Střední zdravotní škola a penzion pro starší a handicapované ZLÍN

Medium-Grade Medical School and Hostel


IVAN BERGMANN, PENZION SE STANISLAVEM NOŽKOU

1992 - 1995

Foto: Libor Teplý

Propojení střední zdravotní školy a penzionu pro starší a handicapované do jednoho komplexu je originálním řešením jak předejít segregaci starých lidí od života ostatních generací. Základem tohoto bezkolizního soužití je již půdorysný koncept. Celý komplex budov má své jasné kompoziční ohnisko, jímž je nástupní prostor zdravotní školy sevřený v tupém úhlu jejími dvěma křídly, k němuž se obrací i kolmo postavená budova penzionu. Takto vymezený prostor - parkové náměstí či cour d'honeur - je právě oním místem možného setkávání, zatímco venkovní sportoviště školy a společenský apendix penzionu jsou na protilehlých stranách za hlavními budovami, aby se vzájemně nerušily. Taková kompozice, která je sice založena na skladbě volně stojících či jen lehce propojených hmot (jak to odpovídá nejen jejich rozdílným funkcím, ale i zlínské moderní tradici), tak přesto dokáže vytvářet jasně definované venkovní prostory i zajímavé vizuální vztahy mezi jednotlivými hmotami. V nich hraje klíčovou roli čelní stěna tělocvičny, jež se svou střešní křivkou nasazenou na vysoká okna stává dominantním průčelím celého komplexu i jeho nejsilnějším a nejoriginálnějším prvkem.

Obě křídla školy lišící se svým základním tvarem (krabicovitá část s učebnami x zaoblená část s tělocvičnou a vedením školy) jsou však sjednocena shodným rastrem oken a jejich členění, obíhajícími bílými linkami vodorovných konstrukcí a samozřejmě určujícím působením červeného cihelného obkladu. Architektura zde programově navazuje na zlínskou meziválečnou tradici, a to nejen vnějšími znaky, ale i ušlechtilostí proporcí. Zároveň si však neklade zábrany sáhnout i do jiných výrazových rejstříků, zejména mohou-li stavbu zjemnit a ozvláštnit. Jde především o popření rovné střechy, občasné použití kruhového okna, které znovuobjevila postmoderna, či prosklené sekce únikových schodišť, které výrazně odlehčují kompaktní hmotu. V interiéru převládá funkčnost a jednoduchost oživená odlišným barevným pojetím jednotlivých pater (pouze zšeřelé střední chodby neodpovídají atmosféře školy). A stejně jako zvenku se dominantním prvkem stává impozantní vzdušný prostor tělocvičny, jenž by si zasloužil i mimosportovní využití.

Přestože i penzion je na první pohled vzhledově sjednocen se školou, je ve skutečnosti postaven zcela jinou technologií, a to pomocí modifikovaných panelů To6B. Nutná repetitivnost je zde udržena v přijatelných mezích především rozumným měřítkem celé stavby, zvýrazněním střední schodišťové sekce, ale i jasně artikulovaným vstupem a zajímavým přízemím s venkovními terasami bytů pro tělesně postižené. Penzion nabízí jedno- a dvougarsoniéry pro cca 100 osob a bohatý apendix služeb. Bergmannův komplex ve Zlíně je, vedle svého sociálního přínosu, především povzbudivým a u nás ojedinělým příkladem tvořivého navázání na lokální tradici a rozvíjení genia loci. Zakotvuje tak stavbu v místním kontextu, který přitom obohacuje novou invencí.

- Kra -

Literatura:

P. K.: Soužití dvou světů; Fórum architektury a stavitelství 2/1997

The complex connects the school building with an old and handicapped people's home. The purpose of this combination is to facilitate the integration of these people in normal living environment. On the other hand the design simultaneously offers protected areas, where both groups - the old and the young - do not disturb each other. Architecturally the buildings intentionally approach the character of the interwar Baťa architecture typical of the town, thus forming a unique example of regionalism in this country. The dominant motive of the complex consists in the impressive glazed facade of the gymnasium with a large scale interior.