České centrum / Czech Centre Paříž Francie


ZDENĚK. ZAVŘEL

1992 - 1996

Foto: Pavel Štecha

Projekt Českého centra v Paříži je prací v kontextu tvorby Zdeňka Zavřela ojedinělou. Po svém odchodu do Holandska v r. 1978 se totiž věnoval především stavbám rezidenčním či stavbám pro občanskou vybavenost se silným důrazem na participaci obyvatel a v poslední době i na aspekty ekologické.

Společensky prestižní zakázku v Paříži získal po vítězství v architektonické soutěži v r. 1992 (na soutěžním návrhu spolupracovala i H. Jiskrová a V. Máslo), v r. 1994 pak po změně zadání vypracoval návrh nový. Přední dům na rue Bonaparte (na pozemku stojí přes dvůr další budova dnešního konzulátu) vykazoval již takové konstrukční závady, že bylo nutné ho s výjimkou chráněné uliční fasády strhnout. Na místě původně nájemního domu (v němž již za první světové války sídlila Masarykova prozatímní vláda a později konzulát) tak mohl vzniknout objekt, který svými vnitřními dispozicemi plně odpovídá potřebám reprezentace státu a navazování kontaktů české kultury s francouzskými návštěvníky. Zavřel do přízemí umístil recepční a informační prostory, převýšené piano nobile obsahuje hlavní sál s variabilní společenskou, koncertní i výstavní funkcí, veřejně přístupná je i knihovna ve druhém patře, zatímco poslední dvě podlaží jsou administrativní. Klenuté sklepy jsou využity pro klub. Poslání budovy jako by samo implikovalo otevřenost a vstřícnost jako určující charakter. Rovněž umístění stavby v úzké uličce s problematickým osvětlením předpokládalo její maximální otevření a transparentnost - alespoň směrem do vnitřního dvora. A konečně stísněnost pozemku vyžadovala důmyslné řešení návazností a zaměnitelnosti různých funkcí na malé ploše. Zavřel těmto požadavkům vyšel vstříc v několika směrech. Již proměna uličních oken v přízemí ve výkladce vtahují pohled kolemjdoucích do nitra budovy. Představení efektně prohnuté dvorní fasády ze skleněných dlaždic prozařuje budovu filtrovaným světlem. Hlavní sál zůstává nečleněný, aby se snáze přizpůsobil proměnlivému využití, a po odsunutí lehké příčky se může rozšířit přes celé podlaží. Také oddělení knihovny od předsálí se může natočením segmentů příčky změnit v předěl pouze symbolický. Vším prostupuje snaha scelit prostor a předejít pocitu stísňující uzavřenosti. Tomu napomáhají i vertikální průhledy mezi patry, zapojení schodišť do obrazu vnitřního prostředí, omezení počtu zařizovacích předmětů a jejich jednotné pojetí v minimalistickém duchu. Autory nábytkových sestav jsou I. Kroupa a J. Mádr, a přestože v některých prostorách (zejména v knihovně) zdá se estetika dominovat nad funkčností, dotvářejí interiér se střízlivou elegancí. Ta je ostatně základním rysem celé stavby.

- Kra -

Literatura:

I. Klečková: Cesta Čechů do Francie; Architekt 18-19/1997

The reconstruction of the building in the centre of Paris had to conserve the protected facade and another house in the rear part of the narrow site. The demolitions have made it possible to create an intimate courtyard and to convert the front building into airy and light premises, comprizing a club in the original vaulted cellar, information and reception rooms on the ground floor, a variable social hall on the ist floor and a library on the znd floor. The top floor is used for administrative purposes. The result is characterized by transparency, openness, sobriety and flexibility, which should suggest the openness of the institution to the public and facilitate its operation in cramped conditions.