě, provedené podle projektu ateliéru ing. arch. Jana Línka, zde bylo v květnu 2008 otevřeno nové středisko kompletní sociální péče.

Původní budova	Původní půdorys	Nová část	Výklad arch. Koláře
Typický pokoj	Typický pokoj	Kuchyňka	Sociální zařízení
Knihovna	Výtvarná pracovna	Společenská místnost	Koncertní sál
Mléčná kuchyň	(Košer) kuchyň	Kuchyň	Jídelna
Vodoléčba	Rehabilitace	Rehabilitace	Tělocvična
Výstavní prostor	Zahrada	Zahrada	Zimní zahrada

DSP Hagibor je koncipován jako středisko komplexní sociální péče, které poskytuje pobytové a ambulantní služby jednak v historické budově a jednak v nové přístavbě.
Funkčně je DSP rozdělen do třech částí: Domov seniorů s 24 hodinovou péčí, Pension pro seniory a Denní stacionář.
DSP tvoří dva objekty – původní budova s přístavbou polosuterénu a nová budova ubytovací části s vnitřním dvorem.

Původní budova byla kompletně zrekonstruována. V patře je umístěno denní centrum s dílnami a prostorami pro odpočinek. Dále se zde nachází prostory pro fyzioterapii, rehabilitaci, tělocvična, lékařské ordinace, místnosti Denního centra, jídelna, společenský sál, modlitebna, kancelářské prostory a provozní místnosti. Obyvatelům i návštěvníkům DSP Hagibor je k dispozici také knihovna, kavárna, počítačová místnost, obchůdek se sortimentem košer potravin a dalšího zboží.V podkroví jsou 4 dvoulůžkové pokoje hotelového typu pro návštěvníky a jedna místnost pro dobrovolné pracovníky.

Ubytovací část je v nové přístavbě. Kapacita 60 lůžek, rozmístěných do 46 bytů. Pro méně soběstačné klienty je k dispozici 14 dvoulůžkových a 17 jednolůžkových bytů a pro soběstačnější klienty 15 jednolůžkových bytů v tzv. penzionové části. Pokoje jsou většinou vybaveny kuchyňským koutem s ledničkou a vestavěnými skříněmi. Zázemí pokoje tvoří předsíň, oddělená od pokoje posuvnými dveřmi, z níž je přístupná hygienická buňka se sprchou, WC a umývadlem. Vše s parametry vyhovujícími pohybu osob na vozíku. Všechna lůžka jsou polohovatelná. Z pokoje je přístupná malá lodžie s výhledem do zahradního atria. Jde o dispoziční dvoutrakt, kdy pokoje jsou vloženy mezi vnitřní propojující komunikaci na vnější straně objektu a mezi dvorní zahradu. Pro bydlení a zahradu bylo především zcela prioritní ochránit je před hlukem z okolních komunikací. Tato dispozice, tedy otočení většiny pokojů dovnitř vnitřní zahrady, spolu s vnějším výrazem budovy má i důvod ve zvýšení bezpečnosti komplexu. Kromě dlouhodobého ubytování nabízí domov i krátkodobé pobyty pro seniory, o které se rodina nemůže během dne nebo i několik týdnů starat.

Náklady na rekonstrukci a dostavbu dosáhly téměř 200 milionů korun.