Dostavba letiště Praha - Ruzyně, nový terminál Praha-Ruzyně

Completion of Prague - Ruzyně Airport, New Terminal


MICHAL BRIX, PETR FRANTA, SCOTT ASS.

1994 - 1997

Foto: Jan Malý

Stavba předvádí jisté rysy, které se zdají být pro povahu české architektury příznačné i v dávnějších obdobích; tendenci k zjemňování, k malebnému změkčování tvrdých a univerzálně platných architektonických forem, jakousi vnitřní potřebu obdařovat je plastičností a malebností.

V novém terminálu letiště rozvinuli v tomto duchu architekti Brix a Franta, kteří získali projekt po úzkém výběrovém řízení v roce 1994, osobitou interpretaci estetiky průmyslové a pokročilé technologie (high-tech). Půdorys budov a dispoziční řešení zde byly v hlavních rysech dány předem (Scott ass.), šlo tedy především o tvorbu jejich architektonického charakteru a přičlenění k existující starší části letištního komplexu.

Michal Brix získal zkušenost s ocelovými konstrukcemi již při navrhování Křižíkových pavilonů na pražském výstavišti v roce 1991. Osvědčil na nich svou jedinečnou a neobvyklou vnímavost pro ducha staveb 19. století, jejichž podstatné znaky dovedl nově a osobitě ve svých návrzích reinterpretovat, bez zjevných známek eklektismu a napodobení.

Při příjezdu k letišti zaujme pozornost zvlněná linie jeho siluet, metafora, která jako by už z dálky oznamovala místo, kde se cesty po zemi mění na daleké cesty vzdušným prostorem. Cestujícího přivítá hluboko ven předsazená markýza nad vstupem, zaujímající celou šíři vstupní haly. Zdvojená žebra příhradových nosníků nesou tři ustupující řady příčných žeber, zakřivených do tvaru mělkých vln a vylehčených kruhovými otvory. V perspektivních pohledech vyvolávají působivý obraz vzdušného vlnobití, které se jako živel odráží ve skleněné vstupní stěně haly. Strop haly opisuje klidnou esovitou křivku, modelovanou tvarem příhradových nosníků, stoupajících směrem od vstupní strany. Nad nimi opisují stejnou křivku střešní světlíkové pásy. Halu osvětluje bazilikální pásové okno ve vysoké protější stěně s rytmem sloupů, na kterých jsou uloženy ostré hroty příhradových nosníků. Pod oknem ústí vstupy do tzv. "prstů", vybíhajících k letišti, s tranzitními prostory a čekárnami u stojánek letadel. Vedlejší interiéry jsou elegantní a věcné, odpovídající nárokům

plynulého provozu. Interiéry zařizoval stavebník.

Ocelová konstrukce je ve všech částech a detailech opatřena světle stříbřitým nátěrem, takže v celkovém pohledu vytváří vizuálně jednotnou a složitě tkanou sífovinu, jejíž hmotné a konstruktivní vlastnosti jsou sublimovány do nové výtvarné formy. Objevuje se zde sugestivní estetická řeč, plynoucí z architektonicky, či spíš poeticky interpretované technologie ocelových konstrukcí. Z konstrukce se tu stává po výtce výtvarný fenomén. V krásných detailech hlavic a spojů, tvořících důležité architektonické akcenty stavby, můžeme spatřovat moderní analogie s tvaroslovím řecké architektury. Stavba je též názorným příkladem toho, jak blízko má pokročilá technologie k organickým formám.

Dostavba ruzyňského letiště patří k významným událostem české architektury především pro způsob, jak zde byl osobitě vyřešen náročný provozní program a jak zde byly využity pokročilé stavební technologie s vysokým stupněm standardizace a opakování elementů, naznačující neukončenost, možnost dalšího pokračování stavby. Tyto podmínky byly autorům podnětem k vytvoření dopravní stavby jako výrazného architektonického díla.

-Hal-

Literatura:

P. H.: Cesta k nebi; Architekt 3/1997
P. H.: Rozšíření letiště v Praze-Ruzyni; Fórum architektury a stavitelství 7/1997
J. Ševčík: Dostavba terminálu letiště v Praze-Ruzyni; Architekt 13/1997

The terminal hall of the Ruzyně airport represents a specific answer to the present living problems of airport architecture. The high-tech aesthetics with undulating forms and their rhythm welcomes the arriving passengers like a surf in the farprojecting marquee above the whole front wall of the entrance hall. The roof trusses rise from the entrance upwards in an S-shaped curve. Below a window band there are the gates leading to the individual "fingers". The unifying silvery colour of all structures and their connecting elements turns them into a light-weight fine net. Great care was granted to joints and details which are genuine artifacts.