IN/EX Terior. Práce Evy Jiřičné

 
















 

MF Dnes 22. října 2005

Vyšla monografie Evy Jiřičné

Alice Horáčková

Praha - Proslulé česko-britské architektce Evě Jiřičné vyšla první monografie. Dvojjazyčná česko-anglická publikace In/Ex Terior vybírá z její tvorby devětatřicet uskutečněných projektů a návrhů, které zachycuje více než 250 fotografií a kreseb. Netradičně pojatá publikace o 200 stranách, jež má „kroužkovou" vazbu, se prodává za 880 korun - od včerejška v Praze, na brněnských knihkupeckých pultech by měla být počátkem příštího týdne.
V knize se potkávají architektčiny mezinárodní i české zakázky, například Oranžérie na Pražském hradě, autobusové nádraží Canada Water v Londýně, rozšíření knihovny v Leicesteru nebo osmipatrový hotel Josef, který se přes všechnu modemost nenásilně včlenil do centra pražského Starého Města. Zachyceny jsou londýnské střešní nástavby i pražská půdní vestavba, interiéry v pražském Tančícím domě, úpravy muzea Sira Johna Soana a noční klub Browns v Londýně či butik Alex ve Florencii umístěný v historické stavbě.
Architektka českého původu, jež více než třicet let žije v Londýně, přijala shrnutí své práce s pokorou sobě vlastní, ostatně i při práci na návrzích velmi často poukazuje na nezbytnost skromnosti, již moderní architektura často opomíjí. Záměrně neokázalá je i monografie, podle Dagmar Vemerové z nakladatelství Prostor - architektura, interiér, design se společně snažili o "milou a vstřícnou knihu", ne o pompézní titul. „O úspěších se doma nikdy moc nemluvilo. Na jedničky ze školy mi maminka vždycky odvětila: No a co?" vzpomínala Jiřičná.
Do světa byla kniha uvedena v pražském gotickém kostele sv. Anny, jehož vnitřní úpravu pro Nadaci Dagmar a Václava Havlových Jiřičná navrhla. „Subtilní, elegantní, velmi houževnatá je Eva Jiřičná a stejný pocit mám i z její architektury - nejčastěji to jsou schodiště minimalistická až do krajnosti, která ukotvená na tenkých táhlech působí jako křehký šperk, ale přitom jsou velmi funkční a pevnou součástí interiéru. Její často rozvlněné prostory doslova nabádají k pohybu," řekl Petr Kratochvíl, jehož esej knihu otevírá. Součástí knihy je rozhovor Jiřičné s britským architektem Peterem Cookem.

 


Lidové noviny 25. října 2005

In/Ex Terior. Práce Evy Jiřičné

Kniha dokumentuje na příkladu téměř čtyř desítek vybraných realizací a návrhů tvorbu česko-britské architektky Evy Jiřičné. Přehled zachycuje na více než 250 fotografiích a kresbách rozmanité práce - obchody, byty a kanceláře, ale například hotel, knihovnu, oranžérii, nádraží, kluby a další stavby.
Publikace je doplněna esejem P. Kratochvíla a diskusí E. Jiřičné s P. Cookem, které přibližují tvorbu a názory architektky. Závěr knihy tvoří stručná faktografie. Kniha stojí 880 Kč. V prodeji je od pátku minulého týdne (od 21. října 2005). Knihu vydala nezisková společnost Prostor - architektura, interiér, design, o.p.s.
Eva Jiřičná je architektka českého původu, již 30 let žije a pracuje v Londýně, v roce 1984 založila vlastní ateliér - Eva Jiricna Architects (EJA). Ateliér poskytuje komplexní služby, včetně navrhování nových budov a veřejných prostor, kompletních návrhů interiérů, předmětů a nábytku.
Sklo, ocel a kámen jinak
EJA zastává vedoucí postavení v oblasti formálních i technologických inovací díky svým pečlivě propracovaným a podrobným návrhům, které využívají tradiční materiály - sklo, ocel a kámen - naprosto moderním způsobem.
Ke klientům ateliéru patří významné firmy i veřejné instituce, např. Amec plc, Selfridges, Boodle & Dunthorne, Pražský hrad, Royal Academy of Arts a Victoria & Albert Museum. EJA získal četná mezinárodní ocenění za design.

