Týden 3.listopadu 2003: Dobrý design neslouží konzumu str. 94

 

Designer Jiří Pelcl o etice řemesla




JIŘÍ PELCL (53)
Vystudoval architekturu na VŠUP v Praze a design nábytku na Royal College of Art v Londýně. V roce 1987 založil uměleckou skupinu Atika, která na sebe upozornila nápaditým a ve své době extravagantně působícím nábytkem. Roku 1990 založil vlastní studio Atelier Pelcl. Od roku 1997 vede Ateliér designu a architektury na VŠUP, od roku 2002 na škole působí jako rektor.

Tomáš Pospiszyl - Týden 45/2003

V těchto dnech Praha zažívá hotový příval různých designérských výstav. Jiří Pelcl je kurátorem přehlídky současného českého designu v Obecním domě. Další, nazvaná Obyčejné věci, představuje v galerii Gambit jeho vlastní práci.

Jaký máte doma nábytek?
Různý. Něco jsem navrhl sám, něco koupil. Mám i jeden krásný secesní příborník.
Pod slovem design si mnoho lidí představí extravagantní židle s exotickými názvy, na kterých se dvakrát pohodlně nesedí, navíc stojí mnohonásobně víc než obyčejný nábytek. Nejsou podobné názory, alespoň vzhledem k cenám značkových výrobků, nakonec namístě?
Bohužel si dnes design automaticky spojujeme s exkluzivitou, což by tak být nemělo. Jsou věci drahé a levné a nemusí to vždy souviset s jejich vzhledem. Vynikající design představuje třeba židle thonetka, která nijak drahá není. Technická úroveň většiny výrobků je dnes srovnatelná. Vezměte si jen auta. Liší se podle kvalitativních a finančních tříd, ale technicky mezi peugeotem, citroenem nebo škodovkou velký rozdíl není. Liší se především designem.
Proč se některé malé země, jako například Finsko, staly světovými designérskými velmocemi, a proč se něco podobného nepovedlo nám?
Skandinávie měla štěstí na nepřerušený společenský vývoj a její design vychází z přírody a prostého pohledu na život. Poslední století v Čechách přinášelo neustálé politické změny a nedokázali jsme ani v designu najít souvislou linii, kterou bychom dlouhodobě rozvíjeli. Naše designérská scéna je proto roztříštěná. Není divu, že v současnosti existuje tak málo výrobků, se kterými by mohl cizinec naši zemi spojovat. Ale i když rozeznáme třeba švédský nábytek, na jiný typicky švédský výrobek si vzpomeneme jen obtížně. Celý svět se dnes natolik propojuje, že nás už tolik nezajímá, co je české, německé nebo francouzské.
Jak se za dvacet let, během kterých působíte v oboru, proměnil svět průmyslového návrhářství?
Před rokem 1989 nebyly domácí podniky tlačeny k tomu, aby vyráběly kvalitní, a přitom atraktivní předměty. Dnes jsme součástí Evropy a naše výrobky v ní musejí být konkurenceschopné. Některé podniky se transformovaly, jiné zanikly. Mnohde je jejich jediným cílem zaměstnat lidi a udržet výrobu za každou cenu. Jak budou výrobky vypadat, je jakoby druhořadé. Z evropského hlediska jsme dnes velice průměrní v takových oborech, jako jsou nábytek, keramika, textil i sklo. A to si říkáme sklářská velmoc. Přitom si zkuste jít koupit obyčejnou skleničku. V Praze jsou stovky obchodů se sklem, ale mladí lidé se současným pohledem na design si ji nakonec musejf koupit v obchodním domě Ikea. Nebo si zkuste koupit hodiny či teploměr. Prodavač vám nabídne čtyři modely teploměrů. Jeden je zabudovaný do námořního kormidla, druhý do chaloupky, třetí do větrného mlýna. Výrobci i obchodníci tvrdf, že takové zboží zákazník požaduje. Jsem přesvědéen, že kdyby byl ke koupi obyčejný teploměr bez "příkras", díky kterým se tváří jako něco jiného, než čím je, tak si jej lidé koupí. Nejde o to, že bychom vkusný teploměr neuměli vyrobit, spíše jej nemíníme vyrobit a podceňujeme úroveň zákazníků.
Existuje nějaký recept na úspěšný design?
Nadčasovosti lze dosáhnout pravdivostí a nalezením správné výrobní technologie. Předmět musí být navržen tak, aby měl svoji vnitřní logiku a jednotu. Musí být samozřejmý, nemá nic předstírat. Telefon by neměl znázorňovat nic jiného než funkční přístroj k dorozumívání. Když vezmete do ruky sluchátko dobrého telefonu, tak vám nevypadne z ruky, ani vám nikam neujede jeho zbytek. Když sluchátko položíte zpět, poznáte, jestli jste správně zavěsil. Designéři by neměli výrobkům jen měnit kabáty, aby se lépe prodávaly. Design tu není proto, aby podporoval spotřebu a plýtvání. Spíše než navrhovat nevratnou plastovou láhev by se měl designér zamýšlet nad tím, jak jinak vodu zabalit, ekologičtěji a účelněji. Design je spojen s morálkou. To znamená, že designér by měl odmítnout navrhovat věci, o kterých je přesvědčen, že nejsou potřeba, nebo nám dokonce škodí.



 


[Na začátek stránky]