 

 


HOSPODÁŘSKÉ NIVINY 3. listopadu 2005

Kniha o Jiřičné: "Luxusní katalog"

Simona Juračková

Eva Jiřičná má sice v tuzemsku pověst výjimečné architektky, nevědělo se však přesně proč. Její tvorba rozptýlená po celém světě zůstávala, kromě pražských realizací (například hotel Josef na Starém Městě, oranžérie na Hradě nebo nejnověji rekonstrukce kostela svaté Anny), pro českou veřejnost prakticky neznámá. Toto bílé místo nyní zaplňuje kniha nazvaná IN/EX TERIOR z produkce vydavatelství Prostor, která je první publikací o Jiřičné vycházející v češtině.
Publikace přináší texty tří autorů. Jako hlavní lze chápat skvěle napsanou stať teoretika architektury Petra Kratochvíla, který poměrně detailně rozebírá východiska a principy tvorby Jiřičné. Česko-britskou architektku představuje jako tvůrkyni osobitého pojetí high-tech, autorku výtečně pracující s prostorem a světlem a znovuobjevitelku schodiště fungujícího jako ohnisko interiéru.
Popisuje její cestu od studií u Jaroslava Fragnera přes zahraniční konferenci v roce 1965, kde poprvé zakusila svobodnou výměnu názorů, přes odchod do Londýna, první samostatnou realizaci - interiér módního obchodu, po založení vlastního ateliéru EJA a práce pro prestižní značky ústící v návrh a realizaci novostaveb.
Kratochvíl popisuje také principy práce s interiéry, přibližuje, proč jsou autorčina schodiště tak slavná. Vysvětluje její posedlost dokonalostí. "Detail je téměř architektovým podpisem," říká v knize Jiřičná.
Kratochvílův text přyemně doplňuje rozhovor s architektkou vedený Peterem Cookem, profesorem prestižní Bartlett School of Architecture.
Formální stránka knihy je poměrně komplikovaná. Skoro by se dalo hovořit o důmyslném systému. Její osou jsou jakési medailony vybraných realizací doplněné řadou barevných fotografií, pokud se přidávají i plány nebo náčrty, jsou vytištěné na průsvitném papíře evokujícím výkresy. Zasazením fotografií do černého pozadí se kniha přibližuje výstavě drobných zářících klenotů.
Devětatřiceti stavbami se na pokračování prolínají zmíněné ústřední texty. Každou chvíli končí a k další částí čtenáře navádí šipka s číslem následující strany. Fotografiemi prezentované stavby ilustrují text, v řadě případů však tvoří samostatnou linii. Připojen je chronologicky uspořádaný výčet sedmdesátky vybraných realizací, které v celé šíři dají vyniknout záběru témat, jimž se Jiřičná věnuje.
Kniha je výjimečná i vnější podobou. Použitý papír, poměrně minimální grafické řešení, řada celostránkových fotografií, měkká obálka, vazba pomocí hliníkové spirály - to vše ji přibližuje katalogu sezónního zboží luxusní módní značky a zároveň z ní dělá výjimečnou nadčasovou publikaci souznící se stavbami prezentovanými uvnitř. Stejně jako u práce s konstrukčními detaily, kterými je Jiřičná posedlá, jsme i zde svědky racionálně nejjednoduššího konstrukčního řešení problému.


ARCHITEKT 11. listopadu 2005

IN/EX TERIOR

Jan Kratochvíl

Eva Jiřičná patří do malé skupinky českých architektů, o kterých se ve světě ví. Podařil se jí i úspěšný návrat do vlasti, kde získala nejvýznamnější zakázky ve své kariéře. Do poloviny 90. let byla vnímána jako interiérová architektka, avšak s realizací Oranžérie na Hradě a Hotelu Josef vznikla potřeba cedulku na složce EJA (Eva Jiricna Architects) nahradit jinou. Eva Jiřičná vystoupila z interiéru do exteriéru.
Právě vydávaná monografie si tuto změnu, respektive touhu po změně, dala do svého názvu. Eva Jiřičná je právě v nejlepších architektonických letech - nabitá zkušenostmi, ujasněnými názory na stavění a obklopena výkonným profesionálním týmem spolupracovníků. Jak říkal kdysi v televizní debatě Frank Lloyd Wright: „Mám teď tolik nápadů, že můžu projekty sypat z rukávu." Bohužel Eviným „exteriérům" kvete pšenka především v České republice a na ostrovech je nadále oslovována klienty jako interiérová architektka. Jejím soutěžním projektům se nedaří v nabité britské konkurenci prosadit. O škatulkování v Británii se velmi pěkně zmiňuje v rozhovoru s Jiřičnou Peter Cook, jeden z nejchytřejších lidí v současné architektuře. Snad právě z tohoto důvodu je v knize kladen důraz na anglické texty.
Zatímco počet „exteriérů" bychom v případě EJA spočítali na prstech jedné ruky, počet interiérů dosahuje úctyhodného čísla. V knize jsou představeny všechny významné zakázky módních butiků a soukromých rezidencí, respektive bytů. Při rychlém prolistování knihy na Vás dýchne architektonický sloh Evy Jiřičné. Ten se snaží teoreticky analyzovat v úvodní kapitole Petr Kratochvíl a solidně se mu to daří. Osobně mám výhrady vůči označení stylu Jiřičné jako „poetický minimalismus", nicméně Kratochvíl se velmi dobře propracoval k nejvýznamnějšímu fenoménu architektury Evy Jiřičné, a tou je práce se světlem. Na stovkách fotografií v knize se o tom můžeme přesvědčit. Jiřičná scénograficky nasvětluje prodávané zboží, masivním používáním skla vede přirozené světlo do interiéru, křehkými slunolamy ubírá paprskům na síle, spekulativně prosvětluje místnosti skleněnými schodišti a množství světelných zdrojů v interiéru bere dech. Jiřičná je mistryní v práci se světlem, o tom nemůže být pochyb.
Dalším nezaměnitelným prvkem jsou již tolikrát velebená a do detailu rozebíraná schodiště. V některých případech má člověk pocit, že šlo v interiéru jen o schodiště, poněvadž na doprovodných fotografiích a výkresech k projektům jsou jen ony. Postupným čtením, či spíše prohlížením knihy vzniká jisté klišé, o kterém se ve své eseji zmiňuje i Kratochvíl - architektura schodišť. Britové možná díky EJA vymyslí další škatulku a vedle architektů interiéru budou fungovat i architekti schodišť. Architekti pro osvětlení již existují...
Jiřičná je pokračovatelkou hnutí high-tech. Své domy a interiéry nestaví, nýbrž konstruuje. V knize je celá řada detailů a atypických řešení. Sama se o tom zmiňuje v rozhovoru s Cookem, kdy k zadáním přistupuje logicky až matematicky. Je tedy otázkou, zdali označení „poetický"11 nemělo znít spíše „latentní"21. Jiřičná dle mého názoru nemyslí poeticky, nýbrž funkcionalisticky. V knize chybí její text, kterým by své uvažování ozřejmila. Její dílo převyprávěli jiní a dle mého názoru příliš citově zabarveně. Jediným možným zdrojem k přímému uvažování je rozhovor s Cookem, který pokládám za nejzásadnější část knihy.
Formální podoba knihy je neméně zajímavá jako její název. Kniha je netradičně svázána kovovou kroužkovou vazbou, což hned na první dojem čtenáře zaujme. Celý notes je opatřen paperbackovou obálkou a následně vložen do futrálku z lepenky. Nabízí se domněnka, že kniha má připomínat skicák, do kterého Jiřičná naskicovala své projekty a proložila texty. Možná bylo snahou odlišit se od ostatních knih a udělat ji zajímavěji jako marketingový tah. Netroufám si vznášet nad vazbou soudy. Každopádně se dá stránkami dobře otáčet, což bude mít za následek uchování kvality knihy i při kopírování a skenování. Díky použité vazbě se dá také velmi snadno jakákoli stránka vytrhnout.
Grafická úprava hodně připomíná grafiku časopisu Architectural Review. Je hojně užíváno elegantní černé barvy s bílým písmem. Radě fotografií byla věnována celá stránka. Na rozdíl od většiny monografií je teoretická úvodní esej proložena několika realizacemi, takže při jejím čtení ztrácíte nit a hledáte další pokračování stati. Několik použitých řezů písma vám toto hledání usnadní, ale i tak je celkové obsahové uspořádání knihy matoucí. Obzvláště ve chvíli, kdy se uprostřed knihy z ničeho nic zjeví rozhovor Evy Jiřičné s Peterem Cookem. Navíc opět proložen realizacemi. Velké výhrady mám i k použitému pauzovacímu papíru pro představení výkresů a.skic. Poněvadž je další stránka za nimi většinou bohatě graficky pojednána, nezbude čtenáři nic jiného než do četby zapojit i ruce. Celkové řešení interiéru knihy je dosti chaotické a nepřehledné. Rozmazlen českou přísností domácích grafiků mám s fyzickou formou IN/EX TERIERu problém.

1) poetický = básnický, proniknutý poezií; půvabný, krásný
2) latence = skrytost, utajenost; skrytý průběJiněkterých chemických, fyzikálních nebo fyziologických dějů; průběh něčeho bez vnějších příznaků či změn

AUTOR JE ŠÉFREDAKTOREM SERVERU ARCHIWEB


REFLEX 8. prosince 2005

EVA JIŘIČNÁ - SCHODIŠTĚ

Petr Volf

Žádný jiný architekt současnosti nepovýšil schodiště na tak důležitý stylotvorný a stavební prvek jako Eva Jiřičná, autorka českého původu, která již více než třicet let žije v Londýně. Stala se jejím poznávacím znamením, jakýmsi erbem, symbolem celého architektonického díla, pod nímž je podepsána. Její schody působí nehmotně, jako by se vznášely ve vzduchu, a samozřejmě definují prostředí, v němž se nacházejí. Zatímco jiní architekti se je snaží spíše potlačovat, ona z nich činí suverénní kreaci obracející na sebe nenásilně pozornost. Používá na ně výhradně sklo a ocel, schodiště jsou důmyslně zavěšena na tenkých lankách: vždy jiskřivě elegantní, a přitom pokaždé funkční, dokonale zkonstruovaná, působivá jak v celku, tak v i v sebemenším detailu. Jeden by si myslel, že pokud bychom neznali schody, Eva Jiřičná by si je vymyslela ... Ve schodištích je obsaženo obecně cosi symbolického a vznešeného, snoubí se v nich řada významů, ačkoliv se to třeba na první pohled nezdá. Umožňují lidem stoupat, nabízejí možnost rozhledu, propojují různé úrovně, místa práce a místa odpočinku. Zvláště krásná jsou ta, jež vytvářejí spirálu, jako je schodiště v pražském hotelu Josef, nebo v londýnském obchodu Joan a David. Nejlepší připomínají průzračnou šroubovici DNA, v níž je zakódována genetická informace každého člověka: v jejích schodištích se zase nabízí klíč k osvojení interiéru ... jeho definice.
Nedávno vyšla první česká monografie Evy Jiřičné, nazvaná IN/EX TERIOR (Prostor - architektura, interiér, design), v níž jsou představeny na čtyři desítky realizací této architektky včetně interiérů, v nichž uplatnila svoje klíčová schodiště stejně jako samostatné stavby. Nechybí v ní samozřejmě Oranžérie na Pražském hradě, která se stala jedním z nejčistších architektur provedených ve stylu high-tech, jaké kdy byly na českém území postaveny. Knihou prolíná rozhovor, který vedl s architektkou Peter Cook, významná postava britské architektury i její teorie, zakladatel legendární skupiny Archigram. Je to poučné čtení, z něhož mě zaujala pasáž, kde Eva Jiřičná hovoří o vztahu „velké architektury" a „architektury interiérové", což jsou dva póly, mezi nimiž se roky pohybuje: „Lidé zapomínají, že základní věcí exteriéru je obsahovat interiér. Budovy stavíme hlavně proto, že potřebujeme byty, kanceláře, muzea atd. - jinak bychom si vystačili s architekturou Potěmkinových vesnic a mohli stavět jen fasády." Pojmenovala velmi pádně jeden z tíživých problémů současné architektury, kdy se architekti vyžívají ve vnější podobě staveb - a to, co je v jejich nitru, už je tolik nezajímá a klidně péči o interiér svěří jinému kolegovi. Exteriéru i interiéru by měla být věnována stejná pozornost. Práce Evy Jiřičné je dobrým příkladem toho, že obojí spolu může být v přirozené symbióze, aniž by se to či ono ochuzovalo.


Lidové noviny 13. prosince 2005

Svět skla a oceli Evy Jiřičné

Pavel Halík

Monografie Práce Evy Jiřičné o díle proslulé architektky českého původu, jež více než třicet let žije v Londýně, vybírá z její tvorby 39 uskutečněných projektů a návrhů zachycených ve více než 250 fotografiích a kresbách.
Co v této dvojjazyčné publikaci obdivovatelé architektury najdou?


Nedávno vyšla v nakladatelství Prostor - architektura, interiér, design, o.p.s. anglicko-česká monografie Práce Evy Jiřičné věnovaná osobnosti a dílu české architektky, která žije a pracuje od konce 60. let převážně v Londýně.
Je to kniha složitá, poněkud nepřehledná, matoucí, části se různě překrývají, chronologie díla je skryta. Připomíná svým způsobem bludiště. Z počátku se v ní orientujeme jen s obtížemi, její obsah a struktura se vyjasňuje teprve poté, když knihu několikrát projdeme. Ze všech stránek na nás hledí působivé barevné fotografie transparentních schodišť s tlumeným, kultivovaným koloritem interiérů a jejich součástí.
Naši pozornost na nich upoutá především jedinečný charakter, který se projevuje jako primární estetická síla. Je to nová kategorie vizuální zkušenosti, kterou vyvolal do života styl, označovaný jako hightech. Ten uvedl na scénu lesklé a třpytivé metalické sítě, čisté prosvětlené prostory s jemnými barevnými tóny, odstíny a světelnými efekty.
V této jemné metalicko-skleněné poetice je bezesporu víc intelektu než smyslovosti. Myslím, že i samu knihuje třeba napoprvé vnímat jako artefakt, nezkoumat jednotlivé věci, ale nořit se do jedinečného světa tvorby Evy Jiřičné jako do nějaké podivuhodné jeskyně.
Úvodní studie od Petra Kratochvíla s názvem Poetický minimalismus Evy Jiřičné se snaží analyzovat a popsat jednotlivé aspekty a polohy rozsáhlého díla této architektky. To je obtížný úkol, protože je to dílo náročné, zvláštní, vzpírající se popisu, žádá si vytvoření jiného slovníku. Je také vázáno ke specifickému kulturnímu a sociálnímu milieu Londýna - kolébky architektury high-tech - a jeho výjimečné senzibilitě pro pokročilou technologii a její prostorové efekty.
Angličané mají zvláštní smysl pro abstrakci i jistý odstup od konvenčních životních norem, jaký je nutným předpokladem pro uplatnění této specifické estetiky nejen v luxusních obchodech, hotelech, ale i v obytných interiérech. Právě v tomto prostředí a v žádném jiném mohla Eva Jiřičná rozvinout svůj osobní styl. Nazvat jej minimalistickým je sice možné, ale minimalismus zde spočívá spíše v odhmotnění a transparenci struktur, podporovaném navíc lesklými zrca hmotnění a transparenci struktur, podporovaném navíc lesklými zrcadlícími povrchy nerezové oceli a skla.

Každý šroub či hrana má význam pro celek
Formuje se zde na druhé straně intenzivní maximalismus, který se soustřeďuje na všechny viditelné i miniaturní prvky systému. Každý spoj, šroub, tenké lanko, hrana skleněné desky, ráz a odstín povrchu představuje rovnocennou estetickou hodnotu v systému, působícím jako celek, který při tom stále zůstává součtem všech těchto prvků.
Týká se to především proslulých schodišť, dominantních znaků umění Evy Jiňčnéjak ostatně naznačuje sama obálka knihy. Jde o interiéry luxusních obchodů, kancelářských prostor, hotelů i obytných interiérů. Ty jí také zjednaly pozornost ve světě, jak svědčí přehledy současné architektonické tvorby, v nichž se s jejími díly pravidelně setkáváme.
V devadesátých letech rozvinula svou činnost i v Praze, kde dosud realizovala šest projektů. Známý je hotel Josef v Rybné ulici, ale česká veřejnost zná nejlépe oranžérii na Pražském hradě, elegantní skleněný pavilon, nesený vnější ocelovou konstrukcí ve formě diagonální sítě. Je to jeden z prvních příkladů čisté architektury high-tech u nás, vytvořený z prutů z nerezové oceli, spojujících článků a skla, který zde má podivuhodnou analogii - nedaleká katedrála sv. Víta je vlastně také tvořena vnějším konstrukčním systémem, nesoucím tenký obal stěn, je to vlastně také svým způsobem architektura high-tech, ale vybudovaná s nesmírným důmyslem z kamene a skla.
Ještě jedno dílo Evy Jiňčné v Praze je třeba připomenout: rekonstrukci kostela sv. Anny. Zde musíme ocenit cit pro zvláštní situaci této středověké stavby, zasažené řadou přestaveb. Všechny stopy proměn zde architektka spojila do působivé koláže, kterou symbolicky doplnila jako společným jmenovatelem jemným naznačením žebrové klenby železnými pruty.

Kulturu i vzdělání si přinesla z českého prostředí
Rozhovor Jiřičné s britským architektem Peterem Cookem názorně osvětluje profesionální a myšlenkovou cestu, kterou tato česká architektka v Británii prošla, než nalezla specifické pole své pozoruhodné tvorby, i způsob, jak dokázala uchopit a rozvinout specifika tohoto prostředí a ve svém díle je zhodnotit. Senzibilitu, kulturui vzdělání si však přinesla z českého prostředí, jak tato živá rozprava dosvědčuje.
Je to kniha o novém poli výtvarnosti, na jehož vzniku se podílely nové technologie a metody. Uplatňují se tu vyšlechtěné, extrémně pevné oceli, tenká lanka, vytvářející pevné samonosné sítě, aluminiové panely, zrcadlově lesklé povrchy, různé stupně matnosti a transparencí, perforované povrchy, tvrzená, přesně zabroušená skla, jejich krystalická dokonalost a ledový chlad, všudypřítomné zrcadlení a hlavně spojovací prvky, hlavice a klouby a jejich repetice. Všechny prvky systému skládají odhmotněný architektonický prostor.
Je to především kniha s obrazy, jejichž sugestivní estetiku formují technologické inovace, které dokázala architektka Jiřičná interpretovat jako svůj vlastní, svébytný architektonický a designérský jazyk.
Knihu lze doporučit nejen architektům, ale každému, kdo se zabývá výtvarným uměním.
Autor je architekt


Pravo 15. prosince 2005

Kniha o Džirikně

Rostislav Švácha

Angličtí kolegové, kteří v roce 1990 připravovali oxfordskou a londýnskou výstavu české avantgardní skupiny Devětsil, mi jednou řekli, že úpravu této expozice zadají slavné české architektce jménem „Džiríkna". Prolistováním knih o současné anglické architektuře jsem zjistil, že je tam opravdu slavná.
Odešla do Londýna v roce 1968 a brzy na sebe začala upozorňovat projekty módních obchodů, luxusních bytů a nočních klubů s úžasnými schodišti ze skla a nablýskané oceli. Nic v jejích prostorech nebylo přebytečné, zbylé prvky ve stylu high těch zářily jako šperk. Nic přebytečného nenechala Eva Jiřičná ani v expozici Devětsilu.
Když jsme se redukci mnoha pracně nasbíraných exponátů bránili, prostě je sama vzala a odnesla do trezoru. Zbyly jen šperky - a anglické publikum to ocenilo.
Nedůvěra k divokému českému neokapitalismu Evě Jiřičné dlouho bránila v rozhodnutí projektovat po roce 1989 i pro české zákazníky. Dnes jí však můžeme vděčit za Oranžérii na Pražském hradě, za úpravu gotického kostela sv. Anny na Starém Městě Pražském i za učitelské působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Dobrý přehled o její anglické i české tvorbě teď podává kniha In/Ex Terior: Práce Evy Jiřičné. Kromě historika architektury Petra Kratochvíla se na ní podíleli dva angličtí průkopníci stylu high těch ze skupiny Archigram. Peter Cook vede v knize s Jiřičnou zajímavý a otevřený (byť trochu topomě přeložený) rozhovor. Denis Crompton pro publikaci navrhnul typografii. Nezvyklá kroužková vazba, střídání lesklých a průsvitných stránek a jiné Cromptonovy nápady dovedou sugestivně evokovat atmosféru architektčiných prací.
In/ExTerior
Práce Evy Jiřičné
Techo/Prostor-architektura, interiér, design, Praha 2005
192 stran, cena neuvedena


ERA21 6/05

Kniha, která je řešena konstrukčně

Simona Juračková

Eva Jiřičná byla vždycky označována za první dámu české architektury. Tato slova potvrzovaly i její zdejší realizace - například hotel Josef na pražském Starém městě, oranžérie na Hradě nebo nejnověji rekonstrukce kostela svaté Anny. Ostatní počiny rozptýlené po celém světě však pro českou veřejnost zůstaly prakticky neznámé. Jiřičná tedy měla pověst výjimečné architektky i ve světovém měřítku, nevědělo se však přesně proč. Toto bílé místo nyní přesvědčivě zaplňuje kniha nazvaná IN/EX TERIOR z produkce vydavatelství Prostor - architektura, interiér, design, která je první publikací o Evě Jiřičné vycházející v češtině.
Kniha mapuje tvorbu Evy Jiřičné na čtyřicítce projektů, Každé vybrané stavbě je věnován krátký text, který doplňují fotografie, plány či náčrty. Jimi se prolínají dva ústřední texty publikace. Tvorbu autorky staveb komplexně představuje Petr Kratochvíl, druhým textem je pak rozhovor, který s ní vede zakladatel Archigramu Peter Cook.
Pokud se zájemce nehodlá omezit pouze na prohlížení obrázků, chvíli mu zabere pochopení struktury knihy. V důmyslné konstrukci se totiž čtenář zorientuje až tehdy, když zapomene na čas a zcela se do ni ponoří. Cestu mu navíc komplikuje dvojjazyčnost publikace. Český a anglický text jsou vždy vedle sebe a odlišuje je pouze typografie.
Jiřičná, jejíž realizace jsou tradičně zařazovány do kolonky high-tech, je představena spíše jako architektka vycházející z funkcionalismu, okouzlená technickým řešením a dbající na minimalizaci množství použitých prvků. Zmíněná diskuze s Peterem Cookem se dotýká vývoje myšlení Evy Jiřičné, počátků tvorby i její filozofie. Věnuje se společným momentům při navrhování interiérů a celých staveb, zdůrazňuje nutnost práce se světlem, přibližuje způsob, jakým Eva Jiřičná chápe samu sebe.
Struktura knihy formálně i vizuálně souzní s její tvorbou. Jednotlivé listy jsou spojeny stříbrnou hliníkovou spirálou vinoucí se knihou podobně jako její slavná schodiště. Jedná se o neokázalost s lehkostí připouštějící podobnost se sezónními katalogy kolekcí slavných značek, pro něž Jiřičná navrhuje interiéry butiků? Nebo je to hra, při níž je povoleno používat znaků pomíjivosti, když existuje jistota nadčasovosti realizací? Ať tak či tak, jedno je po přečtení knihy jasné. Eva Jiřičná je první dámou české architektury nazývána plným právem.


IN/EX TERIOR - Práce Evy Jiřičné
Prostor - architektura, interiér, design, o. p. s.,
192 stran, Praha 2005

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


[Na začátek stránky